Neslušností se ovládají otroci a mužici, nepoužívá se vůči svobodným lidem

Výročí vzniku republiky si připomínáme v době, kdy i v politice zavládla neurvalost a sprostota. Rozhodně to není zlepšení oproti době minulé. Máme tu prezidentovy k****, zm*** a premiérův výrok „tak nech dou do p**i., pravda a láska“.

Jak připomíná americký historik Steven C.  Bullock, v roce 1808 americký prezident Thomas Jefferson vyjmenoval hodnoty, kterých si cení. Patřily k nim, jak by se na novém kontinentu dalo očekávat, zásadovosst, průmysl a věda. Tyto rysy byly zvláště důležité pro americké revolucionáře, kteří chtělí mít společnost založenou na nezávislých občanech a ne na drsných vládcích a zděděných privilegiích. Překvapivé ale může být, že na prvním místě svého svého seznamu, Jefferson umísťuje „dobrou náladu“ – nebo to, co podle Bullocka současníci obvykle nazývají „zdvořilost“.

Dnes tento pojem často znamená spíše něco, co se mají naučit děti, třeba když mají slušně poděkovat. Přinejmenším jde aspoň o to, že zdvořilost brání lidem v tom, aby dávali najevo všechno, co v nich je. Kdyby každý na potkání podle své momentální nálady řekl všem lidem, co si o nich myslí, znamenalo by to konec mezilidských vztahů, aspoň těch dobrých.

„Britové a Američané 18. století však věřili,“ píše citovaný historik, „že zdvořilost je pro svobodnou společnost nezbytná. Autokrati křičí, klejí a nadávají. Oni však vyžadují pouze poslušnost. Vedení otevřené společnosti vyžaduje respekt vůči ostatním lidem, citlivost vůči jejich očekávání a obavám.“

Zdvořilost v Jeffersonově době se lišila od dalších pojmů, jako jsou třeba „noblesa“ a „uctivost“, protože se více zaměřuje na lidské interakce. Jeffersonova výzva k tomu, že lidi je třeba spojovat, zdůraznila tento rozdíl. Republika skoncovala s aristokracií, což nemělo znamenat, že skončily dobré způsoby.

Jefferson také tvrdil, že snaha o úplnou kontrolu nad otroky podkopala základy republiky. Otrokáři jednají ve stylu „ustavičného despotismu“ Lidé uvržení v otroctví pak necítí žádnou loajalitu vůči pánu nebo národu. Otrokářství nakonec poškodilo i děti pánů, protože ty viděly a napodobovaly zuřivost svých rodičů, byly v tom vychovány a dennodenně se cvičily v tyranii.

Na tomto historickém exkursu vidíme toxičnost jednání lidí jako je Miloš Zeman a Donald Trump a mohli bychom jmenovat mnoho dalších. Mají potřebu neustále někomu dávat pohrdání. Podobně jedná ostatně i Václav Klaus, který při tom nepoužívá neslušná slova. Umění být neslušný bez použití neslušných slov zvládali také Jiří Paroubek a David Rath.

Takoví lidé pohrdají svými odpůrci, pokud to nejsou predátoři stejného typu a potom také těmi, kdo jim bezelstně věří. Protože jsou chytřejší než ti, co jim skočili na jejich demagogii (a oni vědí, že je to demagogie), nemohou si svých ovcí vážit. Vlk má ovce rád, ale neváží si jich. Těší ho, že jsou, vítá, když je jich hodně, je nějakou dobu potěšen v jejich blízkosti a svým způsobem se jich neštítí. To je asi tak všechno.

Sprostota vládce vytváří ducha nevolnictví, protože každodenní kyblíky špíny může dobrovolně (nebo se zaťatými zuby) snášet jen otrok nebo nevolník, nikoli člověk svobodný. Zdravý vztah k autoritě to deformuje.

Představa společnosti jako tělesa složeného z pánů a mužiků je ale hluboce proti demokracii a tomu dobrému, co jsme přijali z osvícentví. Vylučuje vládu rozumu i vládu zákona. Nevěří v politický lid, protože k němu podle vláce patří jen ti, co naslouchají vůdci a poslouchají vůdce.

Zdvořilost je samozřejmě podmínka nutná a ne postačující. Při jednání o mnichovské dohodě západním státníkům nestačila. „Ne“ se dá ale říci i slušně.

Dobrá zpráva je, že nevonící slovník současné hlavy státu prozrazuje jeho nejistotu a slabost. Dotyčný ví, že kdyby měl mluvit jako normální člověk v rámci společenských zvyklostí, neměl by vlastně co říci, protože jeho výpady jsou jen prázdná sláma. Pokud si myslí, že vstoupí do dějin jako výrazná osobnost, tak se mýlí. Výrazný je, ale z osobnosti už zůstala jen osoba a ta je politováníhodná.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?