EU ve válce aneb ve Středomoří se hraje o složení obyvatelstva Evropy

Španělská vláda nedávno přijala „horký imigrační brambor” čítající 141 imigrantů na lodi Aquarius nabraných u libyjských břehů, jejímuž přijetí se dosti zuřivě bránily ostatní středomořské státy. Mezitím ale připluly další lodě, třeba Diciotti.

Podle neoficiálních informací a fotografií i proto, že bylo podezření na nákazu „zachráněných” neznámou chorobou. Navíc se na fotografiích uprchlíků z lodě Aquarius objevovaly podivné záběry neafricky (spíše kavkazsky) vyhlížejících lidí působících spíše dojmem přemisťování dalších bojovníků Islámského státu do Evropy. Španělé za účelem přijetí těchto migrantů dokonce vyklidili soukromou studentskou kolej. Snad to tentokrát bylo se svolením majitelů a ne jako minulý rok v Itálii, ještě za proevropské vlády Mattea Renziho, kdy se objevilo video protestujícího postaršího majitele italského hotelu, jemuž do jeho soukromého majetku nastěhovala italská policie migranty zjevně z Afriky.

Boj o přijetí dalších lodí neziskových organizací se každým dnem stupňuje. Každá další větší loď je předmětem velkých dohadů, zda ji přijme ve svých přístavech Malta nebo Itálie. Často to dopadne tak, že ji nakonec přijme Itálie, ale až po slibu dalších států, že si migranty rozeberou. Velkou porci často obdrží Španělsko.

Dobrou zprávou je, že se tyto cavyky středomořských zemí rozkřikly i mezi migranty samotné a ti nedávno dokonce odmítli nastoupit na velkou loď neziskové organizace a chtěli se dostat do Itálie na podstatně vratším plavidle. Všechny vhodné a dostatečně humánní způsoby, jak tento nový sport o život zastavit, by měly být podporovány. Není třeba přijímat Dublin IV, ale podpořit dodržení Dublinu III a pomoc hraničním státům EU podle jejich potřeb (kromě povinného přijímání těchto, z velké většiny ekonomických, migrantů na naše území, to musí zůstat v kompetenci našeho státu a i ten by měl postupovat maximálně uvážlivě).

Nejaktuálnější lodní kauzou je případ lodě Diciotti, na kterou nabrala italská pobřežní stráž 180 migrantů, a nyní je na ní 177 migrantů (13 jich kvůli zdravotním potížím Itálie převzala). Italský ministr vnitra Matteo Salvini nechtěl lodi dovolit přistát v Itálii, dokud Evropská unie nepotvrdí, že si migranty přerozdělí její jiné členské státy. Nyní loď kotví v sicilském přístavu Katánie, ale Salvini na své podmínce trvá, proto nesmějí migranti zatím vystoupit z lodi. Nicméně pod hrozbou italského prokurátora Patronaggia již Salvini pomalu z humanitárních důvodů trošku couvá – nyní smí z lodi Diciotti vystoupit nezletilí (mělo by jich být 29, ovšem uvidíme, kdo se ještě přes další noc stane nezletilým).

Jak velkým přínosem jsou podobní migranti v Německu, které si je tam pustilo zjevně s cílem posílit německý průmysl, jemuž se nedostávalo méně kvalifikovaných pracovních sil? To naznačuje přetrvávající neúspěšná snaha německé kancléřky Angely Merkelové obhájit před veřejností jejich přínos. Tu jsou velmi prospěšní ve veřejném sektoru, tu se vrhají na vzdělání. V posledně jmenovaném případě němečtí statistici oznámili, že migranti ze Sýrie a z Afghánistánu se v roce 2017 v hojném počtu 10 tisíc migrantů (z celkové migrační vlny nejméně 1,2 milionu osob) stalo učni v rámci německého odborného vzdělávání. O tom, kolik jich pobírá jen dávky, se statistiky příliš nezveřejňují (poslední údaj v českých médiích byl o 600 tisících osobách pobírajících dávky). Naopak jsou v našich médiích propagandisticko-oslavné články o tom, že už jich práci získalo až 9% z celkového počtu. Až na to, že ten oslavný článek je z roku 2017, od té doby se o tom hlavní média raději nešířila. Aktuálním hitem v pravdivosti pak jistě bude zpráva v článku na Eurozprávách, že zaměstnaných už je 300 tisíc těchto migrantů. To je dost zvláštní nárůst. Spolkové Ministerstvo práce nyní na svém webu uvádí cca 300 tisíc migrantů hledajících práci. Že by to tedy bylo spíš jejich zaregistrováním na tom správném úřadě?

Již letmý pohled na mapu Evropy a Afriky a v porovnání počtu obyvatel je každému jasné, že celá africká populace se prostě do Evropy nevejde. Rozhodně ne mírovou cestou. Hodně pomocníků těchto nelegálních migrantů se ohání myšlenkami humanity, solidarity, soucitem s bližními. Ale co soucit s našimi bližními? Chceme dopadnout jako v některých částech Francie, Belgie a Německa, kam už „původní obyvatelstvo” bez možné újmy nemůže vstoupit a bojí se tam chodit pošťáci, lékaři a dokonce i policisté? Chceme si na naše území dopravit dokonce za naše vlastní peníze cizí armádu, která jen čeká na telefonát s instrukcemi přes jejich iPhony?

Není zde článek celý?