Lidé mají rádi pohádky

8293_4Lidé mají rádi pohádky. Já také.

Naše české, co posbírala Boženka Němcová, snivé arabské o létajícím koberci, Šeherezádě. Nebo Ruské, bohatýrské a optimistické, či chladné severské Andersenovy. I exotické z dálného východu či států Střední Asie. Nakonec i indiánské jsou zajímavé. Mám jich doma pár od severoamerických indiánů. Ti žili v co nejužším kontaktu s přírodou a jejich spíše rozprávky, bez kouzla našich pohádek, o vesmíru, zvířatech, rostlinách, hodně říkají o jejich životě. Konečně, každý národ či skupina do pohádek vkládá kus sebe a kus svých tužeb.

Lidé mají rádi pohádky. Já také.

Nemusí se u pohádek moc přemýšlet a může se snít a utíkat od pokakaného života, plného dokonalosti, krásek, věcí čerstvě natřených, stádného optimismu, televizních ksichtů – bojím se říci tváří. Pohádky se čtou dětem či s dětmi nebo se na ně dívalo v televizi. Studio kamarád v neděli dopoledne třeba s Blekotou Mekotou, malá černobílá televize Shilelis odněkud z Lotyšské sovětské republiky v zeleném plastu od tchána a děti na klíně pod dekou ani nedutaly. Ne, že bych byl tak chudý a na lepší neměl, ale kvůli „Studiu“ a dětem jsem si ji pouze vypůjčil.

Pak přišly jiné pohádky, hloupější. Nebylo to chytré prase Karbous a jelen Větrník, ale nekoneční žloutci Simpsonovi a já naštěstí s dětmi pohádkám odrostl a nemusel se vztekat. Ani poslední pohádka už se mě netýká. Moderní, současná a úderná.

Pohádka o okupaci ČSSR v roce 1968.

Včera, v památný den, jsem si dal práci a našel k ní tři články. Jeden pravicový z Aeronetu, dva levicové, jeden na Svazu mladých komunistů a jeden na Komunistickém svazu mládeže – ten je od historika a zachycuje postoje západoněmecké vlády k nám v šedesátých letech.

Všechny tři články se shodují v tom, že západ na nás nehleděl se založenýma rukama, ale činil se. Taktiky byl různé, ale snahu a vůli měli všichni rovnou. Pomoci podrazit socialismus v ČSSR.  Špióni z CIA importovaní jako turisté do Čech, zesilování vojenské přítomnosti na západních hranicích, atd. V hodnocení vnitřní situace a příčin se trochu liší. Aeronet se soustřeďuje na odvolání Antonína Novotného pravicovou klikou ve vedení KSČ, po skandálu s uteklým generálem. Článek na Svazu se více zaměřuje na příčiny. Je to vše dlouhé čtení a zabralo mi hodně času. Ale byl jsem svědomitý. A vzpomněl jsem, jak i já, mladík, jsem vítal Pražské jaro, zajímal se o „tání“, kulturu a v podstatě nevěděl nic. Doporučuji k poctivému přečtení. Pomalému a popřemýšlení. Protože pohádka o Pražském jaru, zlých rusech, či sovětčících a hodných a nadšených Češích a Slovácích má tuhé kořeny, zalévaná je ze všech stran.

Lidé mají rádi pohádky. Já také.

Zrovna dnes ve středu 22. Srpna, jsem potkal známého, co má firmu od naproti. Protože podniká, já jsem taky podnikal, protože je z německé rodiny a já měl taky babičku Němku, občas si povídáme. Dneska to bylo jiné.  Dozvěděl jsem se pohádku, kterou znám a o které píšu. Nedal se přerušit, nenaslouchal a mlel. Upozornil jsem ho na tři články, viz výše. Nenaslouchal a mlel.

Zeptal jsem se ho, zdali mu něco říká Mnichov. Odpověděl jen, že ho „nějakej Mnichov nezajímá, že Češi byli vždycky zloději“. Nenaslouchal a mlel. Když mi řekl, že nikdo nevěděl, že by něco v srpnu 1968 mohlo nastat a v Německu, který přece zná, byl naprostý klid, zeptal jsem se: „ Proč si myslíte, jako ostatní lidé, že vám kdekoliv na světě v televizi všechno řeknou, co se děje v politice?“ Nenaslouchal a mlel dál. Vzdal jsem to, Řekl jsem „zdar“ a odešel si užívat poobědové siesty.

Lidé mají rádi pohádky. Já také, ale odsaď, podsaď.

Není zde článek celý?