Cena za ego

Možná vám bylo poslední dobou místy trošku trapně. Tedy pokud se počítáte mezi fanoušky brexitu a zajímáte se o návrhy na vyřešení situace od jeho stoupenců. Sledovat práci takzvaných brexiteers je totiž stejné, jako se dívat na lidi, kteří se předbíhají v rautové frontě na potápějící se lodi. Lodi, do které předtím sami úspěšně a s velkou slávou udělali díru.

Premiérka Mayová nedávno představila návrh na vypořádání vztahů s evropským společenstvím. Stoupenci brexitu jej svorně odmítli, aby pak mohli mlčet, případně zmateně vykřikovat, co by se asi možná někdy nejspíš nějak mohlo udělat. Ale pro jistotu každý vykřikují něco jiného, aby neexistoval nějaký společný názor, za který by mohli nést odpovědnost. Nic většího, o čem by mohli Britové rozhodovat, od brexiteers pro jistotu nepřichází. 

A není to o tom, že by se představitelé brexitu neshodli na základních obrysech jejich postoje. Ten tam někde bude. Nechtějí se jen sjednotit za někým, kdo by jejich společnému řešení dělal tvář a měl tak více mediální pozornosti. Brexitáři tím perfektně ilustrují vlastnosti všech populistů a manipulátorů. Úspěch svojí politiky neměří spokojeností obyvatel, ale velikostí vlastního ega.

S tím máme zkušenosti i u nás doma v Česku. Třeba takový Tomio Okamura poskládal dostatečně „mentálně odolný“ tým, který mu v hnutí nijak nezavází, až na druhý pokus. Ve srovnání s jeho snahami jsou však brexiteers přece jen o kousek vyspělejší. Nechybí jim alespoň mlhavá představa o vlastní pozici. Česká SPD sice usiluje o odchod z Unie po anglicku, ale zároveň ve svém programu počítá s vytvářením pracovních míst z dotací Evropské unie. Au. 

I když – buďme spravedliví, Tomio jen rozvinul doublethink Nečasovy vlády z dob vyjednávání aktuálního evropského rozpočtu. Tehdy se Češi tvářili, že je úplně v pohodě být členem klubu zemí, které požadovaly více peněz na kohezní fondy – a zároveň tvořit spolu s Brity klub, který požadoval nižší evropský rozpočet. 

To v Británii už je jasné, že dotace nebudou a ten raut bude muset nakonec někdo zaplatit. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že tamní veřejnost si už uvědomila, že tahle legrace půjde z jejích výplat a že cena za brexit bude hodně vysoká. 

U nás o tom, jestli nebudou muset čeští pracující platit za spokojené ego pana Okamury a jemu podobných, rozhodnou jen oni sami. Odstrašujících příkladů, jak to může dopadnout, mají ze současné Británie docela dost.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?