Jiří Lof: Pomohli jednotliví občané, nikoliv instituce

Dobrý den,

pane Čulíku,  moc děkuji za poskytnutou pomoc, píše Jiří Lof, emailová adresa jiri.lof@gmail.com.  Děkuji všem, především těm, co pomohli i těm, kteří poslali negativní reakci. Přišlo 3450,- Kč, velmi děkujeme za pomoc. Finanční pomoc přišla od soukromých osob, instituce se nezúčastnily. Je vidět, kolik lidí chápe, že žebrám a doprošuji se jen proto, že nemám sílu zvládat vše sám, a jak píše jeden z lidí, kteří pomohli, stát selhal a selhává dál a v Česku je čím dál hnusněji a hnusněji. Je mi 47 a jde mi z toho mráz po zádech a můžeme si za to sami. Nadějí je, že se mi ozvali a nebo napsali lidé kteří vyjádřili podporu a pomohli dobrým slovem a radou. Snad se najde víc takových lidí. Je dobře zjistit, že člověk na to není sám.

O mě v tomto případě tolik nejde, můžu do eldénky, ale co má dělat mladý kluk v jednadvaceti letech? Všude kolem sebe vidí reklamy, pořady o pomoci pro děti, ale i dospělé s rakovinou, a když potřebuje pomoc, tak až na úplné výjimky, nikdo nepomůže a tím nemám na myslí jen finance, i když je rakovina velmi nákladná nemoc, ale hlavně pomoc duševní a psychickou.

Dostal invalidní důchod, přidělili mu 3450,- měsíčně. Přijde mi to jako nesmysl, dle úřadu je to naprosto v pořádku. Nemít mámu už asi umřel hlady. A máma je těsně před zhroucením, fyzické a psychické vyčerpání spolu se šíleným stresem ji ničí.

Jsme u kamarádky, která je sama v problémech, protože je sama s dcerou. Umožnila nám přežít na pár dnů. Co bude dál stále nevíme, hledáme co nejlevnější bydlení, snad najdeme levný být s normálním majitelem. 

Není zde článek celý?