Pravda, kterou vám jinde neřeknou: Ve Švédsku drtivě zvítězily proevropské strany

Švédští demokraté dělají všechno proto, aby působili jako normální strana. | FOTO: sd.se/presentation-av-valmanifest

Po oznámení výsledku švédských voleb se na nás valí vlna euroskeptických zpráv: faktickým vítězem, či minimálně nejzajímavějším hráčem švédských voleb je prý antievropská a protiimigrační strana „Švédských demokratů“. Získala 17,8 procenta hlasů.

Myslíte si, že je právě toto skutečně ta hlavní zpráva? Pro většinu českých médií zřejmě ano. Jenže tuto zprávu lze číst také přesně opačně. Když si uvědomíme, jak tu už tři roky malují všechny dezinformační weby situaci ve Švédsku jako pohromu a rozvrat, tak je tou skutečnou zprávou o této skandinávské zemi opravdu něco jiného, než to třetí místo v žebříčku volebních výsledků.

Pravdivá zpráva, která vystihuje situaci ve Švédsku, zní takto:

V zemi, kterou ze všech států EU postihla masová migrační vlna nejvíce, drtivě vyhrály více či méně proevropské strany zleva i zprava. Dohromady získaly skoro 81 procent hlasů. Vládnoucí středolevý blok si navzdory horšímu výsledku oproti volbám v roce 2014 udržel prvenství a získal 40,6 procenta. Středopravý blok mírně posílil a téměř se vyrovnal vládní koalici se ziskem 40,3 procenta hlasů.

V soutěži těchto dvou umírněných táborů jsou tedy síly vyrovnané a lze mezi nimi hovořit o patové situaci. Budou se tudíž muset dohodnout. To bude pro Švédsko, které si příliš zvyklo na velkou moc sociálních demokratů, změna, ale z perpektivního hlediska nejspíše zdravá. Dvě další silně levicové strany vládní koalice Linke a Zelení táhnou Švédsko doleva až příliš a bylo by lepší, kdyby to skončilo. Za poslední vlády konzervativců v letech 2006-2014 dostala švédská ekonomika silný impulz.

Pak tu máme stranu protiimigračních „Švédských demokratů“, která od předchozích voleb, jež se konaly ještě před masovou migrační vlnou, posílila o 4,7 procenta. A kvůli tomuto necelému pětiprocentnímu zisku se konají mezi našimi okamurovci a klausovci bouřlivé oslavy a téměř všechna naše média, která mají zřejmě pocit, že musí jít po gottwaldovsku „s lidem“ a ne „proti lidu“, interpretují výsledek švédských voleb jako další úspěch populistických a protiimigračních nálad v Evropě.

Když si vybavíme, jak se proruská a protievropská média věrná naší husitské tradici staví do role utlačovaných strážců pravdy, kterou zlý evropský a elitářský mainstream potlačuje, tak je to situace dokonale absurdní. Ve skutečnosti je dnes tou potlačovanou pravdou, kterou by náš český vládnoucí mediální mainstream z jakéhosi záhadného důvodu Čechům radši zamlčel, skutečnost, že čtyři z pěti švédských voličů odmítají radikální protievropský a protiimigrační kurz. (Zdůrazněme přitom, že evropský kurz není proimigrační, nýbrž je jen umírněný v metodách, jež mají imigraci regulovat a snižovat).

Tento výsledek je v desetimilionové zemi, která přijala jen v roce 2015 více než 163 tisíc uprchlíků, naprosto fenomenální úspěch. Vládnoucí sociální demokraté, o nichž můžeme u nás číst, že jsou skoro na kolenou, ztratily od minulých voleb pouze 2,8 procenta voličů. Jistě, v delším čase tato strana klesá více. Ale je v tom hlavně ten důvod, že model švédského sociálního státu zatíženého nehoráznými daněmi už tamní voliče tolik nebaví oproti době před dvaceti lety, kdy sloužil za vzor celé evropské levici.

Aby toho nebylo málo, tak je situace ještě složitější tím, že „Švédské demokraty“ již zdaleka nelze označit za vysloveně extremistickou stranu. Podobně jako jiní jejich evropští kolegové se vzdávají extrémních výstřelků a snaží se – stejně jako rakouští Svobodní – chovat jako normální civilizovaná strana. Komentář serveru německého politického týdeníku Der Spiegel proto končí větou: Doufejme, že lídr Alternativy pro Německo nebude nikdy vypadat tak sympaticky jako vůdce Švédských demokratů Jimmie Åkesson.

V žádném případě nelze bagatelizovat fakt, že protiimigrační populistická strana vyrostla ve Švédsku téměř o pět procent. Vzhledem k zátěži této společnosti imigrací je to ale méně, než se čekalo a než čekali sami švédští populisté. Švédská politická elita opravdu dostává signál, že svoji bezbřehou otevřenost má zmírnit a nemůže už „Švédské demokraty“ prostě jen umlčovat tím, že z nich dělá fašisty. To totiž také není pravda. Musí se k jejich tématům postavit konstruktivně, jinak bude mít v budoucnu problém.

V tomto kontextu je škoda, že na první místo nedosáhl středopravý blok složený z liberálů, centristů, umírněných konzervativců a křesťanských demokratů. Demokratická pravice by mohla být mnohem realističtější vůči rizikům a obavám, jež imigrace skutečně přináší. Ale také by viděla věci v rozumných proporcích, ale nevzbuzovala by tolik nadějí u služebníků Ruska, kteří zneužívají evropské problémy k tomu, aby Evropskou unii co nejvíce poškodili. Jako to u nás činí třeba Tomio Oklamura či Václav Klaus ml. Výsledek švédských voleb je tudíž posunutím těžiště k realismu, ale nikoli k destrukci evropských civilizačních hodnot.

Když chce někdo interpretovat švédské volby jako porážku Evropské unie, tak je směšný. Ani o poloplné sklenici nelze říci, že je prázdná. A o sklenici, která je naplněná z osmdesáti procent, nemůže ani ten největší lhář tvrdit, že je poloprázdná. Tedy může. Ale je jasné, že lže.

Zde jsou výsledky švédských voleb v grafu německého serveru Spiegel Online

Pavel Safr Twitter Banner

Není zde článek celý?