Bolševici zakazovali Kryla, havlisté zakazují Nohavicu

Když jsem si dnes otevřel všechny deníky, neboť mou úchylkou je už od doby svého poslancování všechny kupovat, připadal jsem si jako za dávných časů soudruha Kojzlara s jeho známým příspěvkem Zaprodanci a ztroskotanci. Tedy přesněji to mělo znít v singuláru: Zaprodanec a ztroskotanec.

A kdo? No samozřejmě Jarek Nohavica. Ten, který slouží Putinově propagandě, nechá se tímto světovým tyranem dekorovat  a rozrušuje tak naše pevné probruselské a euroatlantické řady.

No chvíli jsem na tomto místě chtěl vášnivě vykřiknout : A to je ta svoboda z listopadu 1989? A pak jsem se chvíli zastavil a tuto emotivní větu nevykřikl.

Není samozřejmě sporu, že žádný z deníků, které si každý den kupuji, počínaje Právem, přes Lidovky, Dnes či Hospodářské noviny by tento článek neuveřejnilo.

Na druhé straně : Je to jejich chyba. Čím více se uzavírají ve své bublině jediných pravd, tím méně je někdo čte. Freneticky hudrají, že lidé dávají přednost sociálním sítím. Ale jsou natolik pitomí, že nechápou, že za to mohou jejich lži.
Zatímco sociální sítě ať již levicové (Nová republika) či pravicové (Pravý prostor) skvěle a pozitivně Jarka ocenily, tištěný tisk byl bídný. A to i časopisy. Nemluvme o Respektu. Ten je fanaticky protiruský, čili fanaticky liberální a dle sebe svobodný.
A podobný je i Reflex. Přesto jeho šéfredaktor Marek Stoniš, kvůli němuž Reflex už leta nekupuji napsal úvodník se zajímavým názvem, který zakončil textem. Jaromíra Nohavici si prostě vážím, měl jsem jej rád kdysi a mám i dnes. A jestli mi teď chcete hodit na hlavu jeho pletku s estébáky, nešť. Je mi (to) jedno.

Puškinovu cenu mu přeji, protože to, za co ji má, přesně dokázal. Jako málokdo u nás.

Lidé i na sociálních sítích chtějí přehlednost. Jseš buď pro či proti a pokud možno hněvivě.

Oceňuji Putina, že  udělil Nohavicovi Puškinovu cenu a oceňuji Nohavicu za skvělý projev v ruštině. A je jedno, že by deníky  můj text neuveřejnily.

Svět jde dál a ke svobodě  projevu už určitě deníky či časopisy nepotřebujeme. Ať klidně zhynou.  I toho Stoniše jsem našel na internetu a jeho jinak odpudivý Reflex kupovat nemusím.
Ještě by stačilo rozbombardovat Českou televizi a budeme skutečně svobodní…

A to je nádherný dar.

Není zde článek celý?