Začíná mít česká společnost už dost rétoriky nenávisti a politiky strachu?

2) Brnu se zřejmě dostane toho, čeho se obávala Praha a proti čemu se
naštěstí ubránila: koalice ANO/ODS. Není to však konec světa. Bohužel,
Brno stále bojuje se svou dvojí identitou: jako by se nemohlo
rozhodnout, zda bude liberálním velkoměstem nebo spíše uzavřeným
konzervativním „největším maloměstem“. Mám za to, že tato schizofrenie
jinak úspěšné Brno dlouhodobě brzdí. Rebelská Ostrava volí tradičně
protikladně, ovšem roli nové ČSSD nyní převzalo ANO; je to paradoxní,
ovšem pochopitelné: ČSSD zkrátka neměla co nabídnout.

3) Neuspěla
politika nenávisti v podání zejména SPD. Ne že by SPD leckde neuspěla,
ovšem žádná sláva to není a ani Pitomio z verbálního exkrementu bič
neuplete. Protiromské výpady Miloše Zemana byly podle mého názoru přesně
načasovány tak, aby pomohly právě SPD. Nepomohly, hradní štváč se
přepočítal. Už toho hnusu bylo dost. Shut up, Zeman!

4) Drtivá
porážka ČSSD není překvapením, zajímavé je však něco jiného. V senátních
volbách uspěli liberálnější kandidáti (třeba Božena Sekaninová za
Prostějovsko), a ne nahnědlí národní socialisté, kteří svou agresivní
hloupostí zkazili všechno, co mohli (a jediný Foldyna sebral odvahu a
balí kufry). Pro ČSSD by to mohla být příležitost k obrodě, jenže se
obávám, že propad je tak velký a strana v tak hluboké krizi, že už jí to
nepomůže. Není schopna hluboké sebereflexe. Nuže, sbohem, milá ČSSD,
ostatně odešla jsi už dávno, zůstal tu místo tebe jen jakýsi přelud,
který netuší, čím je a čím by měl být. Když sama levice neví, co levice
jest, je každá rada drahá.

5) Závěrem bych rád poděkoval Martinu
Konvičkovi, Ladislavu Jaklovi, Jiřímu Paroubkovi a Davidu Rathovi. Na
vlastní kůži se pokusili o experiment – otestovat soudnost českého
voliče. Jejich spektakulární neúspěch dokládá, že experiment skončil
pozitivně. Děkuji, pánové, a zalezte zase zpátky do svých děr.

Není zde článek celý?