Z myšlenkových hlubin čerstvého okamurovce Ladislava Jakla

Jako by chtěl dát Ladislav Jakl nakonec za pravdu profesoru Igoru Lukešovi, rozhodl se, že jde do toho. Bude za SPD kandidovat do Senátu. To je samozřejmě zcela v pořádku, protože se sám zařadil tam, kam dávno patří. Bylo by ještě potěšitelné, aby se k němu přidal V. Klaus junior, jenže to by nemohl pustošit ODS zevnitř a dělat tak radost tatínkovi, který je z dalšího vývoje strany zhrzený.

Strana nepříliš inteligentních extremistů, kde vyčnívá jen šarlatánský předseda Tomio, vždy znalý toho, kde vyždímat nějaké prachy, je pro Jakla tím pravým prostředím. Už ze sebe ovšem nebude moci jen tak dělat bodrého rockera z lidu, který je současně expert na zahraniční politiku. Skočil do nevábné stoky a my mu to schvalujeme. „Každý si svůj kádrový posudek píše sám,“ říkal kdysi soudruh Husák. Husák byl lump, ale hloupý nebyl. Tohle řekl hezky, byť to asi myslel trochu jinak.

Když se podíváme na Jaklovy výroky jen během posledního roku, je nám jasné, že jinde snad ani skončit nemohl. Mohl by ještě dělat analytika Institutu Václava Klause a podílet se na jeho četných vítězstvích, jak se to přihodilo Jindřichu Forejtovi, nejlepšímu ceremoniáři všech dob a presumptivnímu (jak říkával Paroubek) velvyslanci ve Vatikánu. To je ale pro tak činorodou osobnost málo. Stejně tak by ho asi neuspokojilo, že jeho texty zveřejňuje Protiproud jurodivého Petra Hájka ve společnosti textů o spiknutích a různých náboženských zjeveních. Když politika, tak politika. Názorově je kandidát připraven a šířil své myšlenky na Neviditelném psu, Protiproudu, v Institutu Václava Klause a podobně a my se do nich můžeme začíst.

Jakl se samozřejmě nevyhýbá tzv. ožehavým otázkám doby, tedy třeba migrační vlně: „Používání slova ‚uprchlík‘ jako krycího termínu pro elitami řízené novodobé stěhování národů je největší propagandistickou lží dnešní doby. Slouží k citovému vydírání a k nálepkování těch, kterým se tato gigantická operace nelíbí, coby lidí zlých a bezcitných. O žádné uprchlíky, tedy ženy, děti a starce, kteří se s ranečkem běží ukrýt do nejbližší bezpečné vesnice, kde přečkají to nejhorší a vrátí se co nejdříve do svých domovů, které mezitím zpět vybojují zůstavší bojeschopní mužové, tady přece nikdy nešlo. Od začátku šlo o šílený sociálně inženýrský plán, jehož cílem bylo zásadně a nevratně změnit demografické, kulturní, náboženské, politické a sociální poměry v naší civilizaci. Důkazem je v pátek předběžně schválený Globální pakt OSN o migraci. Jeho cílem je ‚podpora bezpečné, řízené a legální migrace a snížení počtu případů pašování lidí‘. A holá pravda je na světle.“

Vida, jak se spiklenci přiznali, že chtějí řízeně zlikvidovat civilizaci! Jsou tak hloupí. Chtějí zničit svět a ještě to na sebe vybreptají

Když už je tím odborníkem na mezinárodní vztahy, objasnil nám i dění na Blízkém Východě. Bylo to ovšem po Trumpově bombardování, kdy byl Trump chvíli zlý, než se zase stal stabilním géniem: „Rusové přišli do Sýrie, aby napravili dopady předcházejícího zahraničního vměšování. Nyní je celý kapitál získaný tímto syrským angažmá v sázce – to v případě, kdy Rusové nechají vojenskou akci mocností bez reakce. Druhá možnost je taky špatně. Pokusit se útoku čelit. Rusko bude ihned obviněno z toho, že chrání nelidské zločince, a proti ochránci zločinců je povoleno cokoli. A tak Rusové v reakci nejspíše ihned uskuteční jen své odkládané útoky na islamistické povstalce mimo západní Sýrii, aby ukázali, že mají také nějakou protihru.“

Ještě že ty Rusy máme. Mír je zajištěn. Pokud to Západ nepokazí svými intrikami.

