Babišovo uprchlické dilema, které nemůže vyřešit ke své spokojenosti

Před komunálními volbami bude Andrej Babiš postaven před důležité rozhodnutí. Trvat na svém populismu a nepřijmout ani jednoho uprchlíka, což slibuje voličům nejen ve svých novinách, nebo udělat solidární gesto a přijmout padesát syrských dětí, kterým nezbyl nikdo z rodiny. Premiér si musí vybrat, zda oželí voliče, které chce přetáhnout třeba SPD, nebo se zachová jako „hodný strýček“, za něhož se vydává od doby, kdy se vrhnul na politickou dráhu.

Návrh, který se v senátu probíral u kulatého stolu předpokládá, že bychom se zachovali lidsky a padesáti sirotkům z války zmítané Sýrie bychom poskytli azyl a do budoucna třeba i domov. Žádní mladíci s iPhony, kteří chtějí dělat v naší zemi náboženský boom, okrádat sociální systém o dávky a do budoucna znamenat možné bezpečnostní riziko, nýbrž děti, potřebující pomoc.

Majitel hnutí ANO ovšem řekl „ani jednoho“. Slíbil to voličům, jejichž hlasy bude na začátku října potřebovat. Nemůže přeci najednou ustoupit. Stálo by ho to nejen část popularity, ale také úcty, kterou si svým nesolidárním chováním vybudoval ve V4.

Jak se má ovšem Babiš zachovat, když najednou je třeba jednat a nejen pořád dokola opakovat populistická gesta? Ještě ke všemu, když se začalo hovořit i o vzoru Nicolase Wintona, a na to premiér slyší. Sám se totiž v rámci sebepropagace finančně podílel na vzniku pomníku takzvaných Wintonových dětí. Nemůže tak najednou přiznat, že to neudělal proto, že si váží záchrany dětských životů.

Hlasy od okamurovců kontra svědomí? Co si Andrej Babiš vybere? Záleží na tom, zda předseda vlády vůbec nějaké svědomí má.

Není zde článek celý?