Holá pravda: Proč významní malíři rádi malovali nahé ženy?

Krásu ženského těla ve svých obrazech často vychvalovali známí západoevropští umělci. Jaké alegorické smysly „nahého těla“ se v jejich uměleckých dílech skrývají?

Je známo, že významní renesanční malíři na svých plátnech ochotně zobrazovali obnažená ženská těla. Často v jejich uměleckých dílech sehrála hlavní roli římská bohyně lásky a krásy — Venuše. Tělo této bohyně symbolizuje ženský erotický počátek a je jakýmsi spojením toho božského a pozemského.

Na konci 19. století, konkrétně v roce 1896, známý francouzský umělec a zástupce uměleckého stylu akademismus, Jean-Léon Gérôme, namaloval jedno ze svých nejlepších uměleckých děl. Tím dílem je obraz s názvem Pravda, která vylézá ze studny (Truth Coming Out of Her Well), který se svým smyslem liší od jiných obrazů renesančních malířů.

Tento obraz zobrazuje krásnou nahou ženu, jež se prezentuje jako čistá a nevinná pravda, která s bouřlivou sílou vylézá ze studny s bičem v ruce. Tato pravda má potrestat lid za jejich lži a pokrytectví, které zachvátily celý svět a staly běžnou záležitostí. Autor daného obrazu úmyslně zkresluje tvar stehna této ženy, stejně jako její křikem zamrzlý obličej. Právě to zdůrazňuje hlubokou alegorii tohoto díla. Vždyť v pravdě, stejně jako i v jiném přírodním výtvoru, včetně ženské krásy, je všechno krásné, pokud se zbavíme lživých představ a předsudků.


Není zde článek celý?