Hamáček s Babišem nemá problém, zatímco v ČSSD se schyluje k boji o moc

Kampaň vrcholí a sociální demokracie stále hazarduje s vnitřní rozpolceností. Část vedení strany v čele s předsedou Janem Hamáčkem obhajuje vstup do vlády, zatímco jiné frakce dávají najevo nespokojenost s jejím směřováním. Mezitím se v ČSSD znovu schyluje k boji o moc.

Naše nejstarší levicová strana není v jednoduché situaci. Obhajuje 13 senátorských postů a 3.763 zastupitelských mandátů ve městech a obcích (12,6 procenta hlasů), což se dnes jeví jako nedosažitelná meta. Programově amorfní hnutí ANO jí převzalo většinu tradičního segmentu starších voličů, kteří dnes věří spíše Babišovi, že lépe obhájí jejich zájmy.

Hrozí historická porážka

Volební nabídka ČSSD všeho zdarma, okořeněná kuriozitami typu vylézání brněnského lídra Pospíšila z kontejneru, je tak málo uvěřitelná, že jen stěží dosáhne zásadnějšího obratu. Historická porážka jí hrozí nejen ve velkých městech, přičemž v Praze nemusí ani překročit pětiprocentní hranici vstupu do zastupitelstva hlavního města.

Na výsledku sociální demokracie ve volbách do Poslanecké sněmovny se jasně podepsalo vládní soužití s hnutím ANO, což se následně odrazilo ve vnitřním pnutí. Hlavy zvedli do té doby ostrakizovaní zemanovci, kteří obsadili vlivné stranické či vládní pozice. Tím však nesoulad nekončí.

Předseda Jan Hamáček přes negativní zkušenosti znovu vmanévroval ČSSD do vlády s trestně stíhaným oligarchou, čímž popřela předvolební sliby. Její lídr působí zakřiknutě a ponechává stranou všechny excesy, jichž se hnutí ANO dopouští. Počínaje čistkami v resortech a strategických podnicích s majetkovou účastí státu, konče skandálním a často nezákonným působením Finanční správy vedené Martinem Janečkem.

Místo aby sociální demokracie v krizové situaci táhla za jeden provaz, stále si něco vyčítá a vyřizuje si účty. I krátce před komunálními a senátními volbami, které všem vystaví účet, rezonuje protichůdnými hlasy. Nyní jako by se někteří Hamáčkovi oponenti těšili na volební debakl, aby došlo na jejich slova a případně dostali šanci přepřahat. Neshodnou se však už v řešení, jak dál.

Hamáček: Všechno jsme vyřešili

Předseda ČSSD potenciální hrozbu vnímá a rozdává rozhovory, kde vládu s hnutím ANO chválí a ohlazuje třecí plochy. „Za dobu vládnutí jsme nenarazili na zásadnější problém, všechno jsme vyřešili. Na čem jsme se s hnutím ANO dohodli, to platilo. Zatím mě to naplňuje optimismem,“ tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.

Dalo by se polemizovat, problémů se našla celá řada. Počínaje tahanicemi kolem navyšování mezd nebo obsazení ministerstva zahraničí, kde premiér Babiš vyšel vstříc prezidentu Zemanovi, konče spory o programové body typu zrušení karenční doby nebo státních alimentů, dokonce vtělené do koaliční smlouvy. Nemluvě o žinantní situaci, kdy je menšinová vláda rukojmím nevypočitatelných komunistů.

Nejednoznačné výsledky a netransparentní výběr členů vlády, zejména neznámých a nezkušených politiků Jany Maláčové a Tomáše Petříčka, se přenášejí dovnitř sociální demokracie.

Kontroverzní ministři

Akční ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se svými tlaky na zvyšování mezd, regulaci pracovního práva a mohutné státní přerozdělování stává postrachem mnoha podnikatelů a ekonomů.

