Výsměch veřejnosti: „Naše rodina byla po 68. roce postižena,“ tvrdí Babiš

Premiér Andrej Babiiš s demonstranty před budovou Českého rozhlasu dne 21. srpna 2018 | FOTO: ČTK

Premiér Babiš se v nedělní Partii vrátil k padesátému výročí zahájení okupace. Protestující odpůrce osočil ze šíření nenávisti a zneužití pietního aktu. Postavil se do role oběti, jeho rodina prý byla po 68. roce postižena. Jeho slova působí jako výsměch veřejnosti.

Komerční televize vycházejí předsedovi české vlády mimořádně vstříc. Nejinak tomu bylo v Partii na TV Prima (2. 9. 2018), kde dostal luxusní prostor pro poklidný monolog a témata šitá na míru. Jediný rušivý moment nastal ve chvíli, kdy se pořad stočil k jeho vystoupení před budovou Českého rozhlasu. Skupina několika desítek lidí vypískala politiky ANO hlavně proto, že poprvé po Listopadu přivedli k vládní moci KSČM.

Ty lidi žijí nenávistí

„Překvapila mě ta brutalita, ty vulgarity,“ ohradil se proti protestům Babiš. „Naše rodina byla v šedesátém osmém roce postižena, měli jsme tři emigračky. Mě estébáci vydírali, já jsem vyhrál ten soud. A časem ho vyhraju znovu,“ zdůraznil, i když si protiřečil a žádné právoplatné rozhodnutí soudu o tom, že byl ve svazcích StB veden neoprávněně, v ruce nemá. A těžko kdy bude mít.

„Já jsem tam mluvil o té náladě, v roce 68 byla fantastická nálada. Máme, co jsme chtěli, svobodu a demokracii. Chtěli jsme hlavně cestovat a říkat svobodné názory. Proč někdo rozeštvává společnost, když se máme tak dobře? Proč se dnes mluví o Únoru? Komunisti nemají žádný vliv na vládu,“ fabuloval rozhořčeně. „Ty lidi žijí nenávistí. Proč žijeme z konfliktů, když máme být na co hrdi?“

Andrej Babiš přitom ještě v roce 2011 komunistický režim idealizoval, když vyzdvihl, že „v roce 1989 nemělo Československo žádné dluhy“. V téže době prohlašoval, že poměry v Evropské unii jsou horší než za RVHP. Vzhledem ke stavu tehdejší zcela postátněné ekonomiky decimované socialistickými experimenty a znehodnocení životní úrovně v porovnání se Západem zněly tyto výroky jako z tribuny ÚV KSČM.

Kdo rozeštvává společnost?

Premiér se postavil do role oběti lidské zloby, jenže farizejsky filtruje realitu a předpokládá, že lidé mají krátkou paměť. Demonstrace proti vládní moci u nás nejsou ničím novým, z nebe náhle spadlým. Navíc vždyť to byl právě on, kdo v roce 2011 vstoupil do politiky s antisystémovým hnutím a uměle vytvořenou aureolou bojovníka proti zločinným polistopadovým poměrům a „nemehlům“, která to tady vedla od deseti k pěti. Oponenty označuje za zloděje a korupčníky. Najednou, když stojí v čele vlády, máme být na co hrdi?

Byl to exministr financí, kdo z podnikatelů vytvořil kastu podvodníků, na což slyší část frustrovaných voličů, kterým stačí jednoduchá hesla, že zamete se všemi zlořády. Pokud se netýkají jeho impéria. Kdo dnes ve společnosti hloubí příkopy, šíří atmosféru závisti a fízlování, a rozeštvává společnost?

Jsou to především dva nejvyšší ústavní činitelé, kteří si jdou na ruku. Babiš Zemanovy provokace a invektivy nekomentuje a neozval se ani naposledy, když si prezident postesknul, že se nepodařilo vyhubit české novináře. Politická kultura jde ke dnu a údiv populistického premiéra je nepatřičný.

