Naivita a politická korektnost „demokratů“ pomáhají populistům vyhrát volby

Evropské společnosti se více či méně potýkají se dvěma obrovskými překážkami bránícími smysluplnému řešení mnoha závažných problémů. Naivitou bez dostatku nadhledu a politickou korektností.

První ze zmiňovaných překážek je mnohdy až trestuhodná naivita v přístupu k některým palčivým problémům. Dobré úmysly nemusí vždy vést ke změně k lepšímu, nýbrž k pravému opaku. Druhou z nich je snaha některé nepříjemné problémy vytěsnit jejich tabuizací, relativizací či bagatelizací. Některé problémy sice na čas přehlížet lze, o to horší ale bývají důsledky.

Oba výše popsané fenomény se mohou zdát jako dvě úplně odlišné a spolu nesouvisející věci. Mají ale společného možná více, než si myslíte. Ve většině článku se budu věnovat Švédsku, o němž jsem psal v poslední době několikrát. Právě Švédsko totiž patří k zemím, kde obě překážky škodí nejvíce.

Naivita ve jménu dobra

Zosobněním této naivity se stal nedávný čin švédské aktivistky Elin Erssonové. Ta se snažila zabránit deportaci 52letého Afghánce ze Švédska zpět do své rodné země, protože mu nebyl přiznaný azyl. Vstoupila do letadla a odmítla si sednou na své místo, dokud muž, který měl být vyhoštěn, nebyl propuštěn z letadla. Vyhoštění se sice podařilo překazit, za což si dívka vysloužila řadu pochvalných reakcí a byla oslavována jako bojovnice za humanitu.

Jenomže jak vyšlo najevo a jak bylo možné dočíst se např. ve finském listu Helsingin Sanomat, tento muž měl za sebou kriminální minulost. Už dříve byl ve Švédsku odsouzený za týrání a domácí násilí. Když byla dívka seznámena s tím, že tento člověk byl odsouzený jako kriminálník, odpověděla, že se mu snažila pomoci jako člověku a nezaměřovala se na to, co udělal v životě dříve. Dívka ukázala svůj „patologický altruismus“. Ve své naivní snaze konat dobro ve skutečnosti napomáhala pravému opaku. Podporovala člověka, který se dopustil závažného trestného činu.

Mladá švédská aktivistka měla v úmyslu zabránit vyhoštění i dalšího člověka, o mnoho mladšího Ismaila Khawariho. Ten byl ale deportovaný ze Stockholmu následující den. Celé úsilí tedy vyšlo vniveč, protože policie proti této aktivistce nekompromisně zakročila.

Podobně naivní a „patologicky altruistická“ jako čin Elin Erssonové je celá švédská politika zhruba od poloviny 70. let minulého století, kdy Švédsko začalo mít ambice stát se multikulturní humanitární velmocí vítající s otevřenou náručí lidi z celého světa. Záhy se ukázalo, že i přílišná snaha konat dobro, může mít svá úskalí. Naplnila se zde slova britského humoristy Evelyna Waugha, který prohlásil, že každá dobrá myšlenka platí jen do určité míry.

Zametání věcí pod koberec problémy nevyřeší

Tím se dostáváme od naivního idealismu k tvrdé realitě dneška a druhé ze zmíněných překážek řešení problémů. Neméně totiž škodí i snaha vytěsňovat z veřejné debaty věci, které nejsou v souladu s převažujícím míněním. Na nějaký čas o některých závažných problémech mlčet lze, jak o tom svědčí situace v dnešním Švédsku. Dlouho se přehlížely problémy, které s sebou přináší masová imigrace a jakékoli výtky byly odmítány neustálým opakováním mantry, že přítomnost lidí pocházejících z jiných kultur musí být nutně vždy pro danou společnost prospěšná a obohacující.

S o to větší intenzitou ale dlouho upozaďované problémy vyplavou na veřejnost. Zaujal mě více než dva roky starý rozhovor s Kateřinou Karlsson, Češkou, která se provdala do Švédska a pracuje zde jako zdravotní sestra. Její výpověď je poučná v tom, že velmi dobře ilustruje proměnu Švédska v posledních několika letech. Zpočátku byla pro ni tato země jako ráj. Všichni se k ní chovali mile a nebylo divu, že začlenit se do této společnosti přátelské vůči cizincům nebyl problém. Švédsko vnímala tato paní jako zemi, kde není vůbec žádný zločin. Jenomže počáteční idyla se postupně vytratila jako pára nad hrncem.

