Babišovo chvástání, že nechce ani jednoho uprchlíka, je za hranicí lidskosti

FOTO: repro: Noviny hnutí ANO.

Vzájemné předhánění, kdo bude ještě tvrdší vůči uprchlickým hordám, vesele pokračuje. Debata u nás už dávno opustila veškerou racionalitu. Babišovo chvástání se, že nechce ani jednoho uprchlíka, je zcela mimo hranice lidskosti.
Pokoušet se dnes ještě něco rozumně říct, je skoro marné, ale tak jen pro přehlednost.

Jako uprchlíka (běžence, utečence) označujeme člověka, „kterému bylo přiznáno postavení utečence z důvodu opodstatněné obavy z pronásledování pro rasovou, národnostní nebo náboženskou příslušnost, pro příslušnost k určité sociální skupině nebo proto, že zastává určité politické názory, pro které se nechce nebo nemůže vrátit do státu, ve kterém má své státní občanství, nebo do státu svého posledního trvalého pobytu“. (Úmluva o právním postavení uprchlíků, OSN, 1951)

Kdyby Babiš vyhlašoval, že nechce poskytnout v Česku útočiště lidem se zcela nejasnou identitou, kriminálníkům, agresivním náboženským fundamentalistům a podobným osobám, mělo by to nějakou logiku. Když řekne, že „ani jednoho“, je to zcela mimo to, čemu se vysmívaným slovem říká humanita.

Extremistům se podařilo druhým vnutit svoji agendu. Politická scéna na to skočila. Výsledkem je řešení pseudoproblémů. Takhle Zeman vytahoval sudetské Němce a pak se taky přeškolil na migranty. Těch skutečných uprchlíků tu moc není, rozhodně řádově méně než lidí v exekucích. Jenže mnoho lidí skončilo v exekucích kvůli systému, který byl zaveden kdysi za Zemana, tak by to bylo poněkud ožehavé téma. Islámské hordy jsou lepší.

Babiš bude samozřejmě vykládat, že jde o princip, v čemž má pravdu. Jde o jeho zvrácené principy, z kterých vychází, když se dívá na svět. Problém zvrácených principů je ale v tom, že na nich nelze nic fungujícího vystavět.

A teď se mohou fanoušci vyřádit na tom, jak tu chceme no go zóny a vraždy a znásilňování. Tak jen do toho.

Není zde článek celý?