Inzerát Nevolte Schwarzenberga? Jsem přesvědčen, že za ním byly ruské peníze, říká Pavel Šafr

Šéfredaktor deníku FORUM 24 hovoří v nové knize Obrana před Babišem na jeden z nejsložitějších dnů své kariéry – na to, jak v roce 2013 v deníku Blesk vyšel inzerát Nevolte Schwarzenberga. Inzerát, který tehdy možná rozhodl prezidentskou volbu. Přečtěte si ukázku z rozhovoru.

(….) Libuše Šmuclerová začala mít problémy s tím, jak vedu noviny, od chvíle, kdy jsem na titulní strany začal dávat informace o politicích a byznysmenech, mezi tím i kritické články o Zdeňku Bakalovi nebo Andreji Babišovi. Evidentně jí vadilo, že jí lidé z vyšších kruhů říkali, že to je hrozné, kam se Blesk ubírá. Bildizace přinesla nečekaný problém – obsah začal vyrušovat mocné lidi. Libuše Šmuclerová chtěla zpátky drby a říkala mi, že nerozumím čtenářům. Tomu samozřejmě nahrál zmiňovaný pokles prodeje, který použila jako hráz proti předělání Blesku. Já jsem ztratil podporu vydavatele a tehdy také proběhlo mé setkání s Babišem tak, jak jsme o něm už hovořili. 

Tehdy ses rozhodl, že je čas, aby ses vrátil do Reflexu?

Řešil jsem, komu Blesk předat a jak. A ano, chtěl jsem se vrátit do Reflexu. Během celého roku 2012 jsem se snažil z celého tohoto problému dostat a zároveň jsem se pokoušel udržet změny, které se nám podařilo zrealizovat.

A pak přišla přímá volba prezidenta.

Máš na mysli inzerát „Nevolte Schwarzenberga“?

Ano. Fakticky už jsem v Blesku skončil a předal jsem jej Radku Lainovi, který velmi brzy po mém odchodu napravil vztahy listu s Andrejem Babišem. Zajímalo mě už jen férové chování Blesku k prezidentským kandidátům. 

Vzpomínám si, jak Karel Schwarzenberg přišel do redakce a měl moc hezký projev ke všem zaměstnancům o tom, jak si váží práce těch, kdo píší pro obyčejné lidi. Po něm přišel Miloš Zeman a k té samé redakci pronesl: „Podívejte se. Mně nevadí, že děláte bulvár. Mně vadí, že tak lžete.“ Pak se šel posadit ke mně do kanceláře, měl tam bůček, popelníček a slivovici. Tu mu pak jeho tajemník vyměnil za láhev vína, protože ode mne šel hned do televize. Rozvalil se naproti mně a já jsem se ho ptal: „Pane Zemane, co vám to v životě přináší, když urážíte lidi?“ A on se zamyslel a řekl: „Víte, pane šéfredaktore, já rád říkám, když je králík bílý, že je bílý, a že když je černý, tak že je černý.“ Znovu jsem se ho zeptal: „Vám to přece musí přinášet něco osobně, nějaký pocit uspokojení.“ Zeman se usmál a odpověděl: „Já když urážím lidi, tak při tom v podstatě relaxuji.“ Pak vypil tu láhev vína a odešel.

A pak vyšel ten inzerát?

Byl to den, na který nikdy nezapomenu. Šel jsem kolem Hlavního nádraží. Najednou mi telefonuje David Gajdečka ze štábu Karla Schwarzenberga a říká mi: „Proboha co jste nám to udělali?“ A já jsem vůbec nevěděl, o čem mluví. Tak jsem šel a koupil jsem si noviny, v jejichž tiráži jsem stále ještě byl uveden jako ředitel. Na straně třináct jsem našel inzerát Nevolte Schwarzenberga a přečetl jsem si, že Karel Schwarzenberg chce vracet chalupy třem milionům válečných zločinců, tj. sudetským Němcům. Podlomila se mi kolena. Volal jsem Libuši Šmuclerové a ptal jsem se jí, co to má znamenat. A ona říkala: „To je jenom inzerát, to je za peníze…“ To, co na té stránce bylo, jsem považoval za věc, která je naprosto v rozporu s kulturou slušného vydavatelského domu. Libuše Šmuclerová se se mnou přestala bavit, začala se mi ozývat různá média, kterým jsem nemohl prakticky nic moc říct. Poté proběhla přímá volba prezidenta, Miloš Zeman byl zvolen a jeho volbu poznamenala tato nechutnost. Nelze pochybovat o tom, kde se vzala.

Kde se tedy vzala?

Když jsem si vysledoval, odkud ty peníze přišly – tedy přes pana Zavadila, právníka a agenta StB, bylo to jasné. Zavadil byl kolegou Libuše Šmuclerové z minulosti na TV Nova. Jsem přesvědčen o tom, že se jednalo o ruské peníze. Jestli Blesk způsobil vítězství Miloše Zemana, to nemohu říci. Byla ale završena celková atmosféra jeho agresivní volební kampaně.

Jak jsi reagoval dál?

Chtěl jsem, aby se vydavatelství omluvilo, čehož jsem nedosáhl. Napsal jsem členům představenstva do Berlína a do Curychu. Jednak jsem zdůraznil, že musím rezignovat z pozic ve vedení vydavatelství, že se musím od tohoto zločinu distancovat, že Libuše Šmuclerová z toho nehodlá vyvodit žádné důsledky, a proto se obracím na ně. Oni se v principu – ale neveřejně – postavili za mě a Šmuclerové uložili, aby mě vrátila zpátky do Reflexu. Kvůli německému vedení mě moje nadřízená nemohla vyhodit. Ovšem německé vydavatelství se už tehdy rozhodlo odejít. Do roka tedy Ringier skončil v rukou pana Křetínského a s jejich odchodem také skončila ochrana Pavla Šafra. Já jsem už tehdy věděl, že s mojí kariérou je konec. Snažil jsem se ještě na poslední chvíli říci pravdu o nastupujícím babišismu. Tím jsem se ocitl na jiné názorové vlně než Libuše Šmuclerová. A ačkoli mě po formální stránce vlastně nikdo nevyhazoval, bylo naprosto jasné, že musím odejít. 

Tehdy jsi ale v rozhovoru pro Respekt řekl, že neodcházíš z politických důvodů.

Toto sdělení si velmi vyčítám, protože politický kontext mého odchodu byl zcela logický. I při mém druhém působení v Reflexu došlo ke zvýšení prodeje, a to opět ze 40 na 50 tisíc prodaných výtisků. Jinými slovy za normálních okolností by k odchodu nebyl vůbec žádný důvod. Libuše Šmuclerová mě ale na jaře 2014 pozvala na oběd, během kterého mě varovala ohledně mých kritických postojů vůči Babišovi. Doslova mi říkala: „Pavle, přece nechcete být jako Jan Hus, že se necháte upálit.“ Tak jsem jí ze smutné legrace odpověděl, že někdo tu práci dělat musí. Pak už naše vztahy byly tak špatné a já jsem prakticky nemohl vést redakci, že jsem raději odešel.

Chcete si přečíst celý rozhovor jménem Obrana před Babišem? Objednejte si knihu ZDE.

Není zde článek celý?