Německá historička: Sexuální násilí během války oslabuje nepřítele a stmeluje armádu

Donedávna se zločiny proti civilnímu obyvatelstvu Německa připisovaly téměř výlučně sovětským vojákům. Obraz hrdinných západních spojenců však rozptýlila německá historička Miriam Gebhardtová, jejíž kniha před pár lety způsobila značný rozruch. Sputnik si s autorkou promluvil o tom, proč se o této stránce války začalo otevřeně mluvit až teď.

Válka je krutá a vojáci všech armád světa jsou daleko od andělů. Když mluvíme o vztazích vojáků spojeneckých armád s obyvateli poraženého nacistického Německa, nelze vynechat delikátní téma sexuálního násilí.

Poslední roky se v českých médiích často objevují publikace o zvěrstvech, kterých se dopustili sovětští vojáci v Německu po vstupu Rudé armády na jeho území. Zároveň o zločinech vojáků západních spojenců tatáž média mlčí.

Kniha německé profesorky Miriam Gebhardtové „Als die Soldaten kamen“ (Když přišli vojáci), která byla vydána před třemi lety v Německu, rozptýlila jedno z přetrvávajících a oblíbených klišé o 2. světové válce — během osvobozování Německa od nacistů se britští a američtí vojáci chovali jako džentlmeni, ale vojáci Rudé armády znásilňovali stovky tisíc německých žen a dívek ve věku od osmi do osmdesáti.

Miriam Gebhardtová přinesla ve své knize čísla a fakta, před kterým se jen tak nedají zavřít oči. Podle autorky asi z 860 tisíc znásilněných žen spadá zhruba třetina (270 tisíc) na západní spojence, z toho asi 180 tisíc připadá na Američany, 50 tisíc na Francouze a 30 tisíc na Brity. Sovětští vojáci jsou podle Gebhardtové zodpovědní za 590 tisíc znásilnění, i když dříve se jim připisoval jeden až dva miliony znásilnění.

Mimo jiné je třeba poznamenat, že velikost Rudé armády a armád západních spojenců v Evropě se výrazně lišil. Na začátku berlínské operace Rudá armáda disponovala asi 11 miliony vojáků. Zároveň v Evropě bojovaly tři miliony a 300 tisíc vojáků amerických ozbrojených sil a jeden milion a 350 tisíc britských vojáků.

Sputnik se obrátil na autorku knihy a dozvěděl se od ní, kdo má zájem o zkreslení historické pravdy a proč mlčení o zločinech západních spojenců bylo zlomeno až teď.

Čím se dá podle vás vysvětlit takový rozsah násilí vůči civilnímu obyvatelstvu? Byla to pomsta? Nebo velitelé jednoduše neovládali své vojáky?

Sexuální vojenské násilí má vždy různé motivy a funkce. V zásadě hovoříme o tom, jak oslabit nepřítele a stmelit vlastní armádu pomocí utajování zločinů.

Víte něco o zločinech Rudé armády a armádách západních spojenců proti civilnímu obyvatelstvu v Československu?

Rudá armáda vystavovala sexuálnímu násilí ženy svých spojenců v Polsku nebo v Československu. Čeští vojáci však také znásilňovali. Západní spojenci také znásilňovali ženy svých spojenců, například v Anglii a Francii. To ukazuje, že pomsta byla jen jedním z motivů spolu s dalšími, důležitějšími.

Jak velení ozbrojených sil bojovalo s násilím proti civilnímu obyvatelstvu?

Rudá armáda, armády Velké Británie, Spojených států a Francie přísně zakazovaly a trestaly sexuální násilí.

Například v Rudé armádě a v americké armádě docházelo ke spontánnímu lynčování násilníků, ale také k soudním procesům ve vojenských tribunálech, které vynášely rozsudky smrti nebo dlouhé roky vězení.

Je pravda, že znásilňování německých žen pokračovala i po válce?

Všechny okupační armády nejeden rok pokračovaly v sexuálním násilí v Německu. Nakolik byli vojáci těchto armád disciplinovaní, vždy záviselo na jistých nadřízených.

Proč se o zločinech spojenců začalo otevřeně mluvit až nedávno?

Diskuse a studium některých témat se postupně stalo možným až po pádu Berlínské zdi.

Navíc v Německu bylo mnohem důležitější nejdříve pochopit vlastní zločiny během vyhlazovací války (Vernichtungskrieg) a holokaustu.

Teď kniha „Když přišli vojáci“ vychází v ruštině. Navíc byla publikována ve Velké Británii, USA, Turecku a skandinávských zemích. To ukazuje, že společnost je nyní více vnímavá k tématu sexuálního vojenského násilí. Souvisí to s událostmi ve Rwandě a s válkou v Jugoslávii, stejně jako se zlepšením situace s právy žen.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?