Jeden Babiš píše Lídě Rakušanové a druhý Babiš chce zavřít Sobotku. Který je ten pravý?

Bývalo dobrou vlastností žurnalistiky demaskovat přetvářku a nastavovat mocipánům zrcadlo. Zatímco premiér Andrej Babiš stanovil ve svých redakcích nová a zcela opačná kritéria novinářských kvalit, která mezi novináři preferují tulidla a pochlebovače, tak my bychom se rádi přidrželi toho staršího pojetí novinářské práce.

Na serveru iRozhlas čteme, že premiér Babiš odpověděl písemně na kritický komentář renomované novinářky Lídy Rakušanové. Ta vyčetla Národnímu konventu o EU, což má být platforma pro formulaci české politiky uvnitř Evropské unie, že se zde formulují jen samá záporná stanoviska, což přispívá k celkově nekonstruktivnímu chování našeho státu v Unii a navíc i k antiunijním náladám ve veřejnosti.

Pan premiér se tím zřejmě cítil dotčen, rychle sedl a napsal, či snad nadiktoval, odpověď paní Rakušanové. V reakci se píše, že Česká republika přichází na evropské scéně s pozitivními postoji. Kupříkladu trváme na dostavbě pilířů jednotného trhu, tedy volného pohybu zboží, služeb, peněz a lidí (což je pracovní síla). Česká republika usiluje o odstraňování „regulatorní kontrolní zátěže“, jež se třeba uplatňuje u „nesmyslného principu stejné mzdy na stejném místě“. Podle Babiše Česká republika prosazuje reformu EU liberálním směrem. Vždyť je také hnutí ANO členem evropské liberální frakce ALDE.

Nechme stranou otázku, zda jsou „lidé“ zejména „pracovní silou“ a jak mají bohatší země chránit pracovní místa pro své vlastní občany při náporu levných pracovníků z východních zemí. Na Babišově písemné odpovědi Lídě Rakušanové je úsměvná jiná, a to do očí bijící skutečnost. Každý, kdo zná dobře Babišův verbální projev, okamžitě ví, že dopis nenese jedinou stopu jeho reálného vyjadřování. Kdybychom Babiše vyzkoušeli z toho, co údajně do iRozhlasu napsal, těžko by dal dohromady jednu souvislou větu. Nicméně, platí si brilantní autory svých textů.

Jeden otisk Babišovy osobnosti zde ale najdeme. Je to názor, že bychom si o penězích z evropských fondů měli rozhodovat sami na národní úrovni. Málokdo totiž umí tak dobře určit, do čeho se mají dávat evropské dotace, jako právě Babiš.

Shodou okolností zde máme jiný dokument, který nese mnohem jasnější stopu Babišova autorského rukopisu. Je to nové trestní oznámení, které ve věci privatizace OKD podal Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Oznámení je sice na neznámého pachatele, nicméně z vysvětlení těch údajně nových poznatků, jež měl úřad zjistit, je jasné, že předpokládaným pachatelem, který zjevně věděl, že údajně podhodnocené akcie za tuto firmu směřují ke Zdeňku Bakalovi, je bývalý premiér Bohuslav Sobotka.

Je zcela nepředstavitelné, že by v Babišově státním aparátu někdo podal takové trestní oznámení bez přímého schválení samotného vládce. Spíše se to stalo na jeho pokyn. Ředitelka úřadu paní Kateřina Arajmu byla dosazena do úřadu po vyhození Františka Dittricha, který prošel příkladným výběrovým řízením, ale Babišův náměstek jej označil za „nekompatibilního“. Rozumějme: Dittrich byl nekompatibilní s Babišem.

Dittrich mimo jiné chtěl vyhnat anarchisty ze slavného squatu Klinika, protože měl za to, že jsou v tom domě neprávem a on má hájit právo majitele, tedy státu. Do toho se ale tehdy opřel Babiš, který osobně zajel do Kliniky a podpořil squattery. Dojemnější mediální šou by člověk nevymyslel.

Kateřinu Arajmu si Babiš vybral prý proto, že se „umí do věcí opřít“. Neopírá se ale do Kliniky, nýbrž do Sobotky.

Snaha kriminalizovat své politické soupeře, a to navíc i ve chvíli, kdy je už politicky zcela zničil, je ubohým rysem, který je třeba pozorně sledovat. Kauza OKD je mediálně vděčná pro odvracení pozornosti od skandálů, které jsou na rozdíl od tohoto starého kostlivce ČSSD relevantní i v aktuální situaci, neboť se týkají současného držitele moci a nikoli bývalých držitelů moci. A je opravdovou smutnou ironií, že objektem kriminalizace, je tu právě ten politik, který Babiše v roce 2013 uvedl do vlády. Bohuslav Sobotka. Názor, že úkolem nové vlády je pozavírat vládu bývalou, je poplatný barbarskému buranství.

Máme tu tedy dvě „díla“ Andreje Babiše. To první dílo, odpověď Lídě Rakušanové sice Babiš zjevně nenapsal, ale podepsal se pod něj. To druhé – trestní oznámení, jehož zřejmým terčem je Bohuslav Sobotka – naopak zcela odpovídá Babišově stylu, ale nepodepsal se pod něj. Máme věřit tomu, že paní Arajmu si to chce vyřídit s panem Sobotkou sama, protože prý brání státní zájmy.

Mimochodem, na podstatu kritického komentáře Lídy Rakušanové o tom, že Národní konvent o EU téměř výlučně zamítá podněty evropských partnerů na reformu unijních institucí, nám autor Babišova dopisu neodpověděl. Jediné štěstí v neštěstí je ale to, že po formální stránce se náš předseda vlády pohybuje v mantinelech Evropské unie a lichotí mu, že je členem evropské frakce ALDE. Dokud nás nebude Babiš odvádět z civilizace, tak máme ještě jakousi naději, že se naše poměry zcela nezhroutí do otevřeného barbarství.

Pavel Safr Twitter Banner

Není zde článek celý?