Svědectví: Zbytečná smrt dětí na Lhotě aneb jak jsme selhali

Tragédii na staroboleslavském jezeře Lhota, při níž zahynuli dva sedmiletí chlapci vietnamské národnosti popsala na svém facebookovém profilu svědkyně Kristýna Keiko, na účtu „Keiko Rico“. Zde je její svědectví:

Včera v 17.00 jsem se vrátila od jezera Lhota, kde se před pár hodinami před tím utopily dva sedmiletí chlapečci. Podle mého názoru jim mohl někdo pomoc. Před půl 3 hodinou odpoledne, kdy jsem plavala ve vodě, si pár lidí a já všimlo, že po břehu pobíhá v panice maminka vietnamské národnosti, otáčí se na všechny strany a volá dvě jména dětí…

Zatímco jsem se líně soukala z vody v části pláže pro děti, jsem maminku pozorovala, jak mezitím stačila proběhnout na druhou stranu jezera a vrací se s hysterickým pláčem zase zpět, stále volajíc jména dětí… To už mi pohledem na ní najel adrenalin tak, že jsem stálá u kanceláře plavčíka ptajíc se, co se stalo a zda můžu nějak pomoci…

Všimla jsem si, že pár lidí okolo to napadlo taky. Bylo evidentní, že rodiče už nějakou dobu děti hledají. Plavčíka, kterého předtím několikrát vyhlašovali místním rozhlasem, ať se dostaví, protože byl evidentě k nezastižení, a personál v hlavní chatce asi znervózněli už nějakou dobu před , berou najednou vše, co má kola a jedou objet celý areál…

V pohodě prej, děcka se někam jen zaběhli, říká několik lidí z personálu, to je běžná věc tady… Mezitím, co lokálním rozhlasem už asi potřetí hlásili, že se hledají dva sedmiletí kluci vietnamské národnosti, paní vzornou artikulací do mikrofonu ještě žádá návštěvníky, zda by mohli pomoci při hledání…To jí poradila nějaká paní v plavkách, která situaci také zaregistrovala…. Ptám se paní v kanceláři: volali jste policajty? Několik lidí postává okolo a ptá se na to samé. Paní říká: „prosímvás, děcka jsou někde na hřišti, nevyvolávejte paniku, to se tady děje furt.“ Jedna z maminek tam leží na zemi v hysterii a pláči, nějaké ženy jí tam dávají vodu, personál dělá, že to přehánějí. Slyším jak nějaká blonďatá paní menšího vzrůstu na plačicí maminku haleká „neválejte se po té zemi tak, co hysterčíte? Vždyť děcka ještě neumřeli, ne? “ volám na paní v kanceláři, jestli mi dá aspoň číslo, že jdu taky oběhnout jezero…mašíruju okolo toho obrovského jezera s papírkem v ruce, kde je telefon na paní v kanceláři… Procházím kolem pláží a rozhlašuju informace… Pár lidí kýve, hmmm, to je strašný, asi někam odběhli… Pár debilů mi čumí na zadek a mladý buchty v tangách z MTV klipů dělají, že mě neslyší…. Asi prý někam odběhli. Mají si je hlídat, že jo… A zapálí si cígo… Ok. Pokračuju dál, prolízám kolem plotů, záchodky, křoví, převlíkárny… Potkávám několik lidí, kteří dělají to samé. Asi tak 5.

Ptám se lidí na dekách… někdo slyšel rozhlas, někdo ne. Ale nemůžou odcházet, mají tam přece věci a děti a tak…. Pár si jich to číslo na kancl napíše, kdyby děti zahlédli…Lidi odpovídají „hmmm“ a ucrcnou z kelímku… Začínám být nasraná… Po 15ti minutách se z rozhlasu ještě několikrát ozve tatínkův hlas promlouvající naléhavě vietnamsky k dětem, aby okamžitě přišli a následně se česky ozve prosba, zda by mohli návštěvníci nějak pomoci s hledáním. Ocitám se zpátky u kanceláře.. Nic. Ovšem to už tam sedí zhroucená celá rodina a maminka hystericky pláče a volá děti ještě víc … Ptáme se personálu, zda už volali policii a záchranku… Jo, teď před chvílí… Plavčíka zahlédnu, jak si začíná uvědomovat celou situaci a vidím, že má asi strach ze scénářů, které napadají i ostatní… Na to mi dojde, že na celý areál je on jediný… Jediný plavčík na celé jezero… Přijeli dva policajti a záchranka… Ti všichni postávají a koukají na vystresovanou plačicí… Vypadá to, že neví, co dělat…

Skupinka (asi tak 4 dobrovolníků) se ptáme, proč už něco nedělají… Koukám okolo na pláže… Lidi se vesele koupou a nezajímá je to… Zaslechnu „nějací fakani se prej vypařili“, urostlý mladý muž v Raybenech odvětí „ajo“… Vedle stojí a čumí půlka personálu a tváří se, že neví, co mají dělat… Policajt si neví rady s vyšilující maminkou…. Jsou tam dva záchranáři, kteří sedí nad papírama a koukají na to peklo, které Vietnamská rodina prožívá… „Doprdele proč jim nějak nepomůžete? Něco jim aspoň píchnout na uklidnění?“ Volá paní vedle mě… „Prosímvás, proč něco neděláte?“ Skoro křičím na jednoho z policajtů. Mladší z nich povídá „jsme tu jen dva, co mám asi tak dělat? Už jsme volali posily a hasiče „“můžete doprdele vyhlásit, ať ty lidi vypadnou z vody ven?“ Řvu na ně. Pan policajt zavelí paní v kanceláři, ať to vyhlásí. Lidi okolo se přidávají. Paní v kanceláři odmítá, ať si to pan policajt vyhlásí sám. „Tady policie České republiky, žádáme aby všichni účastníci šli z vody ven!“ Lidi se sbírají pomalu z vody, hodně jedinců ve vodě zůstává… Policajt zopakuje hlášení…. V povzdálí poskakuje urostlý pán, dle mého povoláním voják, a začíná pomáhat situaci koordinovat, volá posily k pročesání okolí… V tom již najíždí hasiči s loděmi do areálu.. Zbytek s tragickým koncem znáte z médií….

Jsem v šoku celé reakce personálu na situaci, kdy vietnamští rodiče naléhavě prosili o pomoc dlouho předtím, než přijely záchranné týmy… To, že neuměli česky je nevýhoda, ale každý zdravý jdinec pochopí, že se něco děje. Nebýt těch několika lidí, kteří tlačili na personál, ať něco dělají, kdoví, jak dlouho by to ještě trvalo… Jsem znechucená těmi, kteří polehávali a nečině přihlíželi a moc dobře věděli, co se děje.

Je mi špatně ze sebe a z lidí kteří jsme tam byli, protože nikoho z nás nenapadlo skočit do vody a začít hledat… Ani před tím, ani potom…. Zkusila to jen jedna z maminek dobu před tím, to jí ale vyvedli ostatní, že potřebuje pomoc, netušíc, proč to dělá. V tu dobu by je možná někdo z bězvědomí ještě probral…

Modlím se, aby nám to ti malí chlapečci odpustili…

Zdroj: Keiko Rico

Není zde článek celý?