Postupně začala pociťovat, že v místech s vysokým podílem imigrantů pro ni není bezpečno a ani její děti se nemohly cítit bezpečně. Když bylo jejímu synovi pět let, byla na hřišti svědkem hádky mezi jejím synem a stejně starým chlapečkem z Blízkého východu. Ten jejímu synovi vyhrožoval, že ho píchne nožem do břicha. Kvůli nedobrým zkušenostem se spolu s rodinou přestěhovala z centra Stockholmu na ostrov kousek od města.

Nebyla sama, kdo se rozhodl udělat stejnou věc. Řada Švédů své domovy už podle ní opustila, protože se prý před rostoucí kriminalitou stahují do klidnějších čtvrtí, ačkoliv jsou podstatně dražší. K tomu se váže další důležitý postřeh oné paní, která v době uskutečnění rozhovoru žila ve Švédsku už 11 let. U Švédů oproti Čechům postrádala větší přímočarost. Nechala se slyšet, že: „lidé tu neprotestují, radši si koupí dům nebo byt za deset milionů, aby nemuseli bydlet dohromady s přistěhovalci. Zejména střední třída je kvůli tomu strašně zadlužená.“

Přelomový rok 2015

Zjevné a do očí bijící problémy ale nelze přehlížet donekonečna. Zvláště po roce 2015, kdy Evropou otřásla migrační krize a Švédsko se kvůli své štědré politice vůči přistěhovalcům stalo jedním z nejvyhledávanějších cílů pro žadatele o azyl, už nebylo možné věci zlehčovat. Není proto divu, že se imigrace stala i jedním z hlavních témat letošních švédských voleb. Významně se také posunul i směr, jakým se ubírala další veřejná diskuse.

Sám švédský premiér Stefan Löfven připustil letos v lednu v reakci na řádění gangů především v přistěhovaleckých čtvrtích, že hodlá udělat vše proto, aby byl vymýcen organizovaný zločin. Naznačil, že k dosažení tohoto cíle bude ochotný nasadit i armádu, přestože to nebude jeho první volba. Už jen drobné připuštění toho, že může být použitá i armáda svědčí o tom, jak vážná situace je. Situace se od té doby rozhodně nezlepšila, ba naopak.

V Göteborgu a v dalších městech včetně švédské metropole se v srpnu vyskytly případy žhářství. Během jediného dne mělo být zničeno až 100 aut! Akce bylapodle slov švédského premiéra organizovaná jako vojenská operace a pachatelů se ptal „Co to ksakru děláte?“ s tím, že už je opravdu naštvaný a společnost musí (na útoky) reagovat velmi tvrdě. Jednalo se o velmi ostrá slova v zemi zakládajíc si mj. i na kultivovaném a velmi zjemnělém politicky korektním vyjadřování na veřejnosti. Podle dostupných informací se dosud podařilo zadržet tři pachatele, o nichž ale nejsou známy žádné další detaily. Dva byli zadrženi ve Švédsku, třetího se podařilo dopadnout dokonce až v Turecku!

Zapalování aut není ve Švédsku žádnou novinkou. Větší pouliční nepokoje v převážně přistěhovaleckých čtvrtích zažilo Švédsko např. už před pěti lety v druhé polovině května 2013, jako reakci na to, že policie zabila 69letého portugalského imigranta ozbrojeného nožem. Kvůli tomu vypukly ve Stockholmu nepokoje, které se částečně rozšířily i mimo metropoli. Celková bilance byla nejméně 29 zatčených lidía 150 zničených aut.

Podobnou vlnu vandalismu zažila tato severská země i v loňském roce. A nejednalo se o pár jednotlivých případů. Podle údajů Švédské národní rady pro prevenci zločinu došlo jen mezi lednem a červencem loňského roku ke zničení 2027 vozidel! Nad vandalismem v takovém rozsahu už opravdu nelze jen tak mávnout rukou a říct, že se toho vlastně moc nestalo. Dovedete si představit, že by se zapalování aut v podobném rozsahu dělo také u nás v Česku?

