Miloš Zeman opět zapaloval oheň. Naštěstí jen k poctě Masaryka

Není všechno špatné. Po posleních experimentech s ohněm prezident Miloš Zeman opět něco zapaloval. V Lánech v sobotu zapálil Masarykovu vatru. Jak nám sděluje ČTK „na počest 81. výročí úmrtí prvního československého prezidenta“. Výraz „na počest úmrtí“ asi není úplně šťastný, raději bychom Masaryka živého, ale zhruba víme, o co šlo a jak se to myslí.

Se Zemanem zapaloval i Karel Schwarzenberg, lánský starosta Karel Sklenička a dobrovolní hasiči. Akce proběhla v klidu, což dnes u nás není málo a Zeman také sdělil, že na nové skalce v lánském parku, která má být hotová na podzim, poroste vřes, levandule a bude tam i studánka. Zemský ráj to na pohled se tedy uskutečňuje postupně a je dobře, že v lánském parku nezačali hloubit kanál Dunaj – Odra – Labe, nebo nezavedli přípojku Hedvábné stezky. Je nepravděpodobné, že by se takové projekty podařilo v dohledné době napojit na nějakou větší strukturu, tak není na místě spěchat. Ostatně by se to asi nelíbilo jelenovi Standovi, co tam letos našel útočiště, protože na Šumavě byl nepřizpůsobivý a hrozila mu likvidace.

Ale zpět k Masarykovi První republika nebyla dokonalá, za něco si mohla sama, něco způsobila světová ekonomická krize na konci 20. let, která nás ve svých důsledcích oblažila nacismem i komunismem. Masaryk jako osobnost čněl nejen v našich, ale také v evropských poměrech. O jeho filozofických názorech lze vést polemiky. Oprávněné, pokud jde o jeho názory na národní historii, ale můžeme zase docenit, když čteme, co si myslel o Rusku nebo marxismu.

Něco se stává aktuální jaksi mimochodem. Třeba pokud jde o životní styl hlavy státu: „Pokud se pití týká,“ řekl Masaryk, „nikdy jsem nepil kořalky, víno jsem píval od chlapectví, narodil jsem se ve vinném kraji; pivo jsem se naučil pít až ve městě. Teprve před svým padesátým rokem jsem poznal, že alkohol není k ničemu dobrému, ale spíš k zlému, a přestal jsem jej pít vůbec. Po mé poslední nemoci mě doktoři nutili, abych pil před jídlem skleničku vína; nechutnalo mi a konečně jsem pokusy zjistil, že to jde bez vína také a ještě lépe. Jako prezident chtěl jsem své hosty nutit, aby jedli bez vína nebo piva, ale nešlo to. No dobře, myslím si, ať každý dělá, jak se mu líbí; abstinence není mým náboženstvím, ale občas se pokouším své spoluobčany upozornit, jak nemírné pití je, stručně řečeno, hloupé.“

Tolik T. G. M. ohledně lifestylu.

Má ale i jiné myšlenky, které se vyplatí připomenout: „Myslím, že naše ústava je dobrá; ale šlo a stále jde o to, naplnit literu životem. Jsou v naší ústavě, jako v každé jiné, jisté nejasnosti (…) Jak říkám, neběží jen o slova zákonů, ale o to, jak jim rozumíme a jak je provádíme; všechny zákony, i ústavní, zůstávají za ustavičným vývojem poměrů, až konečně se ukáže, kde a co se musí nově kodifikovat. Zákon takzvaný zvykový, nebyl jen v počátcích kultury, platí dosud a stále, třebaže v pozměněných formách.“

Nejsou to ty „idiotské ústavní zvyklosti“, jak se o nich kdosi vyjádřil?

Tyhle pietní akty a jiné záležitosti, to není špatná věc. Člověk si připomene spoustu užitečných věcí.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?