Koupil si Babiš Pražany za pivo zdarma a Karla Gotta, nebo ještě nejsou stádo?

Dnes se ukáže, jak občané hlavního města dokáží rozeznat, když si z nich někdo dělá legraci a do jaké míry jsou ochotni se nechat koupit. Proti sobě se totiž postavilo možnost opravit město v dezolátním stavu, především co se týče dopravy a laciné sliby, podpořené gulášem, pivem a magnetofonovou kazetou zdarma. Andrej Babiš si za desítky milionů chce koupit výkladní skříň svého hnutí – hlavní město. Dovolí mu to Pražané?

Čtyři roky zmaru, prapodivných výstupů přisprostlé primátorky, padající mosty, dopravní situace, dohánějící obyvatele Prahy k šílenství. To je výsledek panování Adriany Krnáčové na pražském magistrátu. To však neznamená, že na tohle všechno nedokážou neustále „brblající“ obyvatelé metropole během měsíce zapomenout.

Když jim totiž začnou politici slibovat věci, o nichž se jim ani nezdálo, rádi se přehodí do snícího módu a představují si, jak už to teď všechno bude zalité sluncem. Hromadná doprava zdarma, nový Libeňský most, v němž se ubytují hasiči i zdravotní sestry, konec kdečeho a začátek čehokoliv lepšího. S realitou to sice nemá nic moc společného, ale dobře se to poslouchá.

Na každém rohu dostanete do ruky letáky, někdo se dokonce pustil do vydáváních vlastních novin, v nichž se občan dozví, proč se daný subjekt jediný volitelný a čím vším jsou vinni protikandidáti.

Billboardy bizarní i nudné, hlavně, že je jich dost. Do klasické předvolební kampaně ovšem vstupuje i nový prvek, takzvané sousedské večeře. Vymyslel je marketingový tým hnutí ANO a jejich konání chytře zprodukoval v okrajových částech Prahy, kde si lidé potřebují postěžovat nějak víc než ti, co bydlí poblíž centra.

Stejně jako celá republika nadává na hlavní město kvůli ledasčemu, obyvatelé sídlišť se také cítí jaksi odstrčeni z hlavního proudu dění. Když k nim tedy přijede kandidát, který kromě nerealizovatelných, ale perfektně znějících slibů doveze i trochu toho jídla a pivo, nemůže šlápnout vedle.

Proto se desítky, možná i stovky lidí vydaly na setkání s Petrem Stuchlíkem, aniž by je třeba jen na pět minut zajímalo, co jim vypráví. Nejde o obsah, ale o formu. A ta byla zvolena přesně tak, aby zasáhla voliče, kteří si budou pamatovat, kde dostali najíst a někdo se na ně pár hodin usmíval a vyprávěl jim o tom, že pro něj není nic důležitějšího než jejich zářná budoucnost.

S plným žaludkem a pocitem, že konečně měl „někdo“ zájem, se potom dobře rozhoduje, komu ten svůj křížek na volební plachtě věnovat. Vždyť takhle hezky se ještě nikdy nikdo nechoval. Celá politická reprezentace v minulosti chtěla jen svůj prospěch a na lidi nedbala. Ten pán od Babiše by jim přeci nelhal.

Málokdo si ovšem uvědomí, že ten guláš musel někdo zaplatit a ani těch několik piv nebylo zdarma, jak bylo slibováno. Dnes se zjistí, zda možná kocovina po pozření pár půllitrů bude pouze fyzického rázu, nebo se do budoucna projeví i jinak.

Pokud se k volbám nevypraví i ti, kteří třeba chtěli nad výsledkem mávnout rukou s tím, že stejně už je to „hotové“, může být zle. Je důležité si uvědomit, co se skutečně za poslední čtyři roky v Praze dělo a nepřetrpět jen další volební období, po němž zase přijde jeden guláš zdarma a k němu kazeta hitů Karla Gotta.

Není zde článek celý?