Hlavní signál senátních voleb: Fiasko aliance Babiše a Zemana

Prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš při hlasování o důvěře vládě | FOTO: ČTK

Senátní volby jsou větším debaklem vládní koalice, než se očekávalo. Současně jsou fiaskem politické aliance Andreje Babiše a Miloše Zemana, který je tak dalším v poli poražených. Po oslabení prezidentových spoluhráčů v obecních volbách ještě výrazněji posílili jeho oponenti v senátu.

„Neodehrálo se žádné zemětřesení,“ tvrdil prezident Zeman v reakci na celkové dramatické snížení počtu zastupitelů ANO, ČSSD a KSČM v komunálních volbách o třetinu v obavě, aby se nerozkývala vládní koalice. Při pohledu na volební tsunami v senátu, kde viditelně zesílila svoje řady opozice, by už asi nic podobného neopakoval.

Nepohoda v ANO a na Hradě

O nepohodě v ústředí ANO a na Pražském hradě svědčí chování obou spojenců, kteří vzhledem k projevené vůli voličů rozhodně nemají důvod k oslavám. Premiér Babiš nešel ve druhém kole volit a raději odjel s rodinou do zahraničí. Vzápětí paradoxně zkritizoval nízkou účast a „nesmyslný“ dvoukolový volební systém.

Stalo se poprvé v polistopadové historii, že nejsilnější vládní strana v předtuše drtivé porážky neotevřela volební štáb pro média kvůli zprostředkování přímých reakcí vedení ANO. Předseda ČSSD Jan Hamáček dopadl stejně žalostně, ale v kontrastu s Andrejem Babišem zbaběle neutekl, vystoupil před kamery a zachoval se aspoň jako politik, nikoli jako nepolitický amatér.

Prezident Zeman se senátními volbami zcela promlčel, což je rovněž velmi nestandardní. Jejich výsledky nijak nekomentoval a pouze oznámil, že se k nim vyjádří o dva dny později v Radiožurnálu. Čím asi bude chtít překrýt i vlastní neúspěch, když do zrodu a popularizace „jeho“ vládní sestavy tolik nainvestoval?

Dá se očekávat, že prezident bude stoupající význam senátu snižovat a ironizovat. Pokud se přímo nevysloví pro jeho zrušení, jako už v minulosti, vyzve možná v souladu s premiérem ke změně volebního systému na jednokolový. To je ovšem jen marná snaha odvést pozornost od neschopnosti přivést k urnám více svých voličů. Důvodů, proč se hlava státu nemůže z výsledků senátních voleb radovat, je celá řada.

1) Neúspěch vlády

Miloš Zeman je duchovním otcem a spolutvůrcem menšinové vlády ANO a ČSSD tolerované KSČM. Od počátku to byla jím preferovaná varianta, přičemž minimálně dva ministři (Toman, Metnar) mají k Hradu velmi blízko. Společný zisk dvou senátorských křesel je volební katastrofou, nemající v historii polistopadových vlád obdoby – přestože ji prezident podporoval, vychvaloval a známkoval „jedničkou“ z vládnutí.

Nestačilo ani to, že Babišova vláda před volbami sršela sebechválou a masivně uplácela z kapes daňových poplatníků svoje hlavní cílové skupiny slevami jízdného, skokovým zvyšováním penzí a mezd.

2) ANO za očekáváním

Andrej Babiš nechtěl nic ponechat náhodě a investoval do kampaně nejméně 130 milionů korun. Po velmi relativním úspěchu v komunálních volbách přišla studená sprcha v senátu. Zisk jediného křesla je pro hnutí ANO nejhorší senátní výsledek od vstupu do vlády v roce 2014, což musí být i s přihlédnutím k finančním a mediálním možnostem naprostý šok.