Avizovaný ministr zahraničí a bývalý asistent vetovaného europoslance Miroslava Pocheho Tomáš Petříček zase nemůže být podle většiny pozorovatelů při formování zahraniční politiky důstojným sparingpartnerem premiéra Babiše a prezidenta Zemana.

Další člen vlády formálně dosazený ČSSD, ministr zemědělství Miroslav Toman, posiluje tým zemanovců. Jeho prioritou je podpora velkých zemědělských a potravinářských firem v čele s Agrofertem. Pokud se naplní jeho plány státní podpory domácí velkoprodukce na úkor levnějšího zahraničního zboží, dojde ke zdražování potravin.

„Diskutovat po tak krátké době o tom, jestli bylo či nebylo správné jít do vlády, by byla politická sebevražda,“ odráží námitky kritiků Hamáček s tím, že vládní spolupráce by se měla vyhodnotit nejdříve na sjezdu příští rok v březnu. „Nevím, jestli je řešení zastřelit koně, kteří se snaží s největším možným úsilím táhnout povoz do kopce,“ dodává.

Zimola: Hamáčka řídí šíbři

Ne všem spolustraníkům se však tažení povozu do kopce zamlouvá a mnozí mu jen zdálky přihlížejí. Deník Právo (24. 9. 2018) už věští, že se v ČSSD znovu schyluje k boji o moc. Pokud dojde k volebnímu propadu, může být horko už 20. října na zasedání širšího vedení sociálních demokratů v Hradci Králové.

Statutární místopředseda Jiří Zimola nedávno nevyloučil, že pokud nedojde ke změně spolupráce s předsedou Janem Hamáčkem, může proti němu v přímé volbě kandidovat na předsedu. „Jan Hamáček je bezesporu schopný předseda, je dobrý lídr, jen je potřeba, abychom se my dva spolu snažili víc spolupracovat a nebyl tam prostor pro nejrůznější šíbry a další lidi, kteří se snaží Hamáčka obklopovat a řídit,“ řekl Právu.

Hamáček mu rovněž v médiích odpovídá, že o žádných šíbrech neví. „My spolu mluvíme pravidelně. Mně nic takového neřekl, možná by měl uvést konkrétní příklady,“ reagoval s údivem.

Výkonný motor?

Znovu se probudila prozemanovská platforma „Zachraňme ČSSD“ v čele s Jiřím Zimolou, Michalem Haškem a Jaroslavem Foldynou. „Na zasedání platformy zní velmi silná nespokojenost se směřováním strany. Po volbách musíme téma vnitřního fungování rozhodně otevřít,“ uvedl Zimola s odkazem na její nedávnou schůzi v Jihlavě.

Prezident Miloš Zeman označil ve svém dopise účastníkům platformu „Zachraňme ČSSD“ za „výkonný motor“ změny uvnitř ČSSD, což také leccos naznačuje. Zimola, jenž se s prezidentem pravidelně radí, k tomu dodal, že stranu by měl vést krizový management s širšími pravomocemi, než má předsednictvo či ústřední výkonný výbor.

Proti zimolovsko-haškovské „východní“ platformě se naopak vymezují Chovancovi rebelové z Plzeňského regionu, nejvýraznější kritici vstupu do vlády s ANO podobně jako celý senátorský klub, a s nedůvěrou k ní shlížejí i Hamáčkovi stoupenci.

Komunální a senátní volby jsou sice co do významu a voličské účasti soubojem jiného rázu než do Poslanecké sněmovny, nicméně všem nastavují pomyslné zrcadlo. I když nemají bezprostřední vliv na vládu, jsou „referendem“ o jejím fungování a zobrazují trendy voličské přízně. To může v některých stranách vyvolat nečekané turbulence.

Sociální demokracie se krátce před nimi jeví jako nesourodý spolek, který si jde vzájemně po krku. Každý svého štěstí strůjcem, avšak další oslabování ČSSD na úkor ANO nebo KSČM není objektivně řečeno příliš žádoucí. Nezdá se však, že by si to příliš uvědomovala.

Není zde článek celý?