Dobrodružství v Anglii aneb Co bychom měli vědět o podezřelých v případu Skripalových

Případ Skripalových je prakticky vyřešen. Britská policie spolu s premiérkou oficiálně oznámila, že pokus o otravu bývalého dvojitého agenta a jeho dcery, k němuž došlo dne 4. března, mají na svědomí ruští občané – příslušníci GRU.

Zatím můžeme říct, že existuje spousta verzí, které publikovala britská média: smrtící plyn rozptýlily drony; skupina ruských „Asasínů“ přiletěla do Velké Británie spolu s Julií Skripalovou a její zavazadlo bylo plné novičoku; na Kypru britští piloti zachytili vysílání diverzantů, které z nějakého důvodu přicházelo ze Sýrie a tak dále, až do nekonečna. Zde by se Britové ale měli spíše striktně dotázat médií a některých úředníků, kteří tyto zvěsti a konspirační teorie šíří. Místo toho britská premiérka Theresa Mayová v parlamentu obvinila Rusko z šíření řady mylných informací. A dokonce Rusům přiřkla slova o tom, že osobně vynalezla novičok, přičemž sama zřejmě nepochopila, co se psalo v původním zdroji.

Za pozornost stojí i skutečnost, že policejní zpráva s podrobnostmi o dvou ruských „Asasínech“ byla zveřejněna v 11.15 h, tedy přesně před začátkem dne plného otázek na premiérku, kdy si opozice v parlamentu chtěla vychutnat Mayovou kvůli brexitu. No, shodou okolností… V dané zprávě byla uvedena jména podezřelých osob, Rusů Alexandra Petrova a Ruslana Boširova, přičemž bylo zdůrazněno, že se nejspíše jedná o falešná jména. Ve zprávě se apelovalo i na to, aby tito muži byli identifikováni.

Nicméně asi hodinu a půl poté Mayová, když vystupovala v parlamentu, sebevědomě prohlásila, že jsou tito občané agenty GRU. Když pomine fakt, že struktura s tímto názvem už dávno neexistuje, jak britská rozvědka dokázala během hodiny a půl poté, co policie vydala zprávu, zjistit, čím se tyto osoby zabývají, když neznala ani jejich pravá jména? A pokud byly tyto osoby známy kontrarozvědce již dříve, proč tedy policisté pokračovali v jejich hledání? Podle policejní zprávy tito „agenti“ v tichosti cestovali po Evropě a s těmi stejnými pasy do Británie vycestovali už dříve.

Veřejnosti byly představeny fotografie v docela špatné kvalitě, které byly pořízeny na tmavě šedém pozadí nějaké „pytloviny“. To vyvolalo řadu dotazů o tom, proč si policie za celou dobu (podle zprávy byli „Petrov“ a „Boširov“ podezřelí minimálně od 4. května) nevyžádala u svého ministerstva zahraničí originály fotografií s biometrickými údaji těchto osob. Přece jen k tomu, aby ruský občan mohl dostat britské vízum, musí projít složitým procesem při podávání dokumentů.

Ještě více dotazů však vyvolal chronologický přesun „Asasínů“ po Británii. Zejména pokud ho dáme do souvislosti s chronologií přesunu Skripalových. Ruští „Asasíni“ přiletěli dne 2. března na letiště Gatwick přímým letem z Moskvy — jako ti správní konspirátoři. Julie Skripalová přiletěla na letiště Heathrow o 24 hodin později.

Všechny své přesuny tito „travitelé“ realizovali výhradně pomocí MHD. Vidíme tedy, že GRU nemělo dostatek prostředků na to, aby svým agentům pronajalo auta či jim pomohlo pohybovat se mnohem operativněji a méně tak svůj obličej vystavovat veřejnosti. Pronajali si pokoj v horším hotelu, v němž bez vlastních prostředků ochrany přelili smrtící látku do lahviček a ta na nich záhadným způsobem nijak nezapůsobila. A nezapůsobila ani dodnes na pokojské, které zajišťují úklid pokoje. Policie tvrdí, že prohlídka pokoje proběhla v tajnosti. To ale nevysvětluje skutečnost, jak mohli složitou analýzu o zjištění přítomnosti novičoku v pokoji provést bez speciálního zařízení a bez pomoci odborníků v ochranných oblecích, aniž by vzbudili pozornost personálu.

V den útoku, tedy 4. března, v 11.48 h „vrahové“ přijeli vlakem do Londýna na nádraží Salisbury. Podle kamerových záznamů se útočníci opravdu asi za 10 minut poté pohybovali směrem k domu Skripala, který bydlel asi 25 minut chůze severozápadně od stanice.

Je nutné však poznamenat, že tou dobou už Skripalovi nemohli být doma, jelikož ráno neznámo kam záhadně odjeli (dokonce si vypli GPS u svého automobilu). Tento fakt nebyl z nějakého důvodu dosud uveden, nebylo uvedeno kam odjeli (zřejmě však někam na sever — možná do Porton Downu nebo Amesbury, kde o 4 měsíce později došlo k další otravě dvou lidí — Dawn Sturgessové a Charleyho Rowleyho) a také proč to bylo tak tajné.

Z policejní zprávy není jasné, co dělali „Petrov“ a „Boširov“ v čase od 11:58 do 13:05. Policie se ale domnívá, že právě v tuto dobu nanesli smrtící látku na kliku domu Skripalových. Theresa Mayová v parlamentu dokonce oznámila, že Rusko cvičilo své agenty po celá léta k tomu, jak nanést tuto smrticí látku na kliky u dveří — předem je tedy připravovalo na operaci v Salisbury.

Na dalším záběru můžeme vidět, jak se „Asasíni“ spokojeně usmívají a jdou směrem k vlakovému nádraží. Policie však veřejnosti již nesdělila, zda šli z jihu od stanice, z centra města nebo z té oblasti, z níž za hodinu a půl přijedou Skripalovi. Na záběrech je vidět, jak se dva muži pohybují po mostě vedoucím přes řeku Avon. Pizzerie Zizzi, v které se zanedlouho objeví již „údajně otrávení“ Skripalovi, se nachází doslova za jejich zády. Jak se mohli tito „vrahové“ dostat po nanesení smrtícího jedu na kliku u dveří domu Skripalů do centra města, policie neuvedla. Přičemž logicky by to mělo být jasné z kamerových záznamů.

Vypadá to tedy, že spousta z těchto otázek a nejasností zůstane policií nevysvětlena. Nicméně již v nejbližší dny budeme moci zaznamenat nové sankce a kruté potrestání Ruska. Mohli bychom se tomu jen zasmát, pokud by však britští politici během debaty nenaznačovali něco o válce s Ruskem. Poslanec John Woodcock (který byl nedávno vyloučen z Labouristické strany kvůli obvinění ze sexuálního obtěžování) přímo hovořil o tom, že by Londýn mohl využít možnost pátého článku Ústavy NATO, která předpokládá kolektivní vojenskou akci aliance v případě, že jeden z členů bude napaden. Mayová reagovala vyhýbavě. Nicméně samotný fakt, že se taková myšlenka vůbec zrodila, navíc v situaci, kdy se v Londýně rodí protiruská hysterie, je alarmujícím příznakem.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?