Babišova dvojí hra: Doma velký kritik EU, za hranicemi „velký Evropan“

Prezident a představitelé vlády se na Pražském hradě sešli kvůli koordinaci zahraniční politiky. Zatím se nedaří | FOTO: ČTK

Poslední vývoj na evropské scéně odhaluje dvojí hru premiéra Babiše. Předvádí bezzásadový oportunismus, když doma před svými voliči tvrdě kritizuje EU, ale za hranicemi nabízí tvář „velkého Evropana“, který to hraje na všechny strany. I kvůli své vlastní zranitelnosti a byznysu.

Šéfovi hnutí ANO se zahraniční politika zalíbila a působí dojmem, že mu plnohodnotný ministr zahraničí nechybí. Přiznal to i v rozhovoru pro deník Právo (15. 9. 2018), kde se vychvaloval, že pro Českou republiku udělal víc, než kterýkoli jeho předchůdce.

„Za šest měsíců jsem zrušil kvóty,“ chlubí se. To si ovšem fandí až příliš, protože povinné kvóty pro rozdělování běženců byly řadou zemí zpochybňovány jako neperspektivní už dávno před jeho nástupem.

Hrubý populismus

Pro Babišův styl je to typické. Doma kritizuje evropské struktury za neschopnost a prodává to, co je už delší dobu v běhu, což platí i pro změnu přístupu EU k nelegální migraci a v boji proti pašerákům. Tváří se však, jako by právě teď přišel s velkým geniálním plánem, na který celá Evropa netrpělivě čeká, jak problém migrace a ochrany vnějších hranic vyřešit.

Ve skutečnosti před volbami předvádí hrubý populismus, který završil odmítnutím návrhu přijmout jediného syrského uprchlíka, byť by se jednalo o sirotka. Do této doby hovořil jen o nelegálních migrantech. Takto daleko nejdou ani rakouský kancléř Kurz, italský lídr Ligy severu Salvini, ani Švédští demokraté, kteří zvýšili svůj zisk v nedávných volbách. Ti všichni, a nejsou v Unii jediní, prosazují změnu přístupu k migraci, ovšem nikoli v takto extrémní podobě.

Dodávky pro německá uprchlická zařízení

Jak nedávno uvedl europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), premiér Babiš hraje v uprchlické otázce dvojakou hru. „Jeho pekárny v Německu jsou hlavní dodavatel potravin pro uprchlické tábory. V České republice u něj pracují jen migranti. V jeho firmách skoro nikdo jiný nechce za čtrnáct a půl tisíce korun na směnný provoz pracovat.“

Poukázal na to, že jeden z největších německých pekárenských koncernů Lieken, koupený Agrofertem v roce 2013, dostal od německé vlády obří zakázku na dodávku pečiva do ubytovacích zařízení pro uprchlíky. Je tedy poněkud zvláštní, že zrovna Andrej Babiš v České republice tolik kritizuje německou migrační politiku. Jak vidno, byznys je byznys, to jen doma používá dvojí metr.

Souznění, až na migraci

Ve skutečnosti premiér předvádí pokrytecké domácí divadlo a za hranicemi se chová umírněněji. Typickým příkladem je jeho nedávná návštěva Německa. Babišův tisk si nechal záležet, že až na migraci, a to ještě jen částečně, došlo mezi českým premiérem a kancléřkou Angelou Merkelovou k souznění, a vyzdvihl „vynikající vztahy“ obou zemí.

Zatímco v domácích médiích Babiš říká jen to, co chtějí jeho voliči slyšet, nenechá na Bruselu niť suchou a ještě před několika lety považoval EU za horší svazek, než RVHP, v rozhovoru pro deník Bild (9. 9. 2018) hovořil jinak.

„Co teď potřebujeme, je silná Evropa. Evropa má problémy, potřebujeme teď jednotu v zahraniční a obchodní politice,“ uvedl pro nejčtenější německý deník. „Evropa je skvělý projekt, díky němuž máme 73 let mír. Brexit je špatný. Musíme společně zabránit tomu, aby se opakoval,“ poznamenal a vystoupení České republiky z EU by považoval za katastrofu.

