Premiér Babiš znovu fabuluje. KSČM podle něj nemá na vládu vliv a měli ji zakázat

Předseda KSČM Vojtěch Filip a premiér Andrej Babiš po hlasování o důvěře vládě | FOTO: ČTK

Nedlouho poté, co premiér Babiš prohlašoval, že jeho rodina byla po roce 1968 postižena normalizací, znovu fabuloval a překrucoval realitu. KSČM podle něj nemá na vládu žádný vliv a měla být zakázána. Ještě nedávno ji chválil jako demokratickou stranu za státotvornost.

Předseda hnutí ANO neustále mění názory jako korouhvička a co platilo dnes, zítra neplatí. Nic nového pod sluncem, ale přesto stále překvapuje používaný kalibr cynismu a oportunismu. Není to jen problém sociální demokracie, které Andrej Babiš vyzobával program, dokázal prodat i její výsledky v minulé vládě a nyní v tom hodlá pokračovat. Stejné divadlo předvádí kolem KSČM.

Zachovali se státotvorně

Ještě nedávno postoje KSČM oceňoval, jelikož potřeboval její hlasy. Komunisté, lační po polistopadové rehabilitaci, vyslovili jeho menšinové vládě důvěru. Babiš krátce poté v rozhovoru pro Mladou frontu DNES nešetřil chválou.

„KSČM je přece dnes demokratická strana,“ odrážel námitky, že ji poprvé v polistopadové historii přivádí k celostátní moci. „Všichni říkají: oligarcha, velkopodnikatel a komunisti. Ale oni se zachovali státotvorně a umožnili vznik vlády,“ dodal a obvinil z tohoto stavu ostatní, zejména ODS.

Dohodu s ANO si nedávno pochvaloval i předseda Vojtěch Filip. „Všechno, na čem jsme se s Andrejem Babišem dohodli, potom nakonec platilo,“ odpověděl v rozhovoru pro XTV na otázku, jestli je premiér fér chlap.

Zdá se, že vyřešený je zatím jediný vážnější spor mezi KSČM a ANO, kdy si Filip stěžoval u prezidenta Miloše Zemana, že byl při červnové čistce v dozorčí radě ČEZ „opomenut“ jeho kandidát Jan Vaněček.

Premiér ve stejném rozhovoru vyloučil, že by se touto věcí zabýval. Odpovědnost alibisticky přehodil na ministerstvo financí, jako by si ministryně Alena Schillerová mohla dovolit postupovat autonomně. Nicméně týden poté Vaněček hladce prošel loutkovým vládním výborem pro personální nominace pod kontrolou ANO a jeho dodatečné instalaci do dozorčí rady už nic nebrání.

Měli KSČM zakázat

Velmi kuriózně proto působí premiérovo tvrdé vyjádření na adresu KSČM při návštěvě Německa. Při uctění památky komunistických obětí berlínské zdi čelil otázce, jak se přitom cítí jako premiér vlády, kterou komunisté podpořili.

„Komunisti nemají na naši vládu žádný vliv,“ reagoval s tím, že podpora byla jen jednorázová. „Měli KSČM zakázat,“ vzkázal k dění po sametové revoluci.

Takové výhrady znějí farizejsky z úst politika, jehož rodina měla za minulého režimu prominentní postavení a díky skvělým konexím dlouhodobě působila v kapitalistické cizině. Samotný Andrej Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980, aby mohl pokračovat ve šlépějích svého otce. „Zvýšila se tím moje šance vycestovat do zahraničí jako delegát Podniku zahraničního obchodu,“ přiznává ve svém oficiálním životopise.

Vláda plní priority KSČM

Slova Andreje Babiše působí velmi nevěrohodně poté, co za hnutí ANO podepsal s KSČM dohodu o toleranci kabinetu. Její součástí je sedm programových podmínek, za kterých se komunisté zavázali, že vládu podpoří a budou vyžadovat jejich plnění.

Část z nich vláda prosazuje už dnes. Patří sem trvalý růst minimální mzdy, valorizace důchodů, zdanění církevních restitucí, zdravotní péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů a ochrana přírodních zdrojů (mj. lithium) před vyvedením do ciziny. V posledním bodě vyšel premiér komunistům vstříc zrušením memoranda o těžbě lithia s australskou společností EMH a výměnou ministra průmyslu a obchodu Tomáše Hünera, který si „neuváženě“ dovolil k memorandu podepsat upřesňující dodatek.

Zbývají dvě podmínky, jejichž naplňování bude poměrně krkolomné. Hnutí ANO se zavázalo, že podpoří „zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření s vodou“, jinými slovy zestátní majetek vlastněný soukromými vodohospodářskými společnostmi.

Ještě pozoruhodnější je poslední priorita, a sice „zabránění nárůstu cen bydlení a podpora bytové výstavby“. Není úplně jasné, jak chce vláda v (zatím) tržní ekonomice zabránit růstu cen bydlení, včetně deregulovaného nájemného. I když se nejedná o triviální problém, bude se znovu regulovat, jako v dobách komunismu?

V dohodě je i následující závazek: „Pro přípravu návrhů zákonů či jiných způsobů spolupráce mohou obě strany dohody ustavovat expertní týmy pro dosažení odborného posouzení příslušné záležitosti a dosažení dohody na dalším postupu.“ To zní trochu jinak, než Babišův kategorický soud o jednorázové podpoře.

Značná míra shoda mezi oběma poslaneckými kluby přitom funguje už dnes. Do této doby se ANO při hlasováních ve sněmovně nejvíce shodovalo s postoji komunistů. V 77 procentech případů hlasovaly oba kluby shodně – ať už pro, nebo proti návrhům.

Virtuální realita, dohody platí

Lze uvést další „úspěchy“ KSČM, vycházející z procedurální dohody s hnutím ANO. Premiér Babiš se zavázal k včasným konzultacím o obsazení resortů a není náhoda, že z vlády zmizeli ministři, které komunisté podrobovali největší kritice. Kromě Hünera sem patřili ministři Stropnický, Pelikán a Šlechtová. Všichni sice problematičtí, ale zároveň neskrývali svoji prozápadní orientaci.

Mezi hmatatelné výsledky spolupráce lze řadit i jmenování Vojtěcha Filipa prvním místopředsedou Poslanecké sněmovny za zády koaliční ČSSD, jíž byl tento post původně přislíben. Filip se tak stal nejvýše postaveným komunistickým politikem v polistopadové historii.

Z posledních vyjádření je zřejmé, že se Andrej Babiš obává, že mu svázání se stranou se silným neostalinistickým křídlem, stále velebícím období totality a relativizujícím pojem sovětské okupace, může uškodit. Jeho snaha vyvázat se z odpovědnosti a distanc od KSČM jsou však dětinské, stejně jako stavění se do role oběti komunistického režimu nebo náhle procitnuvšího bojovníka za zákaz strany, která jej drží u moci.

Premiér předvádí před veřejností virtuální realitu, zatímco ve skutečnosti platí Filipova slova: „Všechno, na čem jsme se s Andrejem Babišem dohodli, potom nakonec platilo.“

Není zde článek celý?