Dvanáct útoků populistické vlády na svobodu člověka a na svobodnou společnost

Současná česká veřejnost často znovu připomíná masu pracujícího lidu z doby „budování socialismu“. Tento „lid“ kdysi rezignovaně a do značné míry i bezmyšlenkovitě přijímal jakékoli omezování individuální svobody. A mnozí se ze svého zotročování dokonce radovali.

Vláda populistického hnutí ANO se sociálními demokraty a s podporou komunistů opět prosazuje kroky, které sahají na naši svobodu. Tím navazuje na velmi neblahé chování minulé vlády, která měla podobné politické obrysy, jen v ní ještě měli silnější slovo sociální demokraté. Obě tyto vlády omezují naše rozhodování a ztěžují schopným lidem, aby se dobře postarali sami o sebe, o své rodiny a živnosti a také o své blízké.

Některé útoky na naši svobodu jsou navíc již staršího data a míří k nám od sociálních inženýrů v zahraničí. Jiná si zavádíme sami pod vlivem domácího silně levicového a populistického mainstreemu.

Tady jsou aktuální útoky na svobodu člověka v naší zemi. Záměrně vedle sebe klademe případy z obyčejného života i z veřejné scény. Protože svoboda je ve skutečnosti nedělitelná. Některé omezující tendence vypadají zdánlivě hezky, ale vždy obsahují ve větší či menší míře jedovatou slinu totalitní společnosti, jejíž návrat bychom nikdy neměli považovat za zcela vyloučený.

1. Prolomení bankovního tajemství a zavádění centrální kontroly nad bankovními účty

Toto je mimořádně nebezpečná akce, když si uvědomíme, jak může kdokoli ve státním aparátu, a to ministrem financí počínaje, zneužít informace o pohybech na bankovních kontech proti názorovým oponentům a ekonomickým konkurentům. Jde o faktické ohrožení svobodné společnosti, a to pod pláštíkem společenské očisty.

2. Zavádění elektronických pokladen a buzerace živnostníků

Jedná se o nehorázný útok na lidi, kteří se umí postarat sami o sebe. Stát by jim měl poděkovat a ne jim ničit život. Je prokázáno, že EET nezvýšila podstatně výběr daní, ale zahájila totální kontrolu nad značnou částí plateb, a to především kontrolu centralizovanou a tudíž i zneužitelnou.

3. Narušení principu advokátní mlčenlivosti

Zejména s přispěním Pirátů se odehrál masívní útok na advokátskou mlčenlivost. Vláda posílila pravomoci finanční správy a umožnila berním úředníkům prolamovat advokátní tajemství. Tím narušila jeden ze základních pilířů svobodné společnosti.

4. Kriminalizace jednání zastupitelstev

Jde o permanentní snahu různých nátlakových skupin a fanatických kverulantů o policejní prověřování politických rozhodnutí. Zastupitelé se dnes bojí rozhodovat, aby neměli na krku trestní stíhání. To jednak omezuje jejich svobodu, ale také dobrou správu veřejných záležitostí.

5. Mánie prokazování původu příjmů a majetku

Návrhy ministerstva financí sice stanovují poměrně vysoké odhadované příjmy, u nichž by stát přistoupil k šetření neprokázaného příjmu. Problém je v tom, že MF se o takovém příjmu má dozvědět z „vlastních zdrojů“. To předpokládá udávání a špehování. Jedná se o opatření, které bude opět velmi dobře zneužitelné v likvidaci konkurence a oponentů.

6. Vynucování genderové rovnosti

Tato mánie je bohužel importem z „rozvinutějších zemí“. Kupříkladu návrh ministryně sociálních věcí, aby muži měli povinnost jít alespoň na čas na mateřskou je nehoráznou ingerencí do svobodného fungování rodin.

7. Buzerace ve školství

Jedná se o celou škálu nesmyslů od státních zásahů až po místní buzeraci. Školství je totiž jakýmsi totalitním reliktem. Z nejkřiklavějších útoků na svobodu jmenujme omezování kompetencí ředitelů škol, zákaz domácí výuky na druhém stupni, šikanování církevních škol a podobně. Zvláště zákeřná je ideologická unifikace výuky. Kupříkladu není důvod, aby děti z křesťanských rodin absolvovaly módní sexuální výchovu.

8. Snaha o omezení mluvení v parlamentu

Ti, co usilují o efektivitu práce parlamentu, vůbec nepochopili, že smyslem této nejvyšší demokratické instituce není „pracovat“, nýbrž právě mluvit („parlare“). Politici jsou v demokracii proto, aby formulovali zájem různých částí společnosti. Pro autoritativní populisty, kteří uplatňují mentalitu „lidové demokracie“ a vlády většiny nad menšinami, však nemá toto poslání demokratických politiků žádný obsah. Proto proti ni tolik bojují.

9. Mánie zveřejňování čehokoli, zejména smluv, a to i zpětně

Je to absolutně zvrácený tlak na takzvanou transparentnost a snahu zbavit zemi korupce. Ve skutečnosti jde o naprostou hloupost, kterou budou využívat jedině nátlakové skupiny a která v důsledku znemožní normální fungování státních organizací i obcí. Smluvní vztahy mají být z principu neveřejné a mají spadat v zastupitelské demokracii pod kontrolou veřejných orgánů, které jsou k tomu určeny. Ale nikoli pod kontrolu takzvaného lidu.

10. Permanentní špehování

Kamery na silnicích jistě dosáhly snížení počtu nehod. Na druhou stranu jejich nadužívání i na místech, kde k tomu není věcně důvod, zavádí pocit permanentního dozoru. Množství kamer na veřejných místech by se obecně mělo začít omezovat a měly by vznikat zóny svobody, kde člověk může třeba i trochu hřešit. Jinak se propadneme do světa George Orwella.

Když to sečteme a podtrhneme, tak právě čelíme soustavnému útoku na individuální svobodu. Je třeba zvonit na poplach. Jinak nás převálcuje mentalita lůzy, za níž jdou v závěsu autoritáři a oligarchové.

11. Vytváření dvojího metru a nadřazenosti silných proti slabým

Zatímco trestně stíhaný předseda vlády mění obsazení policie a jeho vliv roste i v justici, tak jeho vlastní podřízení striktně dbají na to, aby nikdo, komu byť jen hrozí trestní stíhání v nejasných kauzách, nemohl zastávat žádnou pozici ve státní správě. Měří se dvojím metrem. Ti, kdo jsou „kompatibilní“ s kariéristickým hnutím ANO, mají před státem silnější a lepší pozici, než ten, kdo mocenskému hegemonovi neslouží.

12. Odstraňování veřejné kontroly nad chováním mocných

Převzetím a ovládnutím médií současný premiér odstranil značnou část veřejné kontroly a tudíž silně oslabil občany v jejich pozici před státem a před držiteli politické moci. O skandálech vládnoucího hnutí a samotného předsedy sice víme, ale nic se neděje. To je důsledkem likvidace někdejší pozice nezávislých médií.

Pavel Safr Twitter Banner

Není zde článek celý?