Matěj Stropnický kritizuje údajnou protiputinovskou xenofobii. Kam na to chodí?

Matěj Stropnický, bývalý předseda Zelených, přispěl na Facebook (5. 11.) ne zcela srozumitelným příspěvkem: „Nemohu se ubránit ještě jednomu srovnání: projevy protiruské a protiputinovské xenofobie u liberálních českých elit se až nápadně podobají xenofobii protimuslimské u zbytku společnosti. (Tento post se logicky nemůže líbit už vůbec nikomu, takže to od něj ani neočekávám.)“

Pro kontext je třeba dodat, že mu předcházel Stropnického příspěvek, kde jsou pod sebou fotografie vyznamenaného Nohavici s prezidentem Putinem a vyznamenaného prezidenta Havla s prezidentem Bushem juniorem, což Stropnický okomentoval: „Tak nevím. Samotnému se mi protiví obojí lísání se. Nejtrapnější je ale vidět jen jedno a dělat, že druhé neexistovalo.“

Je to zvláštní srovnání. Někdo může mít pochybnosti o afghánské a irácké válce, ale přece jenom předtím panoval v Afghánistánu Tálibán, který popravoval, přikázal dlouhé plnovousy a zakázal fotbal. To všechno lezlo tamním lidem na nervy a sotva by jich většina chtěla Tálibán zpátky se vším všudy, co jeho hrůzovládu doprovázelo. V Iráku byl diktátor a už není. V obou zemích jsou aspoň nějaké volby a lidé tam, narozdíl od nás, občas riskují život, když jdou volit.

Putin je vládce, který krvavě nastolil svou loutku v Čečensku a další loutku si drží v Sýrii. Loutka na Ukrajině mu nevyšla, takže zareagoval anexí Krymu a válkou na východní Ukrajině, kterou jeho propaganda maskuje jako občanskou válku. Havel nebyl americká loutka a stavět ho na stejnou rovinu s Nohavicou je úplně mimo. Putin je vůdce, který proti nám vede dezinformační válku. Jedním z postupů je mimo jiné přesvědčit obyvatelstvo, že Washington, Brusel a Moskva jsou jedno a to samé. Není třeba, aby někdo velebil současný režim Ruské federace, ale aby uvěřil aspoň tady tomu. To úplně stačí.

Vůbec hezké je, že Stropnický k rusofobii připojil i putinofobii. Trochu jako kdyby někdo za viktoriánských časů mluvil o jackrozparovačofobii nebo na Sicílii o mafiefobii, popřípadě v době SSSR o stalinofobii. Když se člověk bojí všech pavouků, komplikuje mu to zbytečně život. Když přehlédne, že skutečně existují i jedovatí pavouci, zkomplikuje si ho taky, byť ne nadlouho.

Hadi, tma, výška, cizinci, pavouci, mikrobi, mobily, přechody pro chodce, to všechno může být někdy nebezpečné. Není normální tvrdit, že je to nebezpečné vždycky, stejně jako není rozumné tvrdit, že to je bezpečné vždycky.

Matěj Stropnický nemá pravdu ani v tom, že se jeho příspěvek nebude nikomu líbit. Mně se líbí. Líbí se mi příspěvky, kde z někoho jasně vypadne, co si myslí.

Není zde článek celý?