Robejšek: Německo dnes sice ekonomicky vládne Evropě, ale nemůže hrát roli hegemona

Český politolog, ekonom, komentátor a publicista Petr Robejšek se vyjádřil k tomu, jak by mohla Evropa fungovat v pounijní době. Uvedl, že Německo v současnosti představuje určitou překážku na cestě ke sjednocené Evropě. Svůj názor Robejšek vyjádřil v deníku MF Dnes a o celé situaci píše český portál Parlamentnilisty.cz.

Robejšek vyzval k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co bude následovat v době pounijní. „Německo dnes sice ekonomicky vládne Evropě, ale nemůže hrát roli hegemona. Ale přesně to by bylo potřeba pro pokračování a dovršení sjednocení kontinentu,“ uvedl politolog.

Podle něj mají Němci tři dobré vlastnosti, které však příliš neprospívají evropské integraci. Patří mezi ně pracovitost, skromnost a trpělivost, přičemž ta poslední z nich je tou nejvíce škodlivou. Němci totiž podle politologa trpělivě snášejí své vládce. „V případě Německa se chyby vládnoucích umocňují tím, že mají k dispozici hospodářskou sílu a politickou moc země plné pilných, skromných a pokorných lidí, kteří si nechají líbit plýtvání svých daní a potlačování své kultury,“ vyjádřil se politolog.

Český publicista dále promluvil o mírumilovnosti Německa. Uvedl, že od druhé světové války byla evropská integrace hlavním cílem německé zahraniční politiky. „Země velikosti a hospodářské síly Německa působí, ať chce, nebo ne, jako regionální velmoc. Každý kancléř je zároveň i evropský regent a to, co rozhodne, ovlivní celý kontinent,“ myslí si Robejšek.

Jako příklad, který spíše vede k rozdělení Evropy než k jejímu sjednocení, uvádí události z nedávné historie. Tedy to, že všichni Evropané trpí tím, že Helmut Kohl umožnil vznik eura či to, že Angela Merkelová vydržuje státy, které na tak silnou měnu zkrátka nemají. A právě proto je cílem evropské integrace snaha o to, aby bylo Německo oslabeno a to, aby jeho síla byla využita ve prospěch celého kontinentu.

To se však zatím nedaří. Německo je totiž jednou z mála zemí, která vydělává exportem zboží mnohem více peněz, než zaplatí za import. Dále pak Robejšek tvrdí následující: „Šestnáct let po zavedení eura, které tedy mělo původně hospodářskou dominanci Německa v Evropě oslabit, nakonec hospodářské rozdíly mezi členy eurozóny nezmenšily, nýbrž jen dále zostřily.“

Takhle by tedy sjednocení Evropy rozhodně vypadat nemělo, domnívá se politolog. „Když padne euro, padne Evropa,“ pronesla kdysi Merkelová. A dnes tento její výrok podle Robejška dostává reálný význam. S tím pak souvisí fakt, že Německo bude muset k záchraně eurozóny některým členům zaplatit za to, aby v ní setrvali.

Český politolog se domnívá, že právě na něco takového spoléhá italská vláda a francouzský prezident. „Spojenci chtějí Německo definitivně přikovat do role finančníka. Ale představa Berlína o sjednocení pomocí eura počítá se spořením a s bolestnými reformami,“ citoval portál slova Robejška.

Podle jeho názoru však Berlín není dostatečně mocný, aby si dokázal vynutit reformy v členských zemích, ale také není dost bohatý na to, aby mohl vše financovat. „Německo dnes sice ekonomicky vládne Evropě, ale nemůže hrát roli hegemona. Ale přesně to by bylo potřeba pro pokračování a dovršení sjednocení kontinentu,“ dodal Robejšek.

Jak se sám politolog domnívá, chybí zde především jakýsi hlavní hybatel a rozhodující politická moc. Nejspíše právě proto dnes dění v Evropě společně s Německem určuje Velká Británie, Francie a Rusko.

Závěrem dodává, že je potřeba přemýšlet o rovnováze v pounijní éře. Podle Robejška by mohly vzniknout tři mocenská centra. Jejich cílem by mohlo být zachování maximální volné obchodní výměny, členství v NATO a v neposlední řadě také oslabení ruského vlivu.


Není zde článek celý?