Nová taktika hnutí ANO. Když si umělce nekoupí, prostě je potichu zneužijí

Babišovi lidé už patrně zjistili, že seznam umělců, kteří by byli ochotni se veřejně spojit s hnutím ANO, se zúžil na minimum. Proto vymysleli novou metodu, jak oklamat naivní voliče. Stačí jen použít fotografii známé osobnosti, nebo třeba magnetofonovou kazetu populárního zpěváka. Efekt je stejný, jakoby použití umělci souzněli s názory vůdce. Jen ne každý si to nechá líbit, jak ukázala Dagmar Pecková.

Známá operní diva se vyfotila s mužem, který za ní přišel po představení a požádal ji o společný snímek. Neměla důvod ho odmítnout, nepatří totiž mezi umělce, kteří mají problém s fanoušky komunikovat, nebo se s nimi vyfotit. Z neznámého muže se ovšem vyklubal chrudimský kandidát hnutí ANO v komunálních volbách a fotografie se najednou objevila ve stranickém plátku.

I tak se dá vytvořit iluze spřízněné umělecké duše, která sice veřejně neprezentuje svůj příklon k politické firmě Andreje Babiše, ale když se vyfotí s jejím zástupcem, tak to na mnohé může působit jako okřídlené „mlčení znamená souhlas“.

Pecková navíc bydlí v Německu, tak se dalo předpokládat, že se k Novinám Chrudim nedostane, nebo se o nich dozví až po konci komunálních voleb. Naneštěstí pro Františka Pilného, onoho aňáka, toužícího po fotce se světoznámou pěvkyní, se ovšem Peckové do ruky dostaly noviny daleko dřív.

A vzhledem k tomu, že je to žena, nebojící se říct, co si myslí a nenechající si líbit, když cítí křivdu, přišla reakce. Rázná, ale oprávněná. O Peckové si nikdo, kdo sleduje její názory, nemůže myslet, že by snad byla fanouškem Andreje Babiše a jeho politického hnutí.

Na první dobrou to ovšem mohlo zabrat na voliče skvěle. Hvězda vážné hudby, to je přeci jen víc, než třeba Michal David a její fotografie v ANOvinách dodá kandidátovi punc vznešenosti. Funguje to vlastně stejně, jako když na „sousedských večeřích“ Petra Stuchlíka, kandidáta na pražského primátora, dostanou dříve narození ke guláši zdarma i magnetofonovou kazetou s hity Karla Gotta.

V ten moment už je jedno, že se Slavík k politice kvůli svému prospěchu ze zásady nevyjadřuje, i když „cvaknout“ se s Babišovými mu není proti srsti. Pokud přijdete z akce hnutí ANO a máte jeho nahrávku, je to jako by tam byl taky. Ano, takhle bohužel ti, co jsou ochotni volit Babiše, jelikož ještě neprokoukli jeho pravý plán s Českou republikou, přemýšlejí.

Dostali jsme se do stádia, kdy někdo rozlišuje umělce jako probabišovské a ty škodlivé. Své by o tom mohl vyprávět třeba Tomáš Klus, který si dovolil se od premiéra, jeho peněz a médií distancovat a rozbouřil tím diskuzi o tom, jak moc je morální na Babiše nadávat a zároveň pracovat v jeho, třeba částečném, žoldu.

Každý, kdo se poté přidal na Klusovu stranu, jakoby se ocitl na okraji společnosti, stejně tak jako ti, kteří odmítnou převzít státní vyznamenání z rukou současného prezidenta Zemana.

Na „špatnou“ stranu se nyní přidala i Dagmar Pecková. Nenechala si totiž líbit chování člena hnutí, jehož zaměstnanci si myslí, že si stejně jako jejich šéf, mohou dovolit cokoliv se jim zlíbí. Je dobře, že operní pěvkyně nemávla rukou a nenechala celou věc být. Pro někoho se zneužití jedné fotografie může zdát jako malichernost, ale není to tak.

Je špatné lhát, vymýšlet, nebo upravovat si citáty, které se zrovna hodí k politickému boji a není v pořádku zneužívat známé osobnosti, které ani nemají ponětí, že je s nimi záměrně manipulováno.

Jsme v době, kdy už není čas na to, nemít názor na Andreje Babiše. Mohlo by být pozdě, až ho začnou získávat ti, kteří doteď nevidí, jaké nebezpečí reprezentuje.

Není zde článek celý?