Pokud tě nadřízený sexuiálně obtěžuje, nedávej najevo, že jsi zhnusená. Mohl by se urazit. Buď milá.

Je ale podivné, že je opravdu obtížné najít někoho, kdy by zahájil v této věci vyšetřování: už druhý prokurátor, který byl určen pro vyšetřování tohoto případu, se vzdal. Byla to prokurátorka, stěžovala si, že je na ni vyvíjen nátlak,  vzdala se, požádala, aby byla osvobozena od svých povinností a navrácena k své předchozí práci. To znamená, byla ochotna sestoupit na méně významný pracovní post a přijmout podstatné snížení svého platu, než aby pokračovala ve vyšetřování této záležitosti…

Ale ovšem jedině případy, kdy je z trestného činu obviněna strana Právo a spravedlnost, je obtížné dostat před soud. Jinak systém pracuje lépe než kdy jindy. Například zloděj, který ukradl luxusní vůz Audi, ho jen o několik hodin později diskrétně zaparkoval před jednou policejní stanicí. Zkontroloval v autě přihrádku vedle volantu a nalezl dokumenty, které dokazovaly, že vozidlo je vlastnictvím Marty Kaczyńské, neteře Jarosława Kaczyńského. Někdo jednou řekl: „V efektivně fungujícím policejním státě není policie vůbec zapotřebí.“ Znamená to tedy, že už jsme v policejním státě?

Avšak strana Právo a spravedlnost není jako obyčejní zločinci. Nikdy neustoupí, ani když je přistižena přímo při činu. Minulý týden jsme v tomto seriálu informovali, že opozice žalovala premiéra Morawieckého za to, že lhal, že když byla opozice ve vládě, nestavěla žádné silnice – a opozice v té soudní při prohrála. Ale odvolala se a konečný rozsudek donutil Morawieckého, aby se omluvil alespoň za některé věci, které řekl. Morawiecki toto soudní rozhodnutí respektoval a zveřejnil své omluvy v celostátní televizi formou nápisu s textem, který přečetla herečka. Znělo to tak trochu podivně, když řekla, „Já, Mateusz Morawiecki…“ Co že dělá strana Právo a spravedlnost? Lže dokonce ještě víc, snaží se všechny přesvědčit, že Morawiecki vlastně ten soud vyhrál. Jsou věrni učení svého vůdce, Jarosława Kaczyńského, který jednou slavně řekl, že nic je nepřesvědčí, že „bílá je bílá a černá je černá“.  Adam Bielan říká, že byly vydány tři verdikty a že jen jeden byl ve prospěch žalobce, dva nižší soudy rozhodly ve prospěch Morawieckého, takže Morawiecki zvítězil v poměru 2:1.

Bůh nám buď milostiv, tenhle člověk je zástupcem předsedy Senátu a on nechápe, jak funguje soudnictví…  A samozřejmě útoky na Donalda Tuska jsou pořád užitečné. Ryszard Czarnecki, europoslanec za stranu Právo a spravedlnost, se vyjádřil, že Morawiecki je nejdůvěryhodnější osobou vůbec, na rozdíl od Donalda Tuska, který by už prý měl mít dlouhý nos jako Pinocchio.

Kdyby byl život jako pohádka, pak by si politikové ze strany Právo a spravedlnost opravdu museli dávat velký pozor, aby si navzájem nevypíchali oči svými dlouhými nosy během stranických konferencí. Nedávno vyšlo najevo, že volební výbor Andrzeje Dudy zaplatil firmě jménem “El Chupacabra”, aby pro něj vedla kampaň na internetu. Zatímco Andrzej Duda tvrdí, že si prý jen zaplatili za moderování výroků na jeho internetových stránkách, všem je naprosto jasné, že si prostě financovali armádu internetových trollů a byli tak blbí, že to napsali do oficiální finanční zprávy. Což vyvolalo skandál, neboť podle polského zákona musí být veškerý sponzorovaný materiál, který je spojený s volbami, označený jako zaplacený volebním výborem… Rád bych věděl, jak velké procento výroků na polském Twitteru by muselo být označeno informací „sponzorováno tímto či oním volebním výborem“…

