Mikuláš Bek: Demokratickou dělbu a kontrolu moci je třeba každý den hájit

Do druhého kola senátních voleb postoupil rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek. Ke kandidatuře se rozhodl loni po sněmovních volbách, kdy se podle něj dostaly do Poslanecké sněmovny strany, o jejichž demokratickém směřování má pochybnosti.

O senátorské křeslo se ucházíte s podporou ODS, TOP 09, Strany zelených a STAN. To je poměrně rozsáhlý rádius politického spektra.

Jsem přesvědčený o tom, že v Senátu mají být lidé, kteří spoléhají na svoji zkušenost a vlastní rozum. Širší koalice vlastně dává paradoxně senátorovi větší svobodu než kandidatura za jednu stranu, protože společným jmenovatelem mé koalice je především obrana demokratické Ústavy, v řadě dalších věcí podporující strany spoléhají na můj vlastní úsudek.

Do druhého senátního kola jste nakročil s poměrně slušnou převahou. Předpokládáte, že se stanete snadno vítězem? Vaším soupeřem je ředitel brněnského rozhlasu Jaromír Ostrý, kandidující za hnutí AnNO. Už dříve jste se vyjádřil v tom smyslu, že ANO považujete za politickou součást skupiny firem Agrofert a nesouhlasíte s propojováním ekonomické, politické a mediální moci.

V prvním kole jsem sice získal dvojnásobný počet hlasů než můj soupeř, ale rozhodne účast v kole druhém. Nic není snadné a nepodceňuji kampaň před druhým kolem. Pokračuji především v kontaktní kampani, rozhovorech s lidmi v centru města a v jednotlivých městských částech. Na celostátní úrovni je dnes ANO nejsilnějším politickým hráčem, jehož názory na podobu demokratického systému vládnutí jsou mi vzdálené.

Ucházíte se o křeslo v senátním obvodě, které po mnoha letech opouští Eliška Wagnerová, významná právnička a právní teoretička. Jak velký závazek to pro vás znamená? Ve svém programu jako prioritu uvádíte ochranu Ústavy a základních demokratických pilířů společnosti. Nestačí, že je dělba moci v našem právním řádu uvedena?

Jsem rád, že jsou mi Eliška Wagnerová, ale také další bývalá ústavní soudkyně, Dagmar Lastovecká, jakýmisi průvodkyněmi a podporovatelkami v kampani. Sám nejsem právníkem, a tak se budu rád v řadě věcí obracet k profesionálům o radu. A k vaší otázce na dělbu moci je třeba říci, že jedna věc jsou psané normy, a jinou věcí každodenní realita. O demokratickou dělbu a kontrolu moci je třeba každý den v praxi pečovat a hájit ji.

Opakovaně jste se vyjádřil, že v dnešní době nepovažujete za vhodné zásadní změny Ústavy ČR. Mohla by nastat situace, že byste tento názor korigoval?

Já si opravdu nemyslím, že teď by byla ta pravá chvíle na přepisování Ústavy. Náš problém není ve špatné Ústavě, ale spíš v nízké politické kultuře a hluboké krizi důvěry lidí v instituce. To se nespraví změnami Ústavy, ale kultivací politického stylu.

Vašich předvolebních debat se účastnili i pedagogové jako Petr Gazdík a Petr Fiala, kteří se přesunuli z přednáškových aul do politických sálů. Považujete pedagogickou praxi za výhodu? Myslíte, že lze původní význam slova vzdělávání „educare“, tzn. „vyvádět z temnot nevědomí“ aplikovat nejen na studenty, i napříč naší společností? Potřebujeme vzdělanější společnost?

Pokud jde o pedagogickou praxi jako přípravu na politiku, pak bych řekl, že je mnoho cest k politice z různých profesí, a jistě si každá profese může osobovat nějakou dílčí výhodu. Ale pokud jde o význam vzdělávání pro svobodnou společnost, o tom jsem přesvědčen. Když se účastním jako rektor promocí studentů, občas v proslovu rád parafrázuji výrok Immanuela Kanta o tom, co je osvícenství, a říkám, že cílem vzdělávání je paradoxní úkol vést studenty k tomu, aby používali vlastní rozum bez našeho vedení. Společnost lidí, kteří dokáží používat vlastní rozum bez vedení druhých, je vlastně starým demokratickým ideálem. A “bez vedení druhých” samozřejmě neznamená používat svůj rozum bez ohledu na druhé.

Předloni jste v jednom rozhovoru uvedl, že rektor je něco mezi politikem, soudcem, psychiatrem a zpovědníkem. Coby senátor byste se politikem stal, moc soudní byste kontroloval jako člen moci zákonodárné. Myslíte, že by se v horní komoře našeho parlamentu uplatnil i jako psychiatr a zpovědník?

To je samozřejmě nadsázka, ale rektor je původně církevní role, rektory bývali kněží, tam bylo to propojení rolí přirozené. Senátor je mnohem prozaičtější a sekulárnější funkce. Ale i v kontaktní kampani jsem vyslechl řadu příběhů lidí, kteří hledali radu či pomoc se svými problémy. A to je nepochybně součástí role senátora.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?