Traumatizující je především zjištění, že nezabral ani „tutový“ plán vsadit ve vizualizaci kampaně vše na osobu premiéra, málem filmového superhrdiny, řídícího všechno a všechny po telefonu. Nejen Babiš, ale i jeho marketingový tým zřejmě narazil na hranice svých možností a je otázkou, zda se už nevyčerpal a nepřesluhuje.

3) Rozpolcená ČSSD

Sociální demokracie obhajovala 13 senátních křesel a skončila u jednoho. Takový debakl nemůže zůstat bez odezvy vnitřní opozice, dlouhodobě nespokojené se směřováním ČSSD. Už se ozývají odpůrci vstupu do vlády i Haškova platforma „Zachraňme ČSSD“, usilující o posílení Zemanova vlivu uvnitř strany. O vážnosti situace svědčí nabádání předsedy Jana Hamáčka k vnitřní jednotě, jelikož hrozí rozštěpení strany. Hlavní tábory jsou natolik rozhádané, že ohrožují stabilitu celé vlády.

Dlužno dodat, že přitom mocně přitápěl pod kotel samotný Zeman. Zašel však příliš daleko a pád vlády se mu teď nehodí. Ve hře je dostavba Dukovan a Temelína s ruským gigantem Rosatom v jeho zádech, jež by mohla být turbulentním vývojem ohrožena.

3) Mizení KSČM a Okamury

Komunisté a SPD jsou Zemanovi političtí spojenci, pro jejichž ĺegitimizaci výměnou za podporu v prezidentských volbách učinil více než kdo jiný. Navštívil jejich sjezdy a Okamura byl hostem v Zemanově volebním štábu po vítězné prezidentské volbě. Ačkoli obě strany kandidovaly ve všech senátních obvodech, nedosáhly na jediný mandát. Komunisté dnes poprvé nemají v horní komoře žádného zástupce a SPD je napodobuje.

Filip s Okamurou doplatili na to, že hnutí ANO predátorsky loví voliče v jejich vodách, podobně jako sociální demokracii. Babišův předvolební důraz na migrační kartu oslabil SPD, zatímco pokračující úpadek KSČM už vyvolal útoky Skálovy vnitřní opozice, vyzývající vedení k rezignaci. I komunisté se tak mohou stát křehkým prvkem v základech Zemanovy vládní konstrukce.

4) Posílení opozice

Naproti tomu v senátu výrazně posílila pravicová a středopravicová opozice. ODS vyhrála ziskem deseti křesel, přičemž podpořila dalších pět společných úspěšných kandidátů. Potvrdil se tak kurz předsedy Petra Fialy, stavějící alternativu jak vůči politice premiéra Babiše, tak prezidenta Zemana. Do tohoto spektra lze zařadit i senátory STAN, KDU-ČSL, TOP 09, ale i některé nezávislé kandidáty.

Zemanovi nemůže příliš konvenovat, že poměrně hladce uspěli všichni tři jeho prezidentští protikandidáti Jiří Drahoš, Pavel Fischer a Marek Hilšer. Společně s nimi do senátu vstoupí rektor Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, který se v minulosti dostal s hlavou státu do křížku v několika sporech.

Senát alternativou vládě

Sečteno a podtrženo: Hlavním symbolickým signálem vyslaným v senátních volbách je fiasko aliance premiéra Babiše a prezidenta Zemana. V horní komoře posílila jejich opozice, což komplikuje přijímání ústavních změn, ale i řady zákonů, mimo jiné neúměrně posilujících roli státní byrokracie.

Hnutí ANO dost možná narazilo na strop svých možností a luxováním voličů ČSSD, KSČM a SPD zároveň oslabuje své největší spojence, které může vnitřně destabilizovat. Současně ztrácí voliče pravého středu, určitě i kvůli omezování podnikatelských svobod a spolupráci s komunisty na celostátní úrovni.

Senát se do budoucna stane silnější politickou alternativou vůči Babišově vládě a levicové sněmovní většině. Jak se tyto změny projeví v politickém provozu, ukážou už nejbližší týdny a měsíce.

Není zde článek celý?