Průhledné divadlo

Podobnou dvojí hru předvedl kolem hlasování Evropského parlamentu, který podpořil rezoluci vyzývající k sankcím proti Maďarsku. Zatímco europoslanci zvolení za ANO tzv. zprávu Sargentini podpořili, premiér se od nich distancoval. Pavla Teličku a Petra Ježka označil za zrádce, od Dity Charanzové a Martiny Dlabajové, které jinak chválí, si jen vyžádal vysvětlení. Prý došlo k pouhému komunikačnímu šumu.

Tento tyjátr je příliš průhledný. Telička a Ježek už dříve z ANO kvůli nesouhlasu s Babišovou politikou vystoupili, a proto vůči nim zaujal ostrý tón. Nechce se však věřit, že by zrovna obě europoslankyně ANO, které jinak chválí a nepochybně jsou řízené telefonem jako kandidáti na starosty, hlasovaly proti vůli šéfa.

Jak přiznává Mladá fronta DNES (15. 9. 2018), pravdou je, že hnutí ANO se příliš nehodí spor rozmazávat. Na jednu stranu totiž potřebuje dát najevo sounáležitost s Orbánovou vládou, na druhou stranu se v Bruselu nechce dostat do rozporu s frakcí liberálů ALDE, vedenou největším Orbánovým kritikem Guyem Verhofstadtem, zvláště pokud mu dlouhodobě kryje záda ve sporech o jeho střet zájmů a potíže s OLAFem.

Spor o Orbána vyvolává vlnu emocí, přitom je nepravděpodobné, že by ke skutečným sankcím, o kterých by musely rozhodnout členské země EU, mělo dojít. Na obou stranách přitom někdy padají zbytečně silná slova, vytvářející nové štěpící linie.

Politická deklarace

Orbánovi kritici zdůrazňují negativní vývoj v oblasti stavu demokracie, právního státu, korupce, tlaku na média a neziskové organizace. I někteří z nich však připouštějí, že zpráva Sargentini, připravená zpravodajkou ze Strany zelených, je místy neobjektivní a příliš ideologicky zabarvená, když například maďarské ústavě vyčítá odkazy na křesťanství.

Na druhou stranu odpůrci přijetí zprávy z demokratického tábora situaci v Maďarsku nezlehčují, nicméně dávají přednost jednání. „To je atomová bomba pro vztahy mezi členskými státy, zatímco dnes EU při řešení brexitu, migrační krize a dalších problémů potřebuje být co nejjednotnější,“ tvrdí například europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL). Navíc je to voda na mlýn ještě radikálnějším silám v Maďarsku, kam patří stále silnější Jobbik.

Proto se dá očekávat, že sankce spuštěny nebudou a jde jen o razantní výzvu k nápravě a politickou deklaraci. Brusel už dal najevo, že nebude tvrdé sankce iniciovat a spíše se budou obrušovat hrany. Frakce Evropské lidové strany (EPP) nehodlá Orbánův Fidesz vylučovat a odcházet zatím nehodlá ani Orbán, přestože většina frakce hlasovala proti němu.

Nejednotná vláda

Samostatnou kapitolou je nejasný postoj české vlády. Znovu se ukazuje nejednotnost české zahraniční politiky, protože Jan Hamáček se z pozice ministra zahraničí vyslovil jinak jak k postoji k Orbánovi, tak k přijetí syrských sirotků. Tato kakofonie je jen pokračováním neblahého stavu, kdy se Česká republika stává nečitelnou a tudíž nevěrohodnou.

Chtělo by se ještě dodat, zda se může zrovna Česká republika v čele s trestně stíhaným evidovaným agentem StB, který přivedl k moci komunisty, tvářit jako arbitr morálky, a takto dramaticky ukazovat prstem na problémy v jiných členských zemích.

Není zde článek celý?