Součást prominentní vrstvy

Neuvěřitelné je však především Babišovo vyjádření k období minulého režimu, kdy se téměř převtělil do role ostrakizovaného disidenta a adepta na ocenění účastníka třetího odboje a odporu proti komunismu. Přitom celá jeho rodina byla součástí prominentní vrstvy požívající vysoce nadprůměrné výsady nad standard řadových členů KSČ, která žila zcela odtržena od problémů většinové populace. Lze proto výjimečně věřit jeho nedávným slovům, že ani nevěděl, jak to tehdy v Československu chodilo.

Babišův otec Štefan vstoupil do Komunistické strany Slovenska (KSS) už počátkem 50. let, téměř celý život působil v zahraničním obchodu, a už v roce 1958 na čtyři roky vycestoval s celou rodinou do Francie. V roce 1962 byl z neznámých důvodů ze strany vyloučen, ale krátce po vstupu okupačních vojsk se mu podařila politická „rehabilitace“. Vrátil se do KSS, zatímco mezi reformními komunisty začaly probíhat plošné čistky.

To mu umožnilo ještě téhož roku jako obchodnímu přidělenci vycestovat s celou rodinou do Švýcarska. V letech 1969 – 1975 působil ve Stálé misi ČSSR u OSN v Ženevě, kde byl vedoucím oddělení a zástupcem státu v radě GATT. Díky osobní garanci ministra průmyslu a obchodu komunistické vlády Andreje Barčáka tam mohl zůstat i přesto, že emigrovali jeho blízcí příbuzní. Po návratu pracoval až do důchodu v Podniku zahraničního obchodu Polytechna a jeho vztah k režimu byl naprosto konformní.

V otcových stopách

Andrej šel v otcových stopách a nijak se netajil tím, že chtěl z tehdejších poměrů vytěžit maximum. To mu ostatně zůstalo dodnes. Nějakou dobu studoval na ženevském gymnáziu Collège Rousseau, což mělo zásadní význam pro jeho budoucí podnikání. Rozjížděl ho s údajnou finanční výpomocí tajemných spolužáků přes neprůhlednou švýcarskou off-shoreovou společnost O. F. I., která původně stála za Agrofertem. Jiné zdroje ovšem hovoří o tom, že za ní stál samotný Babiš a přelévaly se přes ni velké objemy peněz neznámého původu.

Andrej Babiš rovněž vstoupil do komunistické strany a svoje angažmá popisuje docela upřímně: „Moje matka byla motorem rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly. Nechala se proto zaměstnat v Ústavu marxismu-leninismu a docílila toho, že jsem vstoupil do KSS. Byl jsem jejím členem proto, jelikož se tím zvýšila moje šance vycestovat do zahraničí jako delegát Podniku zahraničního obchodu (PZO).“

Andrej Babiš dlouho působil jako zaměstnanec PZO Petrimex v Maroku, kde měl výrazně vyšší příjem než v Československu, navíc v cizí měně. Jako delegát měl diplomatický pas, mohl cestovat, žil ve čtvrti s ostrahou a stinné stránky totality se mu vyhýbaly obloukem.

Výhoda na startovní čáře

V těchto podnicích, obchodujících s kapitalistickou cizinou a rozvojovými zeměmi, pracovala tuzemská ekonomická elita. Daní za privilegované postavení byl zvýšený dohled Státní bezpečnosti, která zde vytvářela rozsáhlou síť svých spolupracovníků. Mezi ně patřil i agent Bureš.

Když se ztrouchnivělý totalitní systém zhroutil jako domeček z karet, tito lidé z „pézetek“, kteří měli vytvořenou síť kontaktů a zkušenosti s tržní ekonomikou, měli na startovní čáře společenských změn značný náskok.

Andrej Babiš je z nich jednoznačně vlivově a ekonomicky nejúspěšnější. Proto jsou jeho slova o rodině postižené šedesátým osmým rokem nevídané chucpe a nikdo soudný jim neuvěří. Takové fabulace a lži jsou běžnou výbavou jeho arzenálu. Potom se ovšem nemůže divit, že jeho osoba polarizuje společnost.

Není zde článek celý?