Jakl má ještě dodatek, který by se jistě na jisté východní ambasádě líbil: „Kde je uprostřed toho všeho Syřan a jeho – slovy Ivanky Trumpové – ‚krásné miminko‘? Na obětním stole globálních her. A kde jsou naše hry? Ve stejný den česká vláda navyšuje počet možných účastníků našich armádních ‚misí‘ o 270 na rovnou tisícovku. České zájmy budou naši chlapci hájit v pouštích a horách Afghánistánu, Sinaje, Mali, a také v Kosovu. Že tam žádné zájmy nemáme? Dnes se tomu ale neříká zájmy. Jde údajně o prosazování hodnot. Dívejme se dobře, jaké hodnoty budou v příštích hodinách přineseny do Sýrie.“

Tak hodiny uplynuly a hodnoty zatím nikde. On ale Asad s Putinem nějaké vymyslí. Oni jsou zatíženi na hodnoty, to se ví.

Ale dost zahraničí. Máme i domácí dění. Tak třeba v duchu zemanovských myšlenkových postupů Jakl píše: „Vágní téma ‚dodržování ústavních zvyklostí‘ přece nikdo nemůže myslet vážně. Ústavu nikdo neporušuje. Jen se někdo neumí smířit s tím, že v rámci Ústavy se nějaký politik rozhoduje podle svého, a ne na přání těch, co volby prohráli.“

Když v rámci, tak v rámci. Jak někdo prohrál volby, nemá se Ústavou co ohánět, že. Tu vykládá vítěz. „Podle svého“, jak správně připomíná p. Jakl.

Když už jsme u té Ústavy, on zlobí i Ústavní soud. Kdysi pokazil Zemanovi a Klausovi jejich tvůrčí výklad Ústavy a snahu změnit si „podle svého“ volební systém a nedávno si dokonce předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský dovolil zapochybovat o tom, že se člověk jako Tomio Okamura dostal na post místopředsedy Sněmovny (jako „člověk, jehož veřejně prezentované názory jsou skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické, a to nemluvím o populismu a demagogii“) Jaklovi tehdy vadila snaha po „kauze Lety“ Okamuru odvolat.

„Já nevím, co to pan Okamura přesně řekl,“ vykládal Jakl. „Nemyslím ale, že by se diskuse měla nějak omezovat a její účastníci zastrašovat. A to, jak do věci vstoupil předseda Ústavního soudu, považuji za neslýchané. Vymezil se ostře politicky a tím ztratil svůj povinný odstup od subjektů, jejichž spory má rozhodovat. Po takových slovech by měl okamžitě odstoupit a přihlásit se k Pirátům nebo Zeleným. Stal se totiž politickým aktivistou.“

Rychetského tedy pryč a na Hrad Zemana. Když se pochybovalo před volbou o jeho zdraví, Jakl to lidově vyřešil: „Já nejsem jeho lékař. Ale podle mne je v dobré kondici. Abychom se ještě všichni nedivili.“

Tak my se nedivíme, ale na naše slova došlo.

Zeman byl podle Jakla dost dobrý kandidát: „Favoritem je samozřejmě Zeman. Nejenže tlumočí skutečné názory českého člověka, zatímco ostatní chtějí občany vychovávat. Favoritem je i proto, že mocné domácí i zahraniční síly, které si Zemana nepřejí, dosud nebyly schopny vyprodukovat symbol, který by mu mohl konkurovat.“

To, co teď na Hradě máme, je skutečně těžké vyprodukovat. Na to musí být machři. Ale povedlo se jim to. Prostě to profíci umí. S „českým člověkem“.

Ale není třeba se Jakla obávat. Je to bytostný demokrat: „Demokracie ve své svobodné volné šíři současným vládnoucím elitám nevyhovuje, je pro ně nebezpečná. To by totiž mohl ve volbách vyhrát i někdo jiný, že. To by pak někdo ve svodném politickém diskursu mohl prosazovat třeba myšlenky národně demokratické nebo konzervativně demokratické. A to tedy ne, křičí unijní i náš domácí establishment. Nebýt liberálem, ale třeba konzervativcem, to sice zatím není trestné, ale asi by být mělo.“

Těmi konzervativci asi myslí něco ve smyslu Putinova konzervatismu. Vlast, tradice, národ, rodina, obnovení politruků v armádě. Jeho bývalý šéf má pro Kreml a Putina zjevnou slabost. Žádná západní dekadence, homosexualismus, NGOismus, enviromentalismus, humanrightismus a oteplování. Hlavně ne oteplování, s tím poslední dny zvláště souzníme.

Pokud jde o duchovno, tam se ale Jakl dokonale orientuje a poetika rockera v něm ožívá. Je to krásná věta, když třeba říká: „Halík je černokněžník a patří do pohádek, ne do politiky.“

Kdepak pohádky, milé děti. Teď bude próza jako řemen. Demokratická a bez přívlastku.

Není zde článek celý?