Hodnotová politika, nebo jen pragmatická mocenská údržba?

Na definitivní soudy nad letošními podzimními volbami je ještě brzo. Stále se jedná o povolebních koalicích na radnicích a čeká nás dosti důležité druhé kolo senátních voleb. Přesto lze již některé závěry vyřknout. Méně než padesáti procentní účast voličů, je prezentována jako solidní, a mandát k vládnutí s výsledkem pod 20 % odevzdaných hlasů, je označován za velký úspěch. Nabídky kandidujících subjektů se od sebe zase tak moc nelišily. Marketéři radili svým klientům nabídnout změnu, budoucí prosperitu, pořádek, bezpečnost atd., a všeho pochopitelně vrchovatě. Některé úlety působily v kampani bizarně a komicky. Jedni tančili, jiní zpívali a všichni se usmívali a slibovali šťastné a lepší zítřky. 

ANO nabízelo v Praze jiné ANO. ODS tradici a zároveň novou tvář. Nová uskupení pak rovnou nové pořádky. Ale jaké konkrétně? To teprve uvidíme. Politická mapa je v pohybu a nebývalém kvasu. Je však potěšitelné, že výrazně uspěli ti, kteří za sebou mají viditelné výsledky a své jméno opírají o vysokou míru kredibility. Bylo tomu tak např. v Kolíně, v Říčanech, na Praze 7 a v mnoha jiných místech. Tristní výsledky neoblíbené pražské primátorky za ANO pak nezachránil ani mega volební budget majitele hnutí v přiznané výši 60 mil. Kč a jeho intenzivní osobní dozor. Při dvanácti zastupitelích ANO na pražském magistrátu to znamená, že Babiše stál jeden jeho dnes opoziční zastupitel 5 mil. Kč. Znovu opakuji jen těch přiznaných. Kde je v účetní uzávěrce mediální podpora Mafry, úlevy v cenách např. od Dopravního podniku, či množstevní slevy spol. Bigboard atd.? Babišův, Prchalův a Stuchlíkův kobercový nálet na Prahu byl drahý, efektní, ale velmi málo efektivní. To je dobrá zpráva z těchto voleb. Manažerské řízení a řešení ukázalo své limity. Čeho je prostě moc, toho je prostě příliš. Nejprve hodnotově prázdný a mocensky flexibilní Babiš vyluxoval pravici, po té levici a extrémisty, což bylo částečně dokonáno minulý týden a teď už začíná luxovat sám sebe. Začal jeho poločas rozpadu.

Adeptů na jeho budoucí uvolněnou pozici je již nyní povícero. A někteří tomu již agilně přizpůsobují svou rétoriku i způsoby prezentace. Bojují s některými starými pořádky, ale zároveň varují před blíže nespecifikovanými pořádky novými, malují katastrofické scénáře pro budoucí vývoj v Evropě, pohrávají si s vděčným tématem imaginárních migrantů, s nacionalistickou strunkou a oprašují některé ideologické floskule. Neváhají nadbíhat momentálním náladám a očekáváním davu.  Někteří si přivlastnili tu hlavní populistickou mantru o tom, že slibem nezarmoutíš. To nezní moc pravicově a ani levicově. Přizpůsobují své postoje latentní poptávce velkých očekávaní, nevnímaje mnohé aspekty současného neklidného světa a také to, že velká očekávání téměř vždy střídá ještě větší frustrace.

V sevření tohoto schématu je nyní bohužel i dosti významná část dnešní ODS. Z úst jejího kultivovaného předsedy zní docela sympaticky jeho verbální odhodlání býti programovou a hodnotovou alternativou firemnímu hnutí ANO. Jenže, je tady to vážné jenže. Jeho spolustraníci na Kladně jsou připraveni uzavřít koalici nejen z ANO, ale dokonce i ze SPD. A další koalice s ANO se množí, jako by je někdo klonoval, až na čestné, ale naštěstí velmi viditelné, výjimky. Ale to je tady ještě Klaus junior, který je kapitolou sám o sobě, a libuje si v tom být tou vnitřní destruktivní opozicí. Naposledy tím, jak podpořil v senátních volbách kandidáta SPD. O tom, že se svým otcem vyhlašuje obden válku EU nemá smysl ani psát. Podobnou argumentaci jako on má však v několika důležitých aspektech i europoslanec Zahradil, senátor Kubera, poslankyně Zahradníková a celá řada dalších. To je disharmonie jako hrom. On ten restartovaný orchestr prostě příliš neladí a dirigent to buď nevnímá anebo nemá sílu to změnit. To není známka vysoké demokratičnosti a zdravé názorové plurality, to je spíše ukázka chaosu, v tom lepším případě, či dokonce řízené diverze. Škoda.

V souvislosti s komunálními volbami se znovu a znovu objevuje úvaha o tom, že ta tzv. malá politika s tou velkou má pramálo společného, že v obcích jsou důležité ty chodníky, trávníky a dětská hřiště. Dejme tomu, že tomu tak může být v těch nejmenších obcích, v nichž se všichni znají a volby tam absolvují téměř výlučně jen nezávislí kandidáti, a tudíž v nich pak vítězí. Pokud však ve větších obcích, a pak v okresních a krajských městech, včetně metropole, proti sobě kandidují zástupci politických subjektů, pak je správné a důvodné předpokládat, že jsou reprezentanty konkrétního programu, jasně definovaného hodnotového rámce a že aspirují na to, aby v následujícím volebním období hájili zájmy a potřeby konkrétních cílových skupin občanů.

Nelze říci, že na této úrovni platí jiná východiska než u tzv. velké politiky. Tento postoj vlastně relativizuje základní politický půdorys a de facto legitimizuje Babiše a jeho antipolitiku, která tradiční hodnotovou politikou pohrdá a považuje ji za zbytečnou. On je přeci hnutím pro každého, on chce stát řídit jako svou firmu, či spíše pro svou firmu, je schopen měnit libovolně svou marketingově řízenou orientaci dle své vlastní potřeby, bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. To nemá s regulérní politikou a civilizovanou správou země nic společného. A v tomto případě nejde jen o jeho autoritářskou, nebezpečnou kumulaci a koncentraci moci, ale i o bezprecedentní střet zájmů. To teď jako nevadí? Všichni ti, kteří se tomuto trendu přizpůsobují a vstupují s reprezentanty ANO do koalic, a hlasitě tomu tleskají, degradují hodnotovou politiku na pragmatickou účelovou mocenskou údržbu. Členové a kandidáti ANO nejsou nic jiného než vůdcův poslušný kompars, to oni mu dali to razítko.

Hlasy o tom, že to jinak nejde, že se s nimi musí najít dohoda, že je taková doba apod. znějí fatalisticky a normalizačně. A ještě se k tomu přidá ten populární argument o tom menším zlu. Přesně tyto věty pronášeli zástupci stran (stážistů) v komunistické Národní frontě. Zažíváme mohutnou recidivu této sebezničující mentality, a někteří bývalí soudruzi a estébáci si mnou ruce, jak jim to krásně vychází, a s gustem si dirigují si ty své bílé koně a oddané přisluhovače. S ďáblem se prostě nesmlouvá. On si ten Mefisto pak přijde pro ty faustovské směnky. To už bude ale pozdě. On se z toho jakoby menšího zla obvykle vyklube pěkný prevít.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?