Experti pro Sputnik: USA chtějí svrhnout režim v Íránu. Česko sankce už pocítilo

Spojené státy v pondělí uvalily nové sankce proti Íránu. Tím si znepřátelily Evropskou unii, která očekávala růst hospodářské spolupráce. Jaký sankce budou mít vliv na politiku Íránu a české ekonomické zájmy, zjišťoval Sputnik u Svazu průmyslu a dopravy a předního odborníka na Írán z Akademie věd ČR.

Nové americké sankce v první řadě míří na íránský energetický a bankovní sektor. Tento týden zástupci organizace SWIFT prohlásili, že Írán budou muset od své sítě odříznout. Vypadá to proto, že se Írán ocitl ve stejné situaci jako před podpisem jaderné dohody v roce 2015.

Podle Kevina Schwartze z Orientálního ústavu Akademie věd České republiky se však situace razantně liší.

„V době Obamovy administrativy byly sankce mnohem robustnější a mezinárodní společenství jim byla více oddána,“ vysvětluje Schwartz Sputniku. „Teď je však situace opačná a není jasné, nakolik se země jako Turecko, Rusko nebo Čína a jejich společnosti budou sankcemi řídit,“ tvrdí expert.

Někteří analytici se obávali, že odchod Washingtonu z jaderné dohody přivede k růstu vlivu zastánců tvrdé linie v Íránu, kteří se od začátku stavěli proti jakékoliv dohodě se Západem, což přivede k růstu asertivity Teheránu v regionu. Podle Schwartze však odhodlání EU, Číny a Ruska hájit jadernou dohodu může íránskou politiku v regionu brzdit.

„Ten, kdo porušil dohodu, byly USA. Proto mě překvapí, pokud se Írán odhodlá na nějaké neobvykle ‚agresivní‘ kroky, které si znepřátelí ty lidi, kteří jsou zklamání americkým vypovězením jaderné dohody,“ míní expert.

Otázkou však je, zda i přes své odhodlání dokáže EU své firmy a zájmy účinně bránit. Nedávná prohlášení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o tom, že Evropa musí být schopna obrany dokonce i před Spojenými státy, svědčí o tom, že politika Washingtonu se v Evropě příčí. Stejně tak i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker ve svém projevu o stavu unie v září 2018 uvedl, že „je absurdní, že Evropa platí za dovoz energie v hodnotě 300 miliard eur ročně z 80 % v amerických dolarech“, a vyzval, aby se euro stalo aktivním nástrojem evropské suverenity.

Může se EU ve spolupráci s Ruskem nebo Čínou odhodlat k prolomení americké ekonomické a měnové hegemonie? Prozatím stále zůstávají u prohlášení. Francouzská firma Total opustila perspektivní projekt Jižní Párs a evropské banky ještě před zavedením nových amerických sankcí pouze velmi neochotně financovaly obchody s Íránem.

Na sankce již začala doplácet i Česká republika, a to velmi tvrdě. V roce 2017 český export dosahoval téměř 1,8 miliardy korun, zatímco v roce 2014, rok před uzavřením jaderné dohody, to bylo pouze 571 milionů korun. Tento raketový růst ale narazil.

„V období leden až září se české exporty do Íránu snížily asi o čtvrtinu v porovnání se stejným obdobím v roce 2017,“ uvedl ve svém komentáři Sputniku Lukáš Martina, ředitele Sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Pro měsíc září byl tento pokles obdobný,“ dodal. Kromě toho se české firmy zajímaly i o rozvoj jaderné energetiky v Íránu. To podle Lukáše Martiny skýtá příležitosti za miliardy korun.

V červnu 2017 Aliance české energetiky, jejímž lídrem je Škoda Praha, podepsala dohodu s ruským Rosatomem o budoucí spolupráci. Díky ní by se české firmy mohly účastnit projektů Rosatomu v Rusku i třetích zemích. Později v dubnu 2018 Sněmovna v prvním čtení podpořila návrh poslanců KSČM na zrušení zákona o zákazu dodávek do íránské jaderné elektrárny Búšehr, kterou stavěl právě Rosatom.

