Klus k 21.srpnu: Je na nás uvědomit si, jestli potřebujeme dialog, či diktát

K dnešnímu významnému datu se na sociálních sítích vyjádřil i Tomáš Klus. Populární zpěvák, který se svým nedávným bojkotem Babišových médií stal středem zájmu, upozorňuje na tragické i hrdinské stránky doby kolem 21.srpna 1968.

Celý facebookový příspěvek Tomáše Kluse:

Děkuji všem nelhostejným

Memento 21.srpna 1968 je dvojí. Tragické a hrdinské.

Tragické, to s pachutí zrady velké mocnosti i vlastních lidí, jejichž touha po moci nad námi převážila nad touhou pomoci nám, a to takovou silou, že následně zvládla ohnout dalších milión hřbetů ochotných jít proti ideálům pravdy a zaškrtit dech svobody v samém jeho zárodku.

A hrdinské, počínaje lidmi z Českého rozhlasu, kteří s nasazením vlastního života ukrývali se v dnes už neexistujícím studiu 7 a do poslední možné chvíle přinášeli informace a v jistém smyslu opatrovali národní naději. Emoce vyvěrající z různých povah, jež určovaly chování té, či oné osoby, která vyběhla do ulic a byla odhodlána nedat svou vlast za žádnou cenu, pak plodila hrdiny bezejmenné, přesto však neméně důležité a přínosné pro vědomí, že jsou Češi velkými lidmi malé země.

Všichni tito lidé si zaslouží naší nejhlubší úctu, neboť ve chvílích největší nejistoty nebrali zřetel na možné represe, a to ani když jim hlavně tanků z pár metrů mířily na čelo.

Přeji si, abychom nikdy nezapomněli na sílu, kterou máme ve svých rukách my, občané. Vždyť i celé Pražské jaro bylo hnáno větřením svobody a po ní lačná společnost byla schopna vyvinout takový tlak, že i kostnatějící, leč stále krví čpějící státní aparát byl nucen povolovat sevření. Ať už šlo o cenzuru, nebo otevření se vizi určité liberalizace společnosti, udělali si to lidé sami. Ti lidé, kteří byli léta strašeni, biti, šikanováni a kterým byla programově upravována skutečnost, najednou pocítili, že mohou něco změnit, že pravdu lze spatřit, že existuje a že rozhodně stojí za to, postavit se a jít za ní.

Onen náhlý úsvit odkryl neschopné figury, které stály v čele naší země. Nebylo však sdostatek času na to je skutečně prohlédnout a jejich slabost se po opojné přízni, jež jim byla přiřknuta neprávem, neboť se v nich odrážela národní euforie a pádem cenzury odkrytá ústa skvělých literátů, projevila chabým odporem a nulovou odvahou vyjednávat, či bránit svou vlast.

Toto bych vnímal jako nejzásadnější zprávu pro nás dnes, kdy máme možnost svobodné volby a volného přístupu k informacím. Je nutné přijmout zodpovědnost za situaci v níž se nacházíme, kdy je nám pohrobky této lživé doby znova před očima pravda demontována, relativizována a tupena ve snaze zmást nás a poštvat proti sobě, protože komu budeme věřit, až zase nic nebude pravda?

Staneme se znova snadnou kořistí vlka, co umí slíbit, že nás pravdu naučí a vybere z nás takové, kteří jsou ochotni ji do nás vtloukat.

Ještě stále je na nás, vybrat a spolupracovat s takovými, kterých si budeme vážit a jejichž reprezentace nás bude těšit.

Je pouze na nás toto podnebí vytvořit.

Je zapotřebí účastnit se veřejného života, promlouvat do něj a kontrolovat ty, kteří operují silou našich hlasů.

Je na nás uvědomit si, jestli potřebujeme dialog, či diktát.

V úctě a s vírou, T.

Není zde článek celý?