Jiné zprávy: Povšimli jste si, že už po určitou dobu neinformujeme o dalších dopravních nehodách způsobených vládními řidiči? Mohli byste usoudit, že zmoudřeli a začali jezdit rozumněji a opatrněji. Avšak ne, je to prý tím, že ti ostatní řidiči se nyní chovajíé opatrněji, protože vládní řidiči se stále ještě velmi usilovně snaží někoho zabít, jak se o tom můžete přesvědčity z tohoto videa zaznamenaného palubní kamerou nějakého náhodného automobilisty, kterého vytlačila ze silnice další vládní limuzína, kterou řídil maniak:

Údajně vládní řidiči nemají školení, aby projevovali ostatním uživatelům silnic jakýkoliv respekt. Ale nemějte obavy, existují některé skupiny, které dostávají školení, aby respektovaly druhé lidi. Žačky v polských školách jsou připravovány na problémy jejich budoucího dospělého života, dokonce dostávají přípravu i na potenciální situaci, kdy by je jejich budoucí šéf chtěl zneužít. Dostávají tyto rady:

„Zaprvé, jednej vůči němu s respektem. Dej mu najevo, že ti jeho zájem o tebe lichotí, ale že by bylo ještě hezčí, kdyby tě respektoval. Nikdy nebuď nezdvořilá a nedávej mu najevo, že jsi zhnusená: mohl by se cítit ponížený a zraněný a mohl by usilovat o pomstu. Respektuj, že by ho tvé odmítnutí mohlo urazit. Buď milá!“

A co když to nebude stačit? No…

„Obrať se na Všemohoucího, který v takových situacích dělá zázraky. Ten může ‚otřást‘ srdcem tvého násilníka, aby tě nakonec už nechal na pokoji a dokonce tě začal respektovat a cenit si tě. Čistota za to vždycky stojí.“

Toto jsou citace z knihy nazvané „Život na maximum: příručka k romantickému a sexuálnímu životu“, kterou dostávají děti během školního vyučování.  Autorem je Jean-Benoit Casterman. Přesněji Otec Jean-Benoit Casterman. Protože, samozřejmě, nejlepšími experty ve věcech sexuálních a romantických záležitostí jsou přece katoličtí kněží, že ano?

Avšak měli byste opravdu vědět něco o něčem, o čem chcete svůj názor šířit? V Polsku zřejmě to vůbec není nutné. V jednom pořadu mluvících hlav v televizi Polsat TV  diskutovalo šest politiků o novém filmu Wojtka Smarzowského, v němž autor ukazuje temnou stránku polského katolického kléru. Ke konci diskuse se moderátor zeptal, kdo z diskutujících ten film vlastně viděl. Ukázalo se, že ani jeden z mužů, kteří v té věci projevovali radikální názory, ten film ještě neviděl…

Což se zdá být docela nezvyklé. Jak jsem předpověděl ve svém článku minulý týden, „Klérus“ se zřejmě stane největším kasovním hitem v historii. Během prvního víkendu ho vidělo 930 000 Poláků – to byla nejúspěšnější premiéra za posledních třicet let. Některé multiplexy ten film hrají až dvacetkrát denně a já osobně jsem zaznamenal popularitu tohoto filmu, když jsem si na něj chtěl koupit vstupenky ve Skotsku, kde žiju. Ukázalo se, že přestože ten film tu hrají dvě největší sítě kin, už čtrnáct dní před začátkem promítání jsem nebyl schopen najít jediné představení v Glasgow, na němž bych se svými čtyřmi kamarády mohl sedět dohromady – všechna ta představení jsou už plně vyprodána, anebo zůstává jen pár jednotlivých míst někde v rozích sálu. Nakonec se mi podařilo najít nějaké představení, kde ještě byla k dispozici asi polovina vstupenek – 30 kilometrů od Glasgow…. To pro cizí film s titulky v Británii opravdu není normální. Ale je to dobré pro Smarzowského – projednou bude někdo schopen vydělat na polských kněžích trochu peněz, normálně je to obráceně…

V Krakově, například, městská komunální rada pod tlakem duchovenstva právě pozměnila strukturu městských zón, a umožnila tak vybudovat komplex věžáků uprostřed jednoho z městských větracích koridorů, čímž bude zablokováno větrání ve městě, které má snad nejznečištěnější ovzduší v Evropě. Ale komu by záleželo na zdraví veřejnosti, důležité je, že ten pozemek patří řádu dominikánů  a má teď daleko větší hodnotu, než předtím, kdy bylo povoleno tam postavit jen nízké budovy…