„Otevření íránské jaderné energetiky pro naše exportéry by znamenalo velkou příležitost pro významné posílení obchodních vazeb. Z toho důvodu jsme doporučovali podpořit poslanecký návrh na zrušení zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr,“ vysvětluje Sputniku Lukáš Martina.

Teď je návrh zákona projednáván ve výborech. Výbor pro bezpečnost ho již doporučil zamítnout. Je proto otázka, zda je za současné situace stále aktuální.

Stejně tak i financování jakýchkoliv větších projektů bude krajně obtížné. „Problematiku zajištění bankovních operací považoval Svaz průmyslu a dopravy ČR za klíčovou již před znovuzavedením sankcí,“ říká Martina. „Z důvodu závislosti na globálních kapitálových trzích a rizika ohrožení vlastního byznys modelu dává od Íránu ruce pryč většina evropských bank,“ upozorňuje.

Od 7. srpna 2018 vstoupil v platnost tzv. blokující statut Evropské unie, který má ochránit evropské firmy od působností amerických sankcí a fakticky zakazuje evropským firmám plnit americké sankce.

„Jeho dopad bude ovšem omezený, protože neochrání byznys evropských firem působících i v USA, nebo operujících na dalších trzích s americkými partnery,“ říká Martina. „Podle našich informací se již na Evropskou komisi obrátilo pět firem z různých sektorů, aby se vyhnulo sankcím USA,“ sdělil Martina a dodal, že zatím nebylo v případech rozhodnuto.

EU se rovněž snaží vytvořit zvláštní mechanismus, který by umožňoval provádění plateb s íránskými protějšky. Pomohl by tak minimalizovat dopad odpojení Íránu od SWIFTu. Nicméně zatím se členské země nedokázaly shodnou ani na tom, kde bude — každý se obává amerického postihu. Podle Martina se tak jedná spíše o politický signál.

Právě neochota USA setrvat u svých závazků a neschopnost EU své závazky účinně hájit vede k růstu moci zastánců tvrdé linie v íránské elitě. Podle Schwarze je cílem americké politiky změna režimu. „Nicméně v minulosti Írán překonal i velmi nákladnou válku s Irákem, kdy celý svět byl proti nim, a to byl režim ve svém úplném začátku,“ upozorňuje expert.

Paradoxně tak podle něj zastánci tvrdé linie jak v USA, tak v Íránu, těží z napjatých vztahů. V Íránu navíc budou schopni z nových sankcí vydělat pomocí pašování zboží a různých šedých schémat. Revoluční gardy ještě silněji získají kontrolu nad ekonomikou a tím méně bude transparentní pro potenciální evropské partnery, kteří by chtěli investovat do země nehledě na americké sankce.

„Prezident Hasan Rúhání a ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf dali hodně vajec do jednoho koše a vynaložili velký politický kapitál, aby jaderná dohoda vznikla. Jejich argumentem byl, že se věci zlepší, ale nestalo se to tak,“ uzavírá Schwarz. Tato skutečnost nakonec vedla k rozsáhlým protestům v zemi. Jenže spolu s tím sílí i antiamerikanismus.

O tom, že zastánci tvrdé linie v Íránu převažují, může svědčit i atentát na představitele pobočky Arabského bojového hnutí za osvobození Ahvázu (ASMLA) v Dánsku, ze kterého Kodaň obvinila íránské tajné služby. Tato organizace je údajně odpovědná za teroristický útok na vojenské přehlídce 22. září v íránském Ahvázu. Kodaň se již nechala slyšet, že bude prosazovat sankce EU proti Íránu.

Zastánci tvrdé linie jak v Íránu, tak i v USA, se tak paradoxně ocitli na stejné lodi a jakékoliv ekonomické iniciativy je z ní nejspíš nedostanou.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?