Jak zabránit vystěhování obyvatel Horoměřic z jejich domovů po 27. srpnu 2018

Podle skandálního rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2018, dostupného zde, mají obyvatelé Horoměřic – bývalí klienti H-Systému – opustit své domovy do jednoho měsíce od tohoto rozhodnutí. Podle našeho názoru tedy jejich vystěhovávání začne příští pondělí, 27. srpna, nebo kdykoli po tomto datu. Toto průlomové soudní rozhodnutí má celou řadu pozoruhodných momentů, které probereme v pozdějších článcích. Nyní je však potřeba nějak řešit následující akutní problém: jak zabránit tomu, aby vystěhování lidí z jejich domovů fakticky proběhlo?

Začíná jít do tuhého

Kdo si myslí, že se v Horoměřicích jedná jen o osud několika desítek rodin, je na velkém omylu. Ve skutečnosti tady státní moc činí další pokus, jak okleštit svobody a práva nás všech významným způsobem. Pokud jim tento nebezpečný precenens projde, budou následovat další případy podle stejného vzoru, nad kterými se ale již nikdo nepozastaví. Jde tu tedy bez nadsázky o každého z nás a mám za to, že je nejvyšší čas pro to, abychom se zmobilizovali. Pokud jim dovolíme tohle, tak se v budoucnu již nedivme ničemu.

Je to hned za Prahou

Není možné pomáhat bez toho, abychom se dostavili na „místo činu“. Horoměřice jsou první obec za Prahou 6 a jezdí do nich autobusové linky č. 316, 355, 356 a X359.

Každý by měl místo navštívit nejdříve proto, aby se s ním seznámil, tedy

  • kde nejlépe vystoupit a jak se dostat na místo
  • motoristé si zjistí, jak je to s parkováním
  • vyměnit si kontakty s místními tak, aby vám mohli zavolat, kdykoliv budou potřebovat akutní pomoc proti násilnému vystěhovávání (vysvětlete jim, že vám klidně mají volat i vnoci)
  • vyměnit si telefonní kontakty s ostatními aktivisty za účelem rychlého hromadného svolávání, pokud se něco bude dít (někdo zavolá mně, já zavolám dalším a pak vyrazím…)
  • získat kontakty pro spolujízdu a podobně.

Jako termín prvotního „hapeningu“ tedy navrhuji pondělí 27. srpna od 16 hodin.

Později bychom se měli, v rámci svých časových možností pokud možno opakovaně, na místo vracet, hlavně za účelem

  • „hlídkování“ (jestli stát na místě nepáchá nebo nespáchal nějaké nepravosti)
  • zjišťování aktuální situace
  • dodávání síly a psychické opory místním – tedy aby věděli, že se na ně nezapomnělo
  • pořizování dokumentace pro reportáže, získávání dalších kontaktů a podobně.

Pokud se začne něco dít, měl by každý všeho nechat (pokud je to tedy možné) a pospíchat pomoct. Takto vzniklá síť vzájemně propojených lidí, kteří si chtějí pomáhat v nouzi, by se nám mohla hodit i do budoucna, ale nepředbíhejme.

Organizace zdola

Každé centrální vedení ce vcelku zranitelné, tedy pokud nemá na ochranku a pancéřovaná auta. Takové vedení stačí zatknout, obvinit, uvěznit či jinak zlikvidovat. Nehledě na to, že spousta dobrých aktivit skončila i tak, že vedoucího přestala bavit.

Domnívám se tedy, že je v dané situaci lepší „síťová organizace“, zorganizovaná zdola. Tedy sdružování do hloučků a spontánních skupinek lidí, kteří si přirozeně důvěřují mají chuť pomáhat, avšak nemají potřebu být vedeni z nějakého centra, jakož i vzájemná propojenost těchto hloučků.

Jedinou centrální autoritou má být v tomto případě bezpodmínečný morální požadavek, tedy nutnost konat dobro a bránit zlu, chránit dobré, avšak slabé bližní proti zvůli mocných. Tento požadavek bychom měli mít neustále na paměti.

Každý z nás by se měl snažit seznámit se, zkamarádit a získat konatakty na lidi, kteří mají stejné smýšlení jako my. V budoucnu se nám to může hodit. Autor tohoto článku se bude zúčastňovat také, ale asi nebude chtít hned prozradit vlastní identitu.

