Japonsko také uvažuje o Transsibiřské magistrále. Názor

Trans-eurasijské dopravní koridory, jejichž důležitost rozvoje nyní už málokdo popírá, jsou v Rusku tradičně chápány jako jedna z částí rusko-čínského spojovacího pásu Velké hedvábné stezky. A tudíž se považují za jeden z nutných prvků pozemní části čínsko-evropského koridoru.

Ve skutečnosti je to však mírně řečeno trochu jinak.

Jak BAM (Bajkalsko-amurská magistrála), tak i Transsib se všemi jejich možnými větvemi jsou v první řadě velmi zajímavé pro samotné ruské zboží.

Například uhelné společnosti jsou pro většinu železnic takzvanými základními dodavateli nákladů: nalezišť uhlí je ve východních oblastech Ruské federace dost a často je právě blízkost či vzdálenost železnice magistrálního typu určující při rozhodování o zahájení prací. Připomeňme, co říkal prezident Putin právě před měsícem, koncem srpna, na zasedání komise pro otázky strategie rozvoje energetického komplexu. Můžeme prostě ocitovat prezidenta: „Samozřejmě je třeba zlepšovat logistiku, rozšiřovat dopravní koridory, především kapacitu železnic, pro něž jsou uhelné společnosti základními dodavateli nákladů. Jak víte, rozvoj východního polygonu železnic — rozšiřování úzkých míst na BAMu a Transsibu — je hlavním cílem dopravní infrastruktury Ruska v nejbližších letech.“

Přístup k železnicím akutně potřebuje i lesní průmysl a nejde tady pouze o vývoz surového dřeva, ale hlavně o produkci, která prošla alespoň počátečním zpracováním. Určitě není sporu o tom, že vozit po magistrále prkna je výhodnější než vozit kulaté dřevo. A vůbec ne náhodou věnuje v současné době zvýšenou pozornost zpracování dřeva celá řada velkých společností.

Co se týče prudkého rozvoje ruského zemědělského odvětví, to je další kapitola. Případy jejího brzdění na území Sibiře vinou skutečně smutné logistiky byly tak často předmětem mnoha vládních zasedání, že o tom ani nemá cenu hovořit. Zároveň není žádných pochyb o tom, že nejen „ruské obilí“, které se už stalo světovou značkou, ale i další zemědělská produkce bude velmi žádána na objemných trzích Jihovýchodní Asie a Asijsko-Tichooceánské oblasti. Zbývá pouze, jak se říká, zapojit ruce, hlavu a železnice.

To má však trochu háček: někdy se zdá, že prezident, který opakovaně hovoří o nutnosti rozšíření trans-eurasijských koridorů, ale i stavbě nových, musí doslova překonávat odpor výkonných a řídících struktur. S čím je spojen tento tichý kabinetní boj, my nevíme: rozvoj dopravní infrastruktury Sibiře a Dálného východu je věc mimořádně nutná nejen kvůli zmíněnému „obratu na Východ“, ale i prostě kvůli možnosti rozvoje celého hospodářství země. Tento odpor však objektivně existuje a o tom je třeba hovořit.

Ale to ještě není všechno.

Doslova v těchto dnech bylo uveřejněno, že (zatím pouze v testovém režimu, ale už v nejbližší době) Rusko a Japonsko chtějí využít Transsibiřskou magistrálu k rozvoji takzvaného třetího kanálu dodávek zboží mezi dvěma zeměmi a využít k tomu i trajektovou linku DBS: Vladivostok — jihokorejské město Tonghe — japonské město Sakaiminato.

Jde o testování možnosti jejího rozšíření, především pro přepravu kontejnerů, které jsou snadno a přirozeně překládány na kapacity Transsibu.

Zdůrazňujeme, že zatím pouze mezi dvěma zeměmi.

Má to očividnou výhodu: v současné době jsou náklady mezi Japonskem a evropskou částí Ruska dodávány buď letecky (což je velmi drahé) nebo námořní cestou (což trvá velmi dlouho). Podle údajů japonského ministerstva dopravy lhůty námořní dopravy do ruských přístavů na Baltu tvoří asi dva měsíce, 53-62 dnů. Podle počátečních přibližných výpočtů je dobu dodání standardního univerzálního kontejneru s využitím Transsibu možné zkrátit minimálně na polovinu a cenu logistiky o 40 %.

Pokud budou testy úspěšné, není žádných pochyb o tom, že Japonci budou chtít i „ruský tranzit“ do Evropy. Je to prostě logické a pochopitelné.

A nelze zapomínat na minimálně padesátiletou touhu rozděleného korejského národa po železnici z Jižní přes Severní Koreu do Ruské federace a dále. Po určitém oteplení ve vztazích rozděleného národa už o tom právě teď probíhá aktivní jednání.

Proto je třeba znovu připomenout „výkonným úředníkům“, že už v květnu prezident Ruské federace dal pokyn k vytvoření a do 1. října schválení kompletního plánu modernizace a rozšíření magistrální infrastruktury v zemi. A 13. srpna tohoto roku Vladimir Putin na základě výsledků porady se členy vlády jim uložil i předložení návrhů týkajících se zařazení do plánu modernizace infrastruktury rozšíření Bajkalsko-amurské a Transsibiřské magistrály.

Vláda lhůty zvládla, schválila kompletní plán na období do roku 2024 vlastním usnesením č. 2101-r z 30. září 2018. Jeho konkrétní převtělení „do železa“, stejně jako splnění očekávání ze strany ekonomiky země a jejích zahraničních partnerů, bude velmi zajímavé pozorovat.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?