V 68. roce natáčely USA v ČSSR válečný film. Tenkrát k nám ale nakoukly skutečné US tanky!

Poté co byl Sputnik odmítnut doc. Petrem Pithartem, položil podobné dotazy ruskému intelektuálovi, spisovateli, politikovi a veřejnému činiteli Nikolaji Viktoroviči Starikovovi. Spisovatel Nikolaj Starikov zareagoval rychle a v textu interview sdělil několik zajímavých údajů, které mohou být pro současného českého čtenáře nečekané.

V české historii je bolestivou vzpomínkou rok 1968. Po sametové revoluci 1989 dochází k setrvalým pokusům o diskreditaci (kriminalizaci) všech událostí odehrávajících se v letech 1948-1989. Dokázal by současný ruský pozorovatel podat systémové vysvětlení zejména k roku 1968?

Starikov: Je to složitá otázka. Možná jde o nejsložitější problém v rusko-československých vztazích vůbec. Zdá se mi, že situace 68. roku vyplývá ze zápasu mezi dvěma supervelmocemi. Tehdy probíhal úplně normální boj o dominanci na planetě. V tomto smyslu si protivníci uštědřovali určité údery, jelikož přímý střet dvou systémů, dvou supervelmocí, by znamenal jadernou válku a konec veškeré civilizace. Válka se vedla v informační a ideologické sféře; výjimečně přecházela do vojenské sféry, ale to se dělo daleko na periférii. Teď nemám na mysli Československo, ale země latinské Ameriky nebo Afriky.

V této souvislosti bylo každé vzájemné oslabení systému protivníka klíčem k následnému potenciálnímu vítězství jedné či druhé supervelmoci. Z tohoto důvodu Západ sázel na každý pokus, který by vedl k oslabení sovětské socialistické soustavy. První taková generálka se odehrála v roce 1956 v Maďarsku, kde se rozhořelo absolutně profašistické povstání, zdaleka ne povstání za svobodu. Stačí se podívat, čeho se dopouštěli na lidech tito takzvaní „povstalci“, aby bylo hned jasno, co byli dotyční zač. SSSR tou dobou chápal, že působení Západu, jeho činy, mohou vygradovat zhoršením situace. Je třeba připustit, že kdyby Československo opustilo sovětský blok, pak by tento blok výrazně zeslábl. Došlo by vlastně k narušení obranné soustavy, kterou SSSR kolem sebe a svých tehdejších spřátelených spojenců vybudoval.

Zde jsme nic nového nevymysleli; nyní naši partneři z USA dělají přesně to samé. Není v tom pražádný rozdíl. V tomto duchu můžeme konstatovat, že nehledě na zkušenosti lidu ČSSR, který se potýkal s různými historickými obdobími, ani v jedné historické epoše, bohužel, nelze konstatovat, že by národy ČSSR vůbec kdy požívaly plné nezávislosti, že by nepodléhaly vůbec žádnému zahraničnímu vlivu. Samozřejmě bych si velmi přál, aby současní Češi a Slováci mohli žít ve svých plně suverénních zemích — Česku a Slovensku <…>.

V této chvíli čeští občané vyznávají spotřební styl života. Kapitalistické prostředí nepředpokládá ideologii. Stupeň rusofobie tu však neopadá. Pokud dříve bylo možné zášť připsat na vrub vyčpělé ideologii, nyní si s tím nevystačíme. Odkud se tedy nyní v Česku či na Západě bere negativní obraz Ruska? Situací na Ukrajině si také nemůžeme vypomoci, jelikož problém má historické kořeny a sahá daleko hlouběji do minulosti.

Nemyslím, že by v Česku byla přímo rusofobie. V České republice už jsem několikrát byl a vždy jsem tu pozoroval příznivý přístup <…>. Nevím, mají-li Češi povědomí o tom, že americká tanková divize v srpnu 1968 takzvaně „zabloudila“, když „omylem“ zajela hlouběji na československé území. Poté, kdy byla zastavena sovětskými vojáky, se Američané omluvili, řekli, že neměli aktuální mapy. Prostě se otočili a namířili si to zpět na území Německa.
Rok 1968 představuje pokus SSSR vyhnout se krveprolití; nezapomínejme, že svět byl onoho roku nestabilní. Dále se SSSR pokoušel zabránit tomu, aby byla ze zdi kolektivní socialistické bezpečnosti vyňata ona příslovečná jedna cihla. Sovětský svaz se cítil ohrožen oprávněně, jelikož nájezdy na Rusko a SSSR se nejen v novodobé historii odehrávaly ze západního směru — tedy z Evropy.