Jednotilvé spontánní skupinky, které takto vzniknou, by v žádném případě na sebe neměly žárlit, soutěžit o vliv nebo popularitu či spolu dokonce bojovat!!! Někteří lidé se dozajista pokusí vnést mezi nás svár, navzájem nás mezi sebou rozeštvat. Nedejme se! Měli bychom mít stále na paměti, o co se tady v důsledku jedná – tedy bez nadsázky o další existenci národa a osud celé civilizace! Proto bychom se neměli nechat se vyprovokovat k žádnému vzájemnému boji. Pokud mi nesedí něčí názory, tak od něj jednoduše odejdu, nebudu si jej všímat a najdu si jiné lidi, kteří mi sednou lépe.

Vážnost celé situace by nás měla semknout, a ne rozhádat!

Co dělat, když přijdou „čerti“

Zaprvé je potřeba si uvědomit, že vystěhovávat lidi z Horoměřic zcela jistě nebudou žádní slušní policisté. Pokud se nějací dostaví, budou to ti neslušní.

V takovém případě je potřeba dokumentovat – pořizovat snímky a videa z jejich působení a ty potom publikovat tak, aby i u nich doma věděli, co jsou zač a co si o nich mají myslet.

Dále je potřeba sledovat a dokumentovat jakékoliv porušení pravidel nebo zákonů ze strany policistů a jiných vykonavatelů státní moci. Následně na tyto osoby podávat stížnosti k patřičným orkánům a případně i trestní oznámení.

Dále je nutno bránit v páchání jakéhokoliv bezpráví a zla, se kterým nesouhlasím a považuji za svoji občanskou a morální povinnost proti tomu bojovat . V praxi to znamená například to, že pokud se nacházím na nějakém pozemku na pozvání místních a někdo mi řekne, že mám odsud odejít, tak ho neuposlechnu.

Je ale potřeba zdržet se jakéhokoliv násilí, agresivity nebo vulgarit z naší strany. Doporučuji v těchto případech použít Ghándiovskou pasivní rezistenci. K tomuto účelu je dobré mít na sobě oblečení, ve kterém si mohu lehnout na zem.

Co dělat, pokud „čerti“ nepřijdou

Zpočátku asi budeme hlavně diskutovat o aktuální situaci a taky se navzájem seznamovat a oťukávat. Teoreticky by mohli ti, kteří dokáží něco nabídnout, uspořádat pro ostatní program tak, aby byl čas lépe využit (bude-li o to zájem), například výcvik bojových umění, cvičení jógy, diskuze na zajímavá a aktuální témata, třeba jak se chovat v případě zadržení a u výslechu, pravidla pro získání zbrojního pasu a podobně. Pokud to nebude obtěžovat místní, můžete si přinést i kytary.

Je potřeba si také uvědomit, že toto vše je, mimo jiné, také cvičení se v aktivizmu. A též získávání kontaktů a seznamování se s podobně smýšlejícími lidmi, posilování sounáležitosti a vzájemné důvěry. Nejedná se tedy o ztracený čas.

Zveřejňovat, zveřejňovat, zveřejňovat

Již bylo zmíněno velmi důležité dokumentování a zveřejňování jakýchkoliv případných zásahů státní moci. Domnívám se ale, že je dobré a žádoucí dokumentovat také informace a obrazový materiál z našich „hapeningů“ i v případech, kdy se nic dramatického nodehraje. Pro vlastní dobrý pocit i pro informování národa, že nemusíme být jenom samé ovce.

S tím, že by o nás mainstream řekl něco dobrého, počítat nemusíme. Buďto nás budou ignorovat, nebo dehonestovat. Je tedy potřeba, abychom si sami vytvořili vlastní pravdivé a věrohodné zpravodajství a reportáže. Nejdůležitější je neustále vysvětlovat, co a za jakým účelem děláme.

Velmi dobré by bylo také inspirovat další země a národy, hlavně pak ty, které to potřebují nejvíc. Kdo umí, mohl by stručně informovat v cizích jazycích (anglicky, švédsky, italsky, řecky, francouzsky, holandsky, německy…) a opatřovat nejzásadnější z našich videí cizojazyčnými titulky.

Chraňme své zdraví

Každý by měl být patřičně vybaven s ohledem na povětrnostní podmínky (horko, zima, déšť…) a měl by u sebe mít dostatek pitné vody.

Nezapomínejme na dobré vychování

Asi je zbytečné připomínat, že je nepřípustné místní obyvatele jakkoliv nadměrně obtěžovat, brát od nich peníze a podobně. Nidky nezapomeňme, kvůli čemu tam jsme!

To je pro tentokrát asi tak vše. Doufám, že nejsem úplně naivní a při svých občasných návštěvách Horoměřic tam nebudu sám.

David H.

Není zde článek celý?