Jak dál po korejsko-korejském summitu?

Severokorejský vůdce Kim Čong-un a jihokorejský prezident Mun Če-in | FOTO: ČTK

Severokorejská „perestrojka“ dosáhla dalšího milníku a pokud ji někdo nenaruší, bude ještě nějakou dobu pokračovat. Výsledný stav korejsko-korejských jednání si nikdo moc přesně představit nedovede, patrně o něm má jasnou představu jen Nejvyšší vůdce a jeho sestra. V tuto chvíli se zdá, že jsme ve fázi zklidnění emocí, konstruktivní práce na obou stranách a v očekávání dalších dramatických zvratů. 

Výsledky summitu se týkají především vztahu KLDR a Korejské republiky. Jihokorejský prezident se ale může pochlubit i tím, že od Kim Čong-una dostal potvrzené některé povzbudivé kroky KLDR v rámci jejích jednání s USA.

Paralelní linie příběhu se odehrává mezi KLDR (tj. Kim Čong-unem) a USA, zosobněnými prezidentem D. Trumpem. Zatímco korejsko-korejský děj je „domácí“ záležitostí, v níž roli Hrdiny hraje Kim Čong-un, jsou USA vnějším činitelem s výraznou funkcí škůdce, který má některé atributy bytosti ze světa ne-lidí. Žije za velikým mořem, disponuje dračím ohněm a má tisíce očí, kterými všechno vidí. Ano, sledujeme čarodějnou pohádku s mytologickými rysy a s prvky rytířského románu.

Domácí děj je samozřejmě ovlivňován paralelní linkou, ale Hrdina se snaží vzbudit dojem, že je to děj oddělený a hlavní. My víme, že on ví, že my víme, že to tak není, že děje jsou spojené a že „škůdce“ má sílu zvrátit i sladkobolný průběh korejského usmiřování. Všichni ale děláme, že je tomu jinak. Dokonce i ten škůdce hraje stejnou hru, byť ve skutečnosti stojí na straně jen jedné z korejských stran. I pohádkový hrdina mívá bratry, kteří nejsou tak vnitřně silní jako on a mohou podlehnout mámení.

Bratrství obou korejských vůdců skvěle ilustruje jejich společná pouť na horu Pektu. Ta má symbolický význam pro všechny Korejce odedávna, ale mytické dějiny KLDR si ji přivlastnily ještě pevněji. Zde vařila kaši manželka Velkého vůdce a Věčného prezidenta KLDR bojovníkům proti japonské okupaci (dochovaly se prý i zbytky ohniště), zde se narodil Drahý vůdce, otec dnešního Nejvyššího vůdce. Pektu je sopka a stejně drtivé, bouřlivé a nadlidské jsou schopnosti a charakter vůdců KLDR. Jihokorejský prezident jim svou přítomností symbolicky vzdal úctu a uznal je za součást korejského národního panteonu. 

„Svět uvidí, jak si tento rozdělený národ dokáže vytvořit svou vlastní budoucnost“, prohlásil Kim a jeho slova prý vyvolala „aplaus všech přítomných“. Nezávislost a Velká národní jednota jsou dva ze tří Kim Ir-senových principů (viz Tři principy sjednocení Koreje a geopolitika, Forum 24 z 25. srpna). Třetí princip, mírové znovusjednocení, je možné naplnit až ve chvíli, kdy bude uzavřena mírová smlouva. A ta nebude podepsána dřív, než bude naplněn nebo jinak odstraněn požadavek zámořského draka – úplná denuklearizace KLDR. 

Požadavek likvidace jaderných zbraní je doprovázen drsnými ekonomickými sankcemi. KLDR se zdráhá učinit nevratné kroky, dokud nebude její údajná dosavadní vstřícnost oceněna jejich aspoň částečným a postupným uvolňováním. Korejsko-korejská jednání mají Američanům ukázat, že s KLDR se dá mluvit, že je schopna konstruktivních a vstřícných kroků, ale že za ně také něco očekává. Je to srozumitelná forma smlouvání o ceně. 

Obchod i diplomacie fungují na základě reciprocity, částečných ústupků, předstíraných odchodů i námluv s konkurencí. Jednání jsou provázena nářkem nad nehorázností požadavků jedné strany, tvrdohlavostí druhé strany, nad mizernou kvalitou zboží a nad celkovou drahotou. Obyčejně se k dohodě dospěje a po čase obě strany přijmou jako fakt, že to nakonec dopadlo docela dobře.

Taktika amerického prezidenta je jiná. Síla, teatrální gesta, hlasitá slova, emotivní výlevy a požadavek, z něhož nehodlá ustoupit ani o milimetr. Ještě to není politika dělových člunů, ale nemá to k ní daleko. KLDR sice tahá za kratší konec, ale její síla je dostatečná k tomu, aby držela USA v napětí a u jednacího stolu. Severokorejská taktika navíc poskytuje americké straně možnost vykládat i korejsko-korejské kroky jako úspěchy v americko-severokorejském vyjednávání. Jenomže stejně jako USA dosud neustoupily ze svých požadavků, kouřová clona, vypouštěná z KLDR, také jen vypadá jako ústupky a částečné vyhovění americkým požadavkům.

Stále ještě platí, že iniciativa zůstává na straně KLDR. Také platí, že oddělení vzájemného vyjednávání korejských států od jednání KLDR s USA se oběma korejským stranám vyplácí. Platit to bude jen tak dlouho, dokud se KLDR nebude cítit ohrožena. Vše, co bylo dojednáno, může přestat platit v jediné vteřině. Nebylo by to poprvé. 

Oddělenost obou agend je výmluvně předvedena dvěma úvodníky novin Rodong Sinmun (oficiální médium státu i strany). Jeden vyšel den před příjezdem jihokorejského prezidenta. Pod titulkem Žádné překážky nejsou nepřekročitelné, když všichni Korejci spojí své úsilí

chválil výsledky dosažené „při implementaci Pchanmundžomské deklarace“ (z 27. dubna). Prý jsme byli „svědky nevídaných dramatických událostí, byly uzavřeny dobré dohody“ na cestě „k národnímu znovusjednocení“. To vše je „potvrzením … že vztahy severu s jihem jsou vnitřní záležitostí korejského národa“ a „nikdo nemá právo do nich zasahovat“.

Druhý den, už během návštěvy, se objevil úvodník na zdánlivě jiné téma. Pod titulkem Kdo brání pokroku v rozhovorech kritizuje USA za to, že „tvrdohlavě trvají na teorii ´nejdřív rozebrání jaderných zbraní´, což bylo odmítnuto už během minulých rozhovorů mezi KLDR a USA“. Podle deníku mají USA „jednostranné a gangsterské požadavky, nutící KLDR aby jednala, aniž by samy učinily sebemenší pohyb. … Budoucnost dialogu mezi KLDR a USA naprosto závisí na postoji a činech USA.“ Naproti tomu KLDR prý udělala řadu vstřícných kroků, aby ukázala svou dobrou vůli. Dodejme, že šlo o kroky víceméně bezbolestné, nicméně propagandisticky dobře využitelné.

Usmíření s KLDR může být pro Jižní Koreu natolik cenné, že bude na USA působit v tom smyslu, aby alespoň v něčem ustoupily. Trump to možná udělá, možná neudělá. Pokud ale chce, aby dohoda s KLDR byla uzavřena ještě do konce jeho prvního mandátu, bude se muset rozhodnout. V politice, a v té mezinárodní dvojnásobně, může i ústupek vést k vítězství. Je to ale proti Trumpově povaze a temperamentu, což v Pchjongjangu dobře vědí a dovedou s tím pracovat.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?