Automatizace světa: Nové pojetí práce, nové paradigma celé ekonomie

Zoufalá pasivita české společnosti vůči epochálním změnám, které jí pronikají

Český rozhlas Plus v úterý uspořádal v rámci Ji.hlavy, festivalu dokumentárních filmů a doprovodného Inspiračnního fóra, diskusi na téma „roboti, svět a Češi,“ budu-li trochu parafrázovat. Měl jsem příležitost být u toho společně s Vladimírem Špidlou, Milenou Jabůrkovou (IBM, Svaz průmyslu a dopravy ČR) a Vladimírem Maříkem (expert v oblasti kybernetiky, ČVUT).

Nepřekvapí, že lidé na vrcholu společenské hierarchie se nijak zvlášť nebojí toho, že by jim automatizace nějak zásadně zkomplikovala podmínky jejich existence. Ostatně jak prohásil Vladimír Mařík, odhad dosažení technologické singularity se stále vzdaluje. Jak se ale ukazuje, oni obyvatelé Bohémie jsou ale vůbec poměrně bohorovní, pokud přijde na to, co automatizace přinese do jejich života. Třeba konkrétně v Jihlavě by mohl prostý a rychlý přechod na elektromobilitu způsobit drastický propad zaměstnatnnosti, když uvážíte, že největší místní zaměstnavatel (Bosch), zde vyrábí vstřikovací zařízení pro spalovací motory.

Jistě, máme tu země, které jsou podobně sebejisté, co se vlivu automatizace na jejich život týká. Jak poukazuje článek NY Times, na Britských listech už v minulosti citovaný, lidé ve Švédsku se na automatizaci v drtivé většině těší. Domnívají se, že to jejich život ulehčí, že jim to pomůže. V ostrém kontrastu proti tomu je stav v USA, kde se naopak velká většina lidí obává toho, že jim automatizace přinese bezprizornost, pauperizaci.

Jak vysvětluje reportáž, Švédové se nebojí, protože jsou adaptabilní. Automatizaci už otevřeli dveře a díky úzké spolupráci tripartity a vysoké míře inherentní sociální odpovědnosti umožňují lidem adaptovat se na novou práciv reálném čase. V USA takový aparát chybí a chybí také v ČR. O to překvapivější je, že Češi se pravděpodobně cítí v tomto ohledu jako Švédi, ale přitom jsou na tom jako Američané. Nu což, paradoxů bych zde našlo mnoho.

Třeba vzdělávací systém. Doporučuji ke shlédnutí přednášku jiného odborníka na kybernetiku z ČVUT, Michaela Šebka, z TEDxPragueEd z léta 2018. Pro experty v kybernetice je naprosto samozřejmé pracovat se skutečností, že rychlost technologiemi iniciované změny je něco nezvratného,s čím se musíme naučit žít. „České školy považují za hlavní informatiku 19. století. Číst, ale ne rozumět, psát, ale s důrazem na krasopis, počítat z hlavy jako stroj. Česká škola učí pro minulost, zatímco potřebujeme vzdělání pro budoucnost.“ A doporučuji také přednášku ze stejné akce, na které Tomáš Hisema o jeho vlastní životním příběhu. Když ho propustili z dolu, kde pracoval jako horník, rekvalifikoval se na programátora. Je to příklad toho, jak bude vypadat běžná adaptace lidí na rychle se měnící podnínky. Ale je naprosto unikátní, je výjimkou, která se vymyká pravidlu českého přístupu k vývoji světa.

Češi nejsou připraveni na to, že se jejich život bude diametrálně lišit od života jejich rodičů a prarodičů. Nechávají si podávat silné dávky politických anestetik od populistů, kteří odvádějí pozornost k naprostým hloupostem a mají to štěstí, že česká společnost to většinově akceptuje. 

Snažil jsem se na to poukázat během řeči k publiku na oslavách 100 let založení Československa. Přitom nás, kromě řešení naprosto urgentních problémů, jako je zadlužení, energetická bezpečnost či voda, musí vést k úvahám too, na co během diskuse ČRo poukázal Vladimír Špidla a s čímž více méně souhlasím: Nemůžeme počítat s budoucností postavenou na faktu, že práce je pouze ekonomicky přímo zhodnotitelná komodita. A zároveň musíme – hodně dopředu – přemýšlet o tom, jak takovou změnu, kdy se za činnost saturovanou prostředky z veřejných zdrojů bude považovat vzdělávání či péče o blízké. 
Na globální úrovni už se takové diskuse vedou a existují i velmi autoritativní návrhy, co je třeba udělat. Významný americký ekonom Jeffrey Sachs před pár dny vyrazil dech nemálo globálním technologickým korporacím. Poukazuje na fakt, že pokrok v technologiích, zejména stále dokonalejší umělá inteligence, povede z hlediska ekonomického ke kumulaci prostředků do rukou několika jedinců a skupin, což může nebezpečně vychýlit mocenskou rovnováhu světa, už tak povážlivě labilní. A navrhuje přehodnotit právní přístup k tomu, jak definujeme duševní vlastnictví a zavést „tech tax“, daň ze zisků plynoucích ze specifické, svět totálně měnící digitální dimenze, v níž platí princip „winner takes most“, ajk se ukazuje na hegemonii několika firem v oblasti vyhledávání, sociálních sítí, e-commerce, operačních systémů a mobilních zařízení (Google, Facebook, Amazon, Microsoft, Apple).

Kde jsou další opinion makeři, vědci, ekonomové a politici, kteří by tento diskurs dokázali předložit české společnosti? Zoufale, zoufale zaostáváme…

Není zde článek celý?