Hamáčkovi: Libye je válečná zóna. Proč do ní EU deportuje uprchlíky? Proč to financujete?

Jeden mobilní telefon sdílejí až stovky lidí. Asi 20 migrantů je v kontaktu s reportérkou. Popisují, že bývají bez jídla až pět dní, posílají fotografie ozbrojenců s protileteckými raketami, kteří jezdí v ulicích, nebo fotografie čerstvě narozeného dítěte, které matka porodila v otevřené hale uprostřed bojů.  „Z budov kolem nás kouří,“ psal jeden Eritrejec a zoufale prosil o odvoz. 

Evropská politika bránění příjezdu lodí s uprchlíky do Evropy je nyní podobná australské politice. Afričtí migranti a uprchlíci jsou po chycení Evropskou unií financovanými pobřežními hlídkami zadržováni ve vězení po dobu neurčitou. Nemají právo na žádné soudní odvolání, zoufale čekají na pomoc od OSN a modlí se, aby je libyjské úřady neprodaly pašerákům, kteří jim pravidelně vyhrožují. V „oficiálních“ libyjských vazebních střediscích je asi 7000 lidí, z toho 640 dětí. 

Z údajů zjištěných italským Ústavem pro mezinárodní politická studia vyplývá, že každý pátý uprchlík, kterýž se pokusil letos v září uprchnout z Libye po moři, zemřel nebo zmizel. Sedm z deseti jich chytla pobřežní libyjská stráž a jen každý desátý se dostal do Evropy. Poslední záchranná soukromá humanitární loď Aquarius přišla právě v důsledku politických tlaků o registraci. 

Evropská unie považuje Libyi za bezpečnou zemi, přestože odtamtud neustále přicházejí zprávy o znásilňování, mučení, vykořisťování, nucených pracích a týrání osob, deportovaných do Libye z EU. 

Jak mi uprchlíci volají a zoufale prosí o pomoc, obrátila jsem se na mezinárodní organizace včetně Komisaře OSN pro uprchlíky a Mezinárodní organizaci pro migraci. Opakovaně kostatují, že nemohou udělat nic. Uprchlíci jsou ponecháni sami sobě. Někteří jsou dokonce nuceni pomáhat v Libyi bojujícím frakcím v bojích. Jsou zbiti, když to odmítají dělat. OSN nemá přístup do uprchlických vazebních středisek v Libyi. 

Pro tisíce vězněných lidí, kteří uprchli z diktatur či válečných zón a jsou nyní vystavováni mučení a týrání pašeráky, jsou výroky evropských politiků o lidských právech naprostým pokrytectvím. 

„Ztrácíme naději, i v Boha,“ napsal jeden donedávna často komunikující uprchlík po dlouhé pauze. „Už mi nefunguje hlava jako dřív. Všechno se propadá do tmy.“ 

Podrobnosti v angličtině ZDE
Není zde článek celý?