Podivné vysvětlení ARD

Nechci zde ale kritizovat jen Švédsko. Rád bych proto připomněl ještě jednu nedávnou kauzu v Německu. V Offenburgu na jihovýchodě země ubodal letos 16. srpna muž somálského původu lékaře a těžce zranil jeho asistentku. Události navíc přidávala na hrůznosti skutečnost, že vraždě přihlížela lékařova malá dcera.

Vražda otřásla Německem a zajímavé bylo vysvětlení, proč o tom nebyla zmínka ve zpravodajském pořadu Tagesschau v televizi ARD: „Přinášíme společenské zpravodajství o událostech národní či mezinárodní závažnosti, které mají význam pro většinu z 83 miliónů Němců,“ prohlásil Kai Gniffke, šéfredaktor ARD aktuell. Z tohoto důvodu prý nemohou přinášet každou místní zprávu a dodal, žeby bylo něco jiného, kdyby počet vražd spáchaných uchazeči o azyl převyšoval celostátní průměr.

Já se ptám, opravdu to vysvětlení myslí vážně? Zlehčování událostí jako je vražda v Offenburgu rozhodně ničemu nepomůže. Zvláště když už o ní informovala i řada dalších významných německých médií. Odpovědí na tuto strašnou vraždu bylo uspořádání demonstrace, která měla vyjádřit rozhořčení nad onou vraždou. Shromáždění se účastnilo několik stovek lidí. A kdo myslíte, že byl pořadatelem akce? Nebyl to nikdo jiný, než protiimigrační strana Alternativa pro Německo (AfD). Zavírání očí nad problémy s migrací totiž žene protimigračním silám do náruče řadu voličů.

Ze současné situace těží populisté

Zde jasně vidíme, že z toho všeho plyne jediné poučení. Když se o problémech nebude mluvit otevřeně, vydělají na tom populisté. Ve Švédsku strana Švédští demokraté a v Německu AfD. Podobné strany se už dokázaly prosadit ve většině evropských zemí. Upozorňují na reálně existující problémy, samy však nenabízí žádná proveditelná a právně možná řešení. Proto je naprosto přihlouplé, pokud jsou všichni demokratičtí politici, kteří upozorňují na problémy s migrací, nálepkováni jako fašisté nebo agenti Kremlu.

Samozřejmě můžeme v poslední době pozorovat posun v tom, že témata jako jsou právě problémy s imigrací, se probírají už mnohem otevřeněji. Např. švédská veřejnoprávní televize SVT přinesla před několika dny naprosto šokující zprávu o tom, že 58 % mužů, kteří měli v posledních pěti letech na svědomí znásilnění, jsou cizinci. Bohužel se tak děje v době, kdy už Švédským demokratům utěšeně rostou preference a mají velkou šanci stát se černým koněm hlavních voleb, které se budou konat už 9. září.

Když Švédští demokraté začínali na konci 80. let minulého století, jednalo se jen o malou skupinu pár skinů a nácků s podporou v řádu několika promile. Své stinné minulosti se strana nejspíše už nikdy nezbaví, nicméně za těch třicet let existence prošla významnou proměnou. Zbavila se těch nejproblematičtějších osobností a výrazně zkultivovala svoji rétoriku. Doba se navíc změnila. Imigrace se stala významným volebním tématem, na což nebyly tradiční strany schopné zareagovat. Vše zmíněné samozřejmě hrálo do karet těmto nacionalistům, kteří velmi rychle zaplnili „díru na trhu“. Vlivem toho jsou dnes jsou Švédští demokraté dokonce třetí nejsilnější stranou v Riksdagu. V nadcházejících volbách mají navíc velkou šanci opět výrazně posílit, protože poslední průzkumy jim přisuzují dokonce zisk okolo 20 % hlasů!

Nepomůže tedy ostrakizace lidí, kteří na reálně existující problémy upozorňují. Nepomůže žádné nálepkování a označování lidí za rasisty či fašisty nebo další snahy je za každou cenu očernit. Umlčování vždy populistům naopak pomáhá, protože se mohou stylizovat do role hrdinů ostrakizovaných za hlásání nepříjemných pravd. Pomůže jedině, když se „normální“ politické strany postaví k věcem čelem a nebudou mít strach mluvit o reálných problémech i tématech, která jsou kontroverzní! Jen tak je lze porazit. Nebo si fakt myslíte, že je porazíme tím, že o problémech budeme mlčet nebo je omlouvat?​

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?