Kavanaugh a MeToo: Problémem jsou lži, ne obvinění, které se hned tak neprokáže

Slyšení senátního výboru, který předchází hlasování celého senátu o potvrzení nominace Bretta Kavanaugha do funkce soudce Nejvyššího soudu, se v poslední době zaobírá obviněním ze sexuálního násilí, k němuž mělo dojít před třiceti lety. Okolnosti celého případu jsou více než zamotané. Žena, která současného soudce federálního odvolacího soudu, z pokusu o znásilnění obvinila, totiž nejprve vůbec nechtěla, aby byl dopis, v němž onu událost popisuje, zveřejněn. Poslala jej demokratické senátorce Diane Feinsteinové, ale veřejně obvinění vznést nechtěla, což demokratická senátorka zprvu respektovala. 

Informace se dostala na veřejnost až těsně před tím, než měl senát o nominaci hlasovat, a Republikáni v tom logicky a ne úplně neoprávněně vidí snahu Demokratů na poslední chvíli Kavanaughovo jmenování do funkce překazit. Je pravda, že byť si Kavanaugh nevedl během všech slyšení nijak zvlášť přesvědčivě, což je zjevné především v porovnání s předchozím nominantem současného prezidenta Neillem Gorsuchem, ale zároveň se nedá říci, že by udělal takovou botu, která by jej diskvalifikovala a přiměla alespoň některé republikánské senátory, aby pro něj nehlasovali. 

Obvinění z pokusu o znásilnění tak logicky vypadá jako poslední zoufalý krok celý proces zastavit. To nicméně nic nevypovídá o tom, zda jsou daná obvinění pravdivá. Výše zmíněný senátní výbor pozval k výpovědi Christine Fordovou, jejíž dopis celou aféru odstartoval. Její výpověď ale do věci mnoho nových informací nevnesla. Důvěryhodnost, kterou její výpovědi někteří komentátoři připisují, je spíše výsledkem sympatií jednotlivých stran. Krásně je to vidět v reakcích na výpověď samotného Kavanaugha, kterou liberální komentátoři odsoudili jako útočnou a nepřesvědčivou, kdežto ti konzervativní zase zdůrazňují, jak autenticky působila, pokud pracujeme s možností, že je Kavanaugh terčem křivého obvinění. 

MeToo byla původně kampaň, ve které se ženy svěřovaly se svými zážitky s každodenním obtěžováním větší, či menší závažnosti, ale nešlo o obvinění konkrétních lidí. To se změnilo až s případem Harveyho Weinsteina. Některé případy se nakonec dostaly až k soudu a viníci byli třeba i po letech potrestáni. V jiných pak ale docházelo k vyhazovům z práce na základě obvinění, která nebyla domnělým provinilcům sdělena a proti nimž tak neměli šanci se bránit. To ostatně kritizují i mnozí liberální komentátoři. Nedá se ale zároveň říci, že by MeToo obecně byla zbraň namířená proti Republikánům. Demokratická strana díky obviněním ze sexuálního obtěžování přišla například i o velice populárního senátora Ala Frankena, o němž se uvažovalo jako o možném vyzývateli současného prezidenta ve volbách v roce 2020.

Rozsoudit, kdo má v případě Fordová-Kavanaugh pravdu, půjde bez řádného vyšetřování těžko. Lze oprávněně pochybovat, že na to bude stačit týden, který FBI na tento úkol vyhradil prezident. Zároveň je ale potřeba říci, že Kavanaugh během své obhajoby ukázal mnoho jiných důvodů, proč by se soudcem Nejvyššího soudu stát neměl, bez ohledu na to, zda se provinil tím, z čeho ho Fordová viní. Šlo o jeho otevřené útoky na demokratické politiky, což by si nezávislý soudce neměl dovolit. Tím nejvýraznějším důvodem pak byly jeho doložitelné lži. 

To, že navzdory svědectví mnoha svých spolužáků z střední a kolegů z vysoké školy, tvrdil, že se nikdy neopil tak, aby ztratil vědomí, je sice vypovídající, ale pořád ještě podružný fakt. Skutečnost, že překroutil svědectví těch, kteří tvrdili, že si na žádný incident popisovaný Fordovou nevzpomínají, když tvrdil, že ve svých výpovědích popřeli, že by se událost stala, je u soudce, který by měl znát rozdíl mezi těmito slovy, už na pováženou. Nejhorší ale asi je, že Kavanaugh tvrdil, že mohl jako osmnáctiletý v Marylandu legálně konzumovat alkohol, protože zákon, který minimální věk zvyšoval na 21 let se na něj nevztahoval. Zákon přitom vešel v platnost v červnu 1982 a on osmnácté narozeniny oslavil až v únoru 1983. Alkohol mohli přitom legálně konzumovat jen ti, kteří dovršili věk osmnácti let před datem účinnosti zákona. 

Zdá se, že Kavanaugh měl divoké dospívání. To samo o sobě by nebylo překážkou toho, aby k Nejvyššímu soudu nastoupil. Jeho mlžení a lhaní o těchto letech je ale nedůvěryhodné a pro soudce nejmocnějšího soudu v zemi nevhodné. Otázka, zda Kavanaugh skutečně spáchal to, z čeho ho Fordová — a teď už i další dvě ženy — viní, se v dohledné době nerýsuje. Republikáni budou právem poukazovat na podivné načasování zveřejnění celé kauzy, zatímco Demokraté také právem na pramalou ochotu svých republikánských protějšků věc skutečně vyšetřit, byť třeba jen předvoláním Marka Judge, který měl být údajnému pokusu o znásilnění přítomen, a který by tak musel svědčit pod přísahou. Ani jedna strana té druhé neuvěří. Na druhou stranu celý rozruch dobře ukázal, proč by Kavanaugh ve funkci potvrzen být neměl. 

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?