Proč Rusko vítězí

Jsem autorem několika knih vztahujících se k tématu. První z nich, The New Cold War (Nová studená válka) byla napsána v roce 2007, v době, kdy většina lidí na Západě dosud odmítala čelit hrozbě, kterou Putinův režim představuje jak pro vlastní lid, tak pro sousedy Ruska. Mnozí mě obviňovali, že zbytečně straším. Nyní to dělá málokdo. Nicméně konvenční uvažování o Rusku je pevně zakořeněno.

Řada politiků a analytiků v Londýně a dalších západních hlavních městech je dosud přesvědčena, že zadržovat a konfrontovat Rusko Vladimira Putina je nebezpečné a že usilování o diplomatické přizpůsobení, ačkoliv je obtížné, je mnohem více žádoucí. Obviňují Západ, že vyprovokoval krizi na Ukrajině tím, že ignoroval ruské zájmy.

Hluboce nesouhlasím. Mé názory se opírají o zkušenosti z mnohaletého pobytu v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, České republice, na Ukrajině, v Moldavsku, Rusku a dalších zemích regionu. Naši přátelé nás dlouho varovali před nebezpečným směrem, jímž se věci ubírají. Neposlouchali jsme je. Místo toho jsme systematicky patronizovali, snižovali a ignorovali lidi, kteří problém chápou lépe než my. Teď se ukázalo, že mají pravdu.

Doufám, že můj hlas bude vyslyšen tam, kde jejich dosud slyšet není. Rusko je revizionistická mocnost. Přizpůsobovat se ruským zájmům není otázkou změny výsledků v rámci existující sady pravidel. Znamená to přijmout nová pravidla diktovaná Ruskem. Mnozí obyvatelé Západu to těžko chápou, protože jsme implicitně přesvědčeni, že evropské bezpečnostní uspořádání, jak je známe takřka 40 let, je férové, a tedy stabilní. Rusko je však považuje za neférové a zralé ke změně.

Rusko chce přepsat pravidla trojím způsobem. Za prvé nevěří, že jeho sousedé by měli dělat vlastní rozhodnutí ohledně své geopolitické budoucnosti. Ruská bezpečnost je zkrátka závislá na absenci bezpečnosti těchto zemí. Rusko je obzvlášť nahněváno na svobodu bývalých podřízených národů sovětského impéria, jejich prosperitu a nezávislost. Znamenají existenciální výzvu stagnujícímu a autokratickému modelu vlády prosazovanému Putinovým režimem. Kreml hodlá také učinit přítrž dvěma velkým institucionálním hrozbám vůči svým zájmům. Jednou je NATO. To poskytuje rámec tomu, co Kreml považuje za americké vměšování v Evropě. Přináší také jadernou garanci, která teoreticky převažuje nejmocnější část ruského vojenského arzenálu: Taktické jaderné zbraně. Rusko také chce zrušit roli EU jako toho, kdo určuje pravidla, zejména v energetické politice. Kreml to považuje za konfiskační a potenciálně smrtící hrozbu svému nejdůležitějšímu exportnímu průmyslu a hlavnímu zdroji politického vlivu v zákaznických zemích. Rusko cítí hluboký resentiment k „třetímu energtickému balíčku“ EU, který zakazuje cenovou diskriminaci mezi zeměmi a monopoly i kartely v distribuci zemního plynu.

Toto nejsou změny, jimž by se Británie nebo její spojenci mohli přizpůsobit. Ruskem řízené satrapie ve Východní Evropě by byly chudé, utlačující, špatně řízené a nestabilní. Pokud bychom měli štěstí, vypadaly by jako Bělorusko; pokud ne, spíše jako Moldavsko. Ukrajina nyní čelí rozdělení na Ruskem řízený loutkový stát a zatrpklý neživotaschopný zbytek. To je pro Ukrajince i pro nás děsivá perspektiva. Z morálních i praktických důvodů bychom neměli přenechat spojence jako Pobaltské státy a Polsko stejnému osudu. (Zvýrazněno BL.)

Atlantická aliance při všech svých současných nedostatcích je základním kamenem naší bezpečnosti. Bez vojenské a ekonomické váhy Spojených států by byla Evropa ruským nátlakem mnohem zranitelnější.

A volný a transparentní trh s energiemi je vitálním národně bezpečnostním zájmem. Bylo by pro Evropu katastrofou, kdyby se vrátila do světa podivných dlouhodobých smluv uzavíraných politickými kamarádíčky, v němž jsou peníze odkláněny k obchodníkům s politickým vlivem a distribuovány oblíbeným klientům.

Rusko má nyní prostředky k tomu, aby sledovalo svůj revizionistický přístup. Nelítostně využívá svou energetickou zbraň proti evropským zemím, zejména pokud jde o plyn dodávaný plynovody, kde disponuje výrazným monopolem ve východní části kontinentu. Vidíme to jasně na prosazování plynovodu South Stream, který otevřeně odporuje evropským předpisům, ale podporují ho Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Maďarsko, Itálie, Srbsko a Slovinsko.

Rusko rozhazuje peníze. Podporuje do sebe zahleděnou komerční a finanční lobby, která profituje z obchodu s Ruskem a obává se jakéhokoliv ochlazení vztahů s ním. Příklady zahrnují rakouské banky, německé průmyslové vývozce, francouzské obchodníky se zbraněmi a řadu firem, bank a právních firem v Británii. Tyto energetické a finanční vazby omezují západní reakci na ruský revizionismus.

Rusko vede informační válku (propagandu) na takové úrovni sofistikovanosti a intenzity, jakou jsme neviděli ani za studené války. To mate a koroduje západní schopnost rozhodovat. A jak jsme viděli na Ukrajině, Rusko je také připraveno použít síly.

Rusko vítězí. Postavilo se evropskému bezpečnostnímu uspořádání a obsadilo území jiného státu. Již zmrzačilo ukrajinskou ekonomiku a hrozí změnit tuto zemi v selhávající stát. (Zvýrazněno BL.) Reakce Západu byla slabá, opožděná a nejednotná. Řada evropských zemí nemá na nevyhnutelnou konfrontaci s Ruskem žaludek. Zaujímají v zásadě pacifistický postoj, podle nějž vojenská řešení problémy nikdy neřeší a dialog je za každých okolností lepší než konfrontace. Pozornost USA odvádí řada urgentních problémů jinde a mnoho Američanů nechápe, proč by měli půjčovat peníze na bezpečnost větší, bohatší Evropy. To poskytuje Rusku s jeho odvážným rozhodovacím procesem a vysokou toleranci k riziku a nepříjemnostem volnou ruku. Naše ubohá reakce umožnila Rusku vést válku na Ukrajině bez katastrofálních dopadů.

Ukrajinské dobrodružství poskytlo Putinovu režimu velkou posilu. (Zvýrazněno BL.) Ti kdo tvrdili, že se Rusko spokojí s Krymem, byli dramaticky usvědčeni z omylu. A co je horší, naše slabost ve věci Ukrajiny (a předtím v Gruzii) vytváří podmínky pro další, patrně vážnější útok na evropskou bezpečnost, možná v Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Gruzii nebo Moldavsku, ale nejpravděpodobněji v Pobaltí.

Celý text v angličtině: ZDE

Není zde článek celý?