Americká zkušenost: na politiku potřebujete dost peněz, ale když je použijete hloupě, nevyhrajete

Peníze jsou krví politiky. Ať je to dobře, nebo špatně, je to tak. Otázkou jen je, jestli to funguje tak přímočaře, jak to na první pohled vypadá. Záleží také na tom, jakým způsobem se s nimi naloží.

Máme tu příklad Zemanových billboardů při prezidentské volbě. V rámci Zemanovy nekampaně se najednou objevil jeho značně idealizovaný portrét a všechno bylo údajně reklmou na jeho knihu. Celkem není těžké odhadnout, že by se tak masivní reklama asi sotva vyplatila, tolik lidí po Zemanově knize zase nejspíš netouží. Masy ale viděly, jak dobře Zeman vypadá a že „si umíme vládnout sami“. (Což se zařídí tak, že bude vládnout Zeman a Nejedlý. Ten druhý jmenovaný se nikde neobjevil. Proč taky, když vlastně nic není a jeho obličej je málo použitelný na propagaci čehokoliv milého a užitečného.)

Pak se před druhým kolem objevily další, které varovaly před zkázou představovanou Drahošem a imigranty. Jak to bylo s jejich financováním je trochu záhadou. (Ale jen trochu.) Účel to ale splnilo, Zeman je na Hradě.

Oproti tomu tu máme velkou kampaň, která v Praze polepené Babišem a jeho košiláčem, který umí dokonce telefonovat, neměla velký dopad. V senátních volbách také ne. V určité chvíli prostě není přímá úměrnost mezi vynaloženými prostředky a výsledkem. Proč tomu tak je?

Můžeme se ppodívat za oceán, kde se tou otázkou zabývají. Mark Sappenfield v The Christian Science Monitor (4. 11.) zmiňuje průzkum provedený v září pro Wall Street Journal / NBC News. Podle něj 77 procent respondentů souhlasilo s tím, že nejdůležitější nebo velmi důležitou otázkou je „snížení vlivu zvláštních zájmů a korupce ve Washingtonu“. V těchto populistických dobách je možné mezi republikány i demokraty najít souhlas s tím, že je třeba „vysušit bažinu“. Obecně se na tom lidé shodnou. Koho ale budou volit?

Jak ale autor upozorňuje, je dobré si ujasnit, co peníze v politice mohou a co nemohou zvládnout. Například korupce určitě existuje a zasluhuje si pozornost, ale není tím hlavním, co bylo politology vnímáno jako hlavní problém v minulých letech.

Nový výzkum naznačuje, že peníze nefungují tak, jak si mnozí myslí, že fungují. Sehnat se přitom musí, Před pěti lety vyšel v Washington Post článek s názvem „Nejdepresivní grafika pro členy Kongresu“. Vyšlo z ní najevo, že že noví členové Kongresu za Demokraty věnovali shánění peněz pět až sedm hodin ze svého desetihodinového pracovního dne. Kolik času se tomu věnuje u nás a kdo to dělá, o tom zatím nic nevíme.

Na první pohled se zdá, že peníze dávají bohatým lidem větší vliv. Jenže studie z roku 2014, kterou provedli badatelé na na univerzitách v Princetonu a na Severozápadě, říká něco jiného. „Ve Spojených státech naše zjištění naznačují, že mít víc nerozhoduje – přinejmenším ne v kauzálním smyslu, pokud jde o skutečné politické výsledky. „Když většina občanů nesouhlasí s ekonomickými elitami a/nebo s organizovanými zájmy, pak tyto elity obvykle ztrácejí.“

Peníze nemají podle této teorie příliš moc změnit lidské myšlení. Je tu samozřejmě reklama, v Americe třeba automatické telefonáty, kdy vám volá robot, pořádají se shromáždění, ale na lidi to nemusí působit. Proč? Protože v době jakéhosi „kmenového“ rozdělení společnosti jsou lidé už předem rozhodnuti, pro koho hlasovat. To je taky jeden z důvodů, proč v poslední třech amerických prezidentských volbách nevyhrál kandidát, který měl širší všeobecnou podporu, ale ten, který přiměl své voliče, aby šli k urnám. U nás se třeba povedlo Zemanovým lidem mobilizovat před druhým kolem a přitáhnout k volbám lidi, kteří by jinak volit nešli a některé přimět, aby opustili kandidáta, pro kterého hlasovali v prvním kole. Takový Jiří Paroubek zase kdysi za pomoci nezničitelného Jaroslava Tvrdíka pustil ČSSD finančně pořádně žilou a na vítězství to nestačilo.

Že peníze v politice vládnou, platí i podle evropských průzkumů, například ve Francii. Ovšem znalost toho, jak ovlivňují systém, je zásadní pro formování systému, který chceme mít.

Skeptik by mohl konstatovat, že politika je drahé divadlo, které bez velkých prostředků nemůžete provozovat. Optimista by mohl namítnout, že je to sice pravda, ale že když už utrácet musíte, můžete to dělat inteligentně. Když berete z větší hromady, můžete si samozřejmě dovolit víc neúspěchů. Boj s časem je další faktor Kdo chce vyhrát, musí být v každém případě chytřejší a rychlejší, protože není jisté, kolik pokusů ještě dostane.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?