To bude po volbách všude čisto!

Když je špína zažraná

V jednom mají marketéři těchto stran pravdu: v české společnosti je skutečně zažraná špína. Je v ní vyvolaný hněv a nenávist; původně mířený na uprchlíky, kteří se však zachovali velice nečestně a do naší země vůbec nedorazili. Ne nadarmo se používá termín tekutý hněv: když si nenajde svůj cíl, nezmizí, ale hledá si cíl další, a pak ještě další, dokud nějaký nenajde. Dnes je už i těm největším zoufalcům jasné, že uprchlický problém v naší zemi neexistuje. Hněv a nenávist zůstává. Jaký cíl je po ruce?

Romové, případně, abychom nebyli rasisti, “nepřizpůsobiví”, však i zde víme o koho hlavně jde. Ti zde jsou, a kdyby to nestačilo, je pořád kam tekutý hněv směřovat: novináři, “kavárna”, a tak dále.

Je jasné, kdo je hlavním šamanem tekutého hněvu; má v tom ostatně už dlouhou praxi.

Už v roce 1998 spustil akci nazvanou Čisté ruce, která též měla naši zemi “očistit” od nějakých lidí. Moc se to nepovedlo – v rámci čisticí akce v síti uvázl a v base skončil pouze jeho vlastní ministr financí – ale získalo se na tom tolik procent, že čištění od lidí zůstává v arsenálu politických gangsterů jako ta nejúčinnější zbraň. Emoce jsou silnější než rozum, a nenávist je silnější emocí než láska. O hodně silnější, naštěstí ale nevydrží – to ostatně říkal už Václav Havel.

Každý hlas dobrý

Že se negativních emocí chytají strany politických loupežníků, nad tím už není třeba se ani rozčilovat. Tohle je asi v každé společnosti, a i u nás to má “tradici” počínající už Miroslavem Sládkem.

Z deseti procent, které sesbírají političtí loupežníci, není potřeba věšet hlavu. Horší ale je, že na tuto notu naskakují i strany hlavního proudu (jmenovitě: ANO, ODS, ČSSD). To je smutnější než smutné, i když to má svou příčinu, která se jmenuje každý hlas dobrý.

Už je tomu tak, že velká většina hlasů je před volbami už rozdělená (váhání je často mezi blízkými stranami, například “TOPce nebo STANu? Pirátům nebo Zeleným?”). O tyto hlasy se nebojuje, ty jsou jisté. Veškerá billboardová smršť pak míří k pár procentům lidí, kteří jsou názorově nepevní, nejistí a zviklatelní na poslední chvíli, rozhodují se z náhlého, emocionálního popudu. Celkově může jít třeba jeno pár set tisíc hlasů, které jsou ale ve fragmentované scéně rozhodující: i ve velkých městech může tisícovka hlasů rozhodovat o tom, kdo v měste bude schopen sestavit funkční vládu nebo koalici. Hlasy této nerozhodnuté malé menšiny mají tak doslova váhu zlata a politické strany to vědí: každý hlas dobrý, každý slogan, který jej získá, je dobrý.

Nežijeme v zemi, kde by politické strany byly jedna lepší než druhá a kde by hesla s podprahovým rasismem vedla ke znechucení a nevolení dané strany. Přinejmenším takto marketéři kalkulují: někoho mě to možná znechutí, častější bude ale u příznivců neutrální reakce, a větší množstí je to schopno získat. Voliči jsou dnes často rádi, že vůbec mohou s přimhouřením všech očí někoho volit, a leccos prominou.

Asi nejsem jediný, kdo si říká “ať už je to za námi, na ty billboardy se už nedá koukat”. Tak ještě prosím vydržme a nenechejme se úplně znechutit: Česká republika není plná podprahových rasistů. Jen se jejich hlasy snadno loví.

P.S.1: pro komunální volby neplatí strop pro kampaň. Bohatá strana – a víme která to je – tak hraje s ostatními přesilovku, její billboardy jsou všude, obří, nepřehlédnutelné. Zákon však praví, že politická soutěž má být rovná. Není. Co s tím?
P.S.2: pokud jsem v těchto týdnech dobře sledoval, ke kampani za “čistou” Českou republiku se nepřipojili lidovci, Piráti a Zelení (plošnou reklamu TOPky a STANu si nevybavuju, takže nemohu hodnotit). Aspoň těmto tedy díky.


P.S.2: pokud jsem v těchto týdnech dobře sledoval, ke kampani za “čistou” Českou republiku se nepřipojili lidovci, Piráti a Zelení (plošnou reklamu TOPky a STANu si nevybavuju, takže nemohu hodnotit). Aspoň těmto tedy díky.

Není zde článek celý?