Zeman a svoboda

Porůznu se komentují drzosti, které si jakási matka dovolila na prezidenta Zemana. Dovolte, abych si taky přisadil.

Pro začátek si představme, že by si něco podobného dovolila na svého zaměstnavatele. Nejen že by vyletěla na hodinu. Nejspíš by se dostala na blacklist a do smrti by o slušné zaměstnání nezavadila.

Další příklad naší dnešní reality: V padesátých létech se vyprávěla taková roztomilá historka. Angličan měl nějakou práci v Praze. Dopis příteli do Londýna končil větou „napsal bych ti toho víc, ale lidé tady říkají, že StB čte cizí dopisy.“ Dopsal, zalepil, odeslal. Druhý den mu na dveře hotelu klepou dva páni v kožených kabátech. Představili se a říkají „Přišli jsme, abychom vás ujistili, že StB cizí dopisy nečte“… No bejvávalo. Dneska se cizí elektronická korespondence nejen čte úplně samozřejmě, dneska se závadová maže, případně je za ní autor legálně pronásledován.

Podobných příkladů najde každý „neurekom“. No a teď si představme, co udělá člověk ze všech stran stavěný do latě (pardon, dnes se říká korektnosti), když mu páníčci ukážou a řeknou „tady si můžeš kopnout“.

Převzato z ostrova Janiky

Není zde článek celý?