Tyto volby nebyly pro Trumpa zrovna prohrou

 
Je pravda, že určití křiklaví bělošsky nacionalističtí a bělošsky supremacističtí republikáni byli poraženi, i když otevřený neonacista jako Arthur Jones přesto dostal v třetím kongresovém okrsku v Illionis více než 25 procent hlasů a otevřeně bělošsky nacionalistický a prokonfederační Corey Stewart prohrál ve Virginii skoro stejným procentem, jako jeho konzervativní předchůdce před šesti lety. Snad nejbolestnější pro Trumpa bylo, že Kris Kobach, klíčový hráč v jeho pochybné Prezidentské poradní komisi o integritě voleb byl poražen v Kansasu.

Ale mnoho jiných ultrapravicových republikánů bylo znovu zvoleno, včetně  Louie Gohmerta, Stevea Kinga a  Teda Cruze, zatímco republikáni ze staré školy byli nahrazeni drzejšími trumpovskými republikány.

Demokraté zaznamenali celkový mírný pokrok. Strana se ovšem výrazně změnila. Dva roky poté, co se Berniemu Sandersovi nepodařilo získat prezidentskou nominaci, bude nyní v americkém parlamentě skoro stejný počet demokratických socialistů jako konzervativnějších demokratů. Socialisté jsou sice stále ještě v menšině, ale bude to hlučná menšina, přesvědčená, že představují budoucnost Demokratické strany.

Zvlášť důležité ale je, že poslanci Demokratické strany nyní konečně začínají řádně zastupovat rozrůzněné, multikulturní voliče této strany. Ilhan Omar z Minnesoty a Rashida Tlaib z Michiganu se staly prvními muslimskými kongresmankami, zatímco Sharice Davis z Kansasu a Deb Haaland z Nového Mexika jsou první indiánské poslankyně. A Jared Polis v Coloradu bude prvním otevřeně homosexuálním guvernérem tohoto státu.

Trumpovo největší vítězství bylo v Republikánské straně. Podařilo se mu ji proměnit ve stranu podle jeho obrazu. Dřívější Republikánská strana je nyní mrtvá. V následujících dvou letechu budou republikáni radikální ultrapravicovou stranou, jejíž všudypřítomný předák definuje Republikánskou stranu pro celou generaci Američanů.

To, že se Republikánská strana v těchto volbách nerozložila, jí dává naději pro prezidentské volby v roce 2020.

Trumpova strana čelí demokratům, jejichž diverzita je jak jejich silou, tak jejich slabostí. Umožňuje jim získat daleko širší škálu voličů než republikánům. Na druhé straně jim to může zabránit ve vytvoření jasného a koherentního programu. