Marek Obrtel: Proč musí čeští vojáci umírat v Afghánistánu?

Byli jsme dnes konfrontováni s velmi smutnou událostí, která postihla náš kontingent AČR v Afghánistánu.

Zemřeli tři mladí lidé, vojáci, kteří mohli ještě vykonat mnoho dobrého ve svých osobních životech i pro naši společnost a naši vlast. Je to velká tragédie těchto mužů a jejich nejbližších, kterým bych chtěl vyjádřit svou nejupřímnější soustrast a účast na jejich bolesti.

Jako velitel kontingentu AČR a náčelník 11. polní nemocnice jsem sloužil v Afghánistánu také a za nejcennější výsledek naší nelehké mise jsem považoval mimo velmi dobře odvedené práce to, že se mi podařilo přivézt všechny své podřízené (a za tu dobu také přátele a kamarády) zpět do vlasti. Dodnes se mi derou na rty slova jako, Bohu díky, že jsem nemusel zvěstovat rodinám svých vojáků ty nejsmutnější zprávy, jaké velitel může pozůstalým říci.

Zemřelým vojákům již nikdo a nic jejich životy nevrátí. Jejich jména budou jednou pro vždy vepsána do smutné historie našeho vojenství, která se začala psát v okamžiku, kdy se naše země stala (byť zpočátku jen nepřímou) součástí útočného paktu NATO. Je však opravdu nutné, aby čeští vojáci, synové svých matek a otcové svých dětí, mladí lidé, museli umírat i nadále, tisíce kilometrů od své vlasti, v cizích zemích, za cizí zájmy?

Celý článek najdete na Parlamentních listech

Stanův komentář: Naši vojáci umírají v Afghánistánu také kvůli opiovým polím. A je téměř jisté, že v budoucnu budou umírat v severozápadní Africe kvůli uranovým dolům, či v nějaké jiné Tramtárii kvůli dalším hospodářským a finančním zájmům západních korporací. Boj proti terorismu je jen zástěrka. Kdyby nebyl, už dávno by naši vojáci v rámci NATO nerozněcovali terorismus po celém světě, ale bránili by hranice Schengenského prostoru proti pašerákům lidí a nelegální migraci. A krokodýlí slzy našich politiků, kteří je do nesmyslných misí svým hlasováním posílají, na tom nic nezmění.

Není zde článek celý?