To není jediný případ, kdy komunální úřad změnil své plány takovým způsobem, aby z toho mělo prospěch pár vyvolenců na úkor místních lidí. Trasa plánované rychlostní silnice u Radomi byla také pozměněna. Podle starého projektu měla silnice vést pustou zemí a míjet vesnici v určité vzdálenosti. V novém projektu povede silnice podivnou smyčkou, která bude končit ostrou zatáčkou, rozděli vesnici na polovinu a několik vesnických domů bude muset být zbouráno. Místní lidé poukazují na to, že podle nového plánu povede nyní silnice po pozemcích, které dnes patří místním oligarchům, včetně některých poslanců strany Právo a spravedlnost, takže vydělají na tom, že stát tuto jejich půdu bude muset odkoupit…

K některým změnám dochází také v městě Rzeszów. Nedávno se tam slavně otevíralo nově vybudované autobusové nádraží. Projevy tam pronesly politické celebrity, stříhala se páska, hrála dechovka a celkově to byla výborná oslava. Až na to, že byla předčasná – nádraží ještě není dostavěno, první cestující ho budou moci použít až v lednu.  Ale blíží se místní volby a primátor (překvapivě nikoliv ze strany PiS) zoufale potřeboval voličům ukázat nějaké úspěchy…

Ne všichni jsou ovšem na své úspěchy hrdí. Adam Adamczyk, ministr infrastruktury, byl jediným ministrem bez univerzitního vzdělání. Ale už tomu tak není, neboť před dvěma lety absolvoval univerzitu sociálních věd v Olkuszi. Je trochu podivné, že se mi nepodařilo najít jeho alma mater v šanghajském žebříčku světových univerzit. Ani ta univerzita nemá stránku na wikipedii, ale jsem si jist, že rychle získat magisterský titul i z méně známé univerzity by bylo úspěchem pro někoho, kdo zároveň na plný úvazek pracuje jako ministr ve vládě. Mnoho lidí tento názor sdílí a chtěli by si přečíst jeho dizertaci, protože to bezpochyby musí být výjimečná práce, avšak univerzita ji odmítla zveřejnit. Jeden novinář univerzitu žaloval s tím, že jde o informaci veřejného zájmu, a případ je nyní u Nejvyššího administrativního soudu.  Ministr sám není schopen pomoci, protože si údajně nepamatuje ani téma své dizertace, ani vlastně jaký obor na té univerzitě vystudoval.

Ale kdo ví, možná jen opravdu, ale opravdu chtěl získat ten magisterský titul? Někteří lidé si možná myslí, že pro získání univerzitního titulu musíte usilovně studovat, dělat zkoušky a napsat dobrou dizertaci. Potom, když se chcete stát, řekněme, profesorem, musel byste pokračovat ve své práci, mít množství akademických úspěchů, vydávat knihy, a tak dál. Avšak někteří říkají, že máte-li něco získat, stačí to jen hodně chtít a ono se to stane. A v Polsku se to opravdu může stát, pokud jste ze strany Právo a spravedlnost. Anebo alespoň poradcem prezidenta Dudy.

Například dr Andrzej Zybertowicz se opravdu chtěl stát profesorem. Taková rozhodnutí se činí po získání názorů kolegů akademiků z daného oboru. A co si myslí o jeho akademických úspěších?   

Profesor Marcin Król poukazuje na to, že od roku 1995 Andrzej Zybertowicz vlastně nevydal nic skutečně významného nebo alespoň obstojné kvality. „Jeho akademických prací je málo a jejich závěry jsou tak nerozvinuté, že je obtížné o nich diskutovat. Ale existují. Andrzej Zybertowicz předložil svou kandidaturu na profesora a je obtížné mu to právo upřít“ – napsal. A tak jeho kandidaturu podporuje.

Ještě lepší je názor profesora Szymona Wróbela, který napsal: „Jeho akademickou práci odsuzuji“, ale pak dodal, že „jakmile je puštěná ze řetězu, vůle stát se profesorem je nezastavitelná. Jestliže si Andrzej Zybertowicz myslí, že existují důvody, proč by měl dostat profesuru, pak předpokládám, asi nějaké existují.“ A tak jeho kandidaturu také podporuje.

Co kdybych já opravdu, ale opravdu něco chtěl? Je má vůle také nezastaviltená a státní instituce by mi měly splnit mé přání, navzdory tomu, že si to nezasloužím? Mohl by se také stát profesorem? Anebo mistrem Polska v závodech na motocyklu? Anebo alespoň princeznou?

Není zde článek celý?