National Interest uvedl, jak USA pomohly Moskvě obsadit Kurilské ostrovy

Odborník na otázky bezpečnosti a vojenské historie Sebastien Roblin v článku pro The National Interest napsal, jak USA pomohly SSSR zvítězit nad militantním Japonskem. Podle jeho názoru bez americké pomoci by se sovětským vojskům nepodařilo zlikvidovat zbytky Kuantungské armády a obsadit Sachalin a Kurilské ostrovy.

Dne 10. dubna 1945 sovětská nákladní loď připlula k pobřeží vojenské základny na Aljašce Studený záliv. Na palubě lodi bylo 500 námořníků Vojenské námořní flotily SSSR, kteří dorazili na americkou základnu, aby absolvovali výcvik a naučili se řídit jednu ze 149 amerických lodí, které Washington předal Sovětskému svazu.

Jak píše odborník pro otázky bezpečnosti a vojenské historie Sebastien Roblin, tajnou misí této flotily bylo dopravení vojáků k místu útoku na Japonsko, ačkoliv v té době se Moskva a Tokio oficiálně nacházely v mírových vztazích.

Začátkem roku 1945 američtí vojáci shromáždili dostatek důkazů, že výsadek na japonských ostrovech by byl mimořádně krvavý a ničivý. Proto se americký prezident Franklin Roosevelt pokoušel zapojit sovětskou armádu, aby podpořila americký vpád, ačkoliv Sovětský svaz o to neměl zájem.

V říjnu 1939 sovětské tanky a mongolská kavalerie zničily japonské síly v Mongolsku v rozhodující bitvě u řeky Chalchyn. Poté Kreml a Tokio oficiálně uzavřely dohodu o neutralitě. V japonské Kuantungské armádě se příliš nesnažili o odplatu a SSSR byl brzy zcela zaujat válkou proti Třetí říši. Ale v říjnu 1944 Stalin řekl Rooseveltovi a britskému premiéru Winstonu Churchillovi, že pošle Rudou armádu do války proti Japonsku za tři měsíce po pádu nacistického Německa. Kromě toho stanovil podmínku, že SSSR musí být k tomuto účelu poskytnuty lodě.

Sovětské vojenské námořní síly, pokračuje autor, prováděly nevelké výsadkářské operace v Arktidě, na Baltském a Černém moři během 2. světové války a neměly tolik možností k výsadku námořnictva jako západní spojenci. Sovětské lodě byly technologicky zaostalé a kromě toho byly umístěny v atlantickém směru, kde pokračovaly boje s nacistickými vojsky. Ale jelikož USA souhlasily, že pomohou SSSR připravit vpád do Japonska, bylo třeba nejen prostě předat lodě, ale také naučit sovětské vojáky je řídit.

V únoru 1945 se Washington a Moskva dohodly, že provedou přesun lodí v Cold Bay na Aljašce. Jelikož Sověti si oficiálně zachovali neutralitu, bylo důležité, aby operace pod kódovým názvem Projekt Hula zůstala utajena. Nakonec bylo rozhodnuto předat 180 lodí. Nejvíce bojeschopné byly fregaty třídy Tahoma, přizpůsobené k boji proti ponorkám a vybavené mnoha třípalcovými bočními děly. Byly doplněny 34 minolovkami třídy Admirable, které byly vybaveny stejnými zbraněmi. Kromě toho dostal Sovětský svaz 92 člunů k boji proti ponorkám a náhradní dřevěné torpédové loďky. Američané rovněž poskytli čtyři plovoucí stanice k opravám poškozených lodí. Nejdůležitějším příspěvkem Washingtonu však byly výsadkářské lodě Landing Craft Infantry vybavené rampami, po nichž mohlo současně vyběhnout na břeh až 200 vojáků.

Prvních pět sovětských lodí dorazilo do Studeného zálivu v dubnu a přivezlo k výcviku 2358 sovětských námořníků a jejich velitele admirála Borise Popova, který dříve velel na torpédoborci. Překážkou výcviku bylo nepříznivé počasí na Aljašce a také jazyková bariéra. Pro americké vojáky bylo těžké vysvětlit sovětským vojákům, jak pracovat s radary, jelikož ti neměli ponětí o existenci takové technologie. Do 17. května byla příprava sovětských námořníků dokončena a po slavnostním obřadu se americké lodě vydaly do SSSR.

Tři měsíce po kapitulaci nacistického Německa sovětská vojska zaútočila proti japonské Kuantungské armádě v Mandžusku. Americké lodě byly vyslány na mořskou plochu, která dělila Sovětský svaz a Japonskou říši. Jejich prvním cílem byl ostrov Sachalin, který byl v té době rozdělen mezi sovětskou a japonskou stranu, a Kurilské ostrovy.

Sovětská pozemní vojska zahájila útok na jižní část Sachalinu 11. srpna. 15. srpna bylo japonským vojskům přikázáno, aby přestala klást odpor, a sovětská flotila počínaje 16. srpnem zahájila sérii výsadkářských operací. Japonská posádka se však nepřestala bránit, a proto na sovětské straně byly ztráty. Nicméně po oficiální kapitulaci Japonska byly obsazeny přístavy Toro a Maoka.

Útok na Kurilské ostrovy, který byl zahájen 18. září, byl ještě nelítostnější. 16 lodí bylo připraveno k výsadku sovětské námořní pěchoty na ostrově Šumšu. Pobřežní baterie na mysu Kokutan však potopily pět výsadkářských lodí a následkem toho zůstala námořní pěchota bez svých radiostanic a těžkých zbraní. Bojová základna byla téměř obsazena protiútočícími japonskými vojáky, ačkoliv sovětská letecká podpora, protitankové pušky a námořní dělostřelectvo nakonec dokázaly zlikvidovat lehké japonské tanky. Za několik dní japonská posádka nakonec splnila rozkaz ke kapitulaci a sovětské vojenské námořní síly začaly zajišťovat bezpečnost ostatních ostrovů Kurilského souostroví.

Na závěr autor článku uvádí, že projekt Hula byl ukončen až 4. září, dva dny po oficiální kapitulaci Japonska. V rámci projektu prošlo výcvikem 12 tisíc sovětských námořníků, sovětská flotila dostala k dispozici 149 lodí.

Po čtyřech měsících americké vojenské námořnictvo začalo požadovat vrácení lodí, ale studená válka se v té době stala překážkou americko-sovětské spolupráci. V říjnu 1949 bylo vráceno 27 hlídkových fregat. 15 z 25 výsadkářských lodí, které zůstaly v činnosti, si SSSR ponechal do roku 1955. V té době již byly lodě v tak špatném stavu, že americké námořnictvo na sebe ani nechtělo brát výdaje na jejich recyklaci, a proto byly ostatní lodě potopeny nebo prodány do šrotu.


Není zde článek celý?