O rusofobii je celkově obtížné hovořit korektně, ale fakta jsou následující: když naše vojska (polská, německá…) podnikla invazi do československých měst, narazila na různou reakci. Sovětští vojáci se dostali do nezáviděníhodné pozice, protože museli dodržet rozkaz, který zněl — „nestřílet!“ Někteří provokatéři zacházeli příliš daleko. Do vojáků se trefovali Molotovovými koktejly, najížděli do nich automobily. Nešlo o masový jev, ale byly zaznamenány jednotlivé incidenty. Během těchto událostí zahynulo 89 sovětských vojáků a 134 československých občanů. Vojáci NDR v analogických incidentech použili zbraně, zcela bez skrupulí zahajovali palbu. Avšak přístup k Němcům byl rozhodně pozitivnější než k našim (sovětským, pozn.) vojákům. I zde jsme tedy naši lásku k bratrům Slovanům předvedli plnou měrou.

Historická poznámka: nezapomínejte také, že historie občanské války v Rusku předznamenalo povstání československých jednotek, dále blokáda železnice na Sibiři těmito jednotkami. Akce Čechoslováků uspíšily úspěch Rudé armády, jelikož bělogvardějci se nemohli přesunovat, dokonce museli jít pěšky (viz tzv. sibiřský ledový pochod). Každopádně jsme my a Češi — Slované! Jsme Slované, ačkoliv v naší historii docházelo k různým událostem…

Co se týká situace na nynější Ukrajině: k roku 1968 nemá tato země žádný vztah, proto bych ji do kontextu našeho diskurzu vůbec nezařazoval.

Generace roku 1945 postupně odchází, možná už je zcela pryč. Soudobá generace nemá informace. V Česku byl nabarven sovětský tank, plnící roli pomníku, na růžovo, poté byl vůbec odstraněn z piedestalu. Odstraněny byly také plakety se jmény padlých sovětských vojáků z tohoto konkrétního piedestalu, na němž stával tank — symbol sovětského vítězství nad fašismem.

Tohle všechno mě mrzí. Příště, až bude zas nutné osvobozovat Československo (Česko), Rusko si desetkrát rozmyslí, má-li to vůbec dělat. Je-li třeba krví svých synů zaplatit za svobodu českých a slovenských sousedů. Zejména chci připomenout mládeži, která si možná neuvědomuje historické souvislosti, kterých že to států letectvo bombardovalo během druhé světové války Prahu! SSSR to nebyl. Šlo totiž o letectvo USA, které pak tvrdívalo, že se nad Prahou octlo „omylem“ a Prahu „nepoznalo“. Následky této další „chyby“ USA si obyvatelé Prahy určitě uvědomují lépe než já.

Pochybuji, že by o tom současná česká mládež měla povědomí. Generace, která byla svědkem amerického bombardování minimálně 13 českých měst, je už za zenitem svých let… Měl bych dotaz: Ke konci 30. let se USA přátelily se SSSR. Bylo to v období hlubokého stalinismu. Nyní v Rusku nejsou politické tábory, nedochází tam k popravám, není tam ani nepřátelská ideologie, přitom proti Rusku jsou zavedeny tzv. sankce. Vyplývá z této západní interpretace, že „putinský režim“ je horší než stalinismus?

Víte, líbánky mezi USA a SSSR, pro mě SSSR = Rusko, se odehrávaly během druhé světové války. Strůjcem těchto „líbánek“ byl, i když to bude znít divně, Adolf Hitler. Nebýt jeho hloupé politiky, v jejímž v rámci podnikl útok proti všem, pak by se USA sotva staly spojencem Sovětského svazu. SSSR by těžko uzavřel spojenectví s Velkou Británií. V předvečer Hitlerova útoku na SSSR velvyslanec Velké Británie už v Moskvě nebyl více jak měsíc, což hovoří o stupni vřelosti vztahů mezi dvěma státy těsně před německým vpádem. Stali jsme se tedy spojenci pod tlakem okolností. Měli jsme společné nepřátele. To z nás učinilo spojence, nikoli společné ideály. To svědčí o tom, že v případě ohrožení dokážeme setřást různice, ba dokonce se dokážeme dohodnout na základě našich společných zájmů. Jakmile ovšem období zápasu s hitlerismem skončilo, začala jiná nenávist, jež vešla do historických análů jako studená válka. Tato válka i tzv. železná opona — obě jsou vynálezy Západu, jejichž pomocí chtěl působit proti SSSR. Dnes je stejná taktika realizována vesměs pomocí ekonomických protiruských sankcí. Vidím v tom americký konzistentní přístup, který začal v roce 1946 a trvá doposud.

Znamená to, že tu jde o prachobyčejný konkurenční boj o trhy, že vše ostatní jsou slova? Slovíčkaření?

Tohle je konkurenční boj mezi zeměmi a civilizacemi. Malé země jako Československo představují zóny uplatňování vlivu jiných mocností. V horším případě se na území malých států silově střetávají mocnosti, jak jsme to ostatně viděli ve druhé světové válce. Není důvod to navléct tak, jako že někdo nemá Čechy či Slováky v lásce. Kdybychom to měli prezentovat v tomto světle, pak Rusové mají k Čechům daleko lepší vztah než Anglosasové. Máme společné slovanské kořeny. Anglosasové málokoho považují za sobě rovného. Pokud někam přijdou Rusové, obyvatelstvo, s nímž jsou v kontaktu, respektují, chovají se k němu ohleduplně. Jakékoli excesy spojené s rokem 1968 byly minimalizovány. Během příchodu do Prahy spustil proti sovětským vojákům palbu kulomet umístěný na střeše budovy (role ostřelovačů není historiografy stále uzavřena viz ct24.ceskatelevize.cz z 20. 8. 2013: „Terčem sovětských tanků se, z dodnes nevysvětlených důvodů, stalo muzeum […] Tradovalo se také, že útok byl reakcí na výstřel z oken muzea.“. Střelbu „do Rusů“ potvrzuje např. bývalý poslanec Státní dumy Jurij Sinělščikov, který ji prý sám na vlastní kůži před Národním muzeem zažil, pozn. Jak s těmito údaji polemizovat? pozn.). Co měli dělat vojáci? Měli snad hrdinně zahynout? Nikoliv. Zahájili palbu po kulometném hnízdu, které zneškodnili. Jenže Češi nyní vodí na dotyčné místo zájemce o historii a předvádí díry po kulkách. Demonstrují tím, co způsobili okupanti. Byla to však úplně nejobyčejnější provokace. Je třeba se v tom pokusit vyznat. A to proto, jelikož USA, které porazily SSSR ve studené válce, začaly uvalovat na Evropu a svět tzv. historické veto. USA vidí historii jen ze svého zorného úhlu. Názor SSSR je nedostatečně prezentován, pozice Ruské federace je špatně slyšet.

SSSR disponoval ideologií. Ideologie konstituuje smysl života. Není to zdaleka „špatná věc“. Aby nyní Rusko dokázalo prosadit své politické a obchodní zájmy, jakou novodobou ideologii k tomu použije? Co může Rusko nabídnout kromě vývozu surovin? Někteří liberálové vyčítají Rusku, že je to země, která ani nevymyslela iPhone.

Pokud bychom celou historii lidstva měřili iPhony, tak bude velmi krátká, bude trvat několik let. Co by pak znamenal celý starověký Egypt? Jak by vypadal civilizační vklad antického Řecka? Tihle všichni také nevymysleli iPhony. Znamená to, že jsou tyto civilizace nezajímavé? Takovéto názory trousí intelektuálové. Nicméně pokud se chtějí i nadále považovat za intelektuály, měly by se vystříhat nemístného příkladu s iPhony.

Co se týká ideologie. Uhodil jste hřebíček na hlavičku. SSSR měl ideologii, stejně tak ČSSR. Tato ideologie po roce 1945 zajistila výstavbu poměrně dobře prosperující společnosti. V ČSSR byla životní úroveň dokonce vyšší než v SSSR. Československo mělo rozvinutý průmysl, který po vítězství tzv. „svobody“, jaksi přestal existovat. Co z toho vyplývá? Buď svoboda, nebo průmysl? Podíváme-li se na státy, které exportují svobodu, pak tyto státy umí dokonale skloubit svobodu s průmyslem. Spíše tu vidíme určitou taktiku. Průmysl musí zcela patřit Anglosasům. Všichni ostatní musí plnit úlohu odbytiště pro západní trhy. Proto když se Československo ocitlo v anglosaské zóně vlivu, vysoce vyvinutý průmysl, jenž zahrnoval i vojenský průmysl (existující v ČSSR ještě z dob Rakouska-Uherska), byl prakticky zničen.

Ještě stručně k ideologii: Ano, dnes Rusko nemá unikátní ideologii. Jsme druhotní, a to je náš hlavní problém. Těžko se nám vysvětluje Čechům a Slovákům, že jsme-li stejní jako Američané (až na to, že nemůžeme tisknout dolary), proč by se měly tyto národy přátelit právě s námi? Nicméně světová ekonomika, řízená Západem, je nyní ve slepé uličce. Začíná se dusit. Východiskem může být další v řadě globální válka.

Po skončení druhé světové války si USA mohly dovolit úvěrovat válkou zničenou Evropu. Mohly jí zaplatit novou identitu. USA si to mohly dovolit proto, že se jim válka fyzicky vyhnula. Rusko ohlásilo, že je tu zpět jako supervelmoc. Jakým způsobem se chce v této roli stabilizovat? Ekonomika Ruska zatím nedotahuje na ekonomiku USA…

Supervelmoc je supervelmocí, může-li platit své klienty. Tohle platí od starověku. SSSR vytvořil svou vlastní oddělenou civilizaci. Měl nezávislou ekonomiku. V tom byla jeho síla i slabost současně. Sovětský svaz byl zbořen, byl zničen politikou Gorbačova, Jelcina, Ševardnadzeho. SSSR nezkolaboval proto, že nebyl konkurenceschopný. Sovětská ekonomika byla tehdy v daleko lepším stavu než ekonomika Číny. Kdybychom měli trvat na tom, že SSSR neměl šanci, bylo by to stejné jako tvrdit, že Čína nyní neexistuje. Jenže Čína neleží ve svých rozvalinách. Z toho plyne, že bylo možné reformovat Sovětský svaz. Bylo možné minimalizovat všechny mínusy, které jsou ostatně přítomny v každé světové ekonomice. Pokud jde o finance: kdo je vyrábí? Ten, kdo kontroluje ekonomiku. Zatím platí, že finance generují USA. Čína hraje podle západních pravidel a poměrně zdařile nad Západem vítězí. Každý, kdo chce vítězit dlouhodobě, však musí hrát své vlastní hry, hry podle svých vlastních pravidel. Rád bych podotkl, že ohromný úspěch bývá křehký. Už se šušká o tom, že by celkem bylo možné zříci se dolarového systému. Mluví se o tom, že USA zeslábly a počet problémů dále narůstá. Čas nestojí na místě. Současná politika USA si je vědoma toho, že Čínu nepůjde porazit čestným způsobem, tedy stylem fair play. Proto Američané začali demontovat svět, který před tím tak dlouho budovali. Jakmile v Rusku pochopí, že skutečnou hodnotou jsou děti, nikoliv iPhone, vše se vrátí do těch správných kolejí. Musí se aktivně propagovat rodinné hodnoty, historie národů uvnitř RF. Zdůrazňuji: Čína nepředstavuje pro Rusko nebezpečí! Konstatuji to s ohledem na mnohasetletou historii.

Jaký je hlavní problém Ruska dnes? Dokáže si Rusko zachovat integritu?

Již jsme o tom hovořili. Rusko zatím nemůže vystřídat USA ani ideologicky, ani ekonomicky. To je náš hlavní problém. Rusku už věštili rozpad mnohokrát. Nikdy se ale nic tak dramatického nestalo. Nelpěte tolik na četbě Georga Friedmana. Mohu vám s jistotou říci, že současná politika Ruska je kreativně tvůrčí (tvorba hodnot, pozn.). Proto nás nyní ve světě nemají rádi.

Budeme doufat, že dnešní pozitivní vývoj uvnitř Ruska bude i nadále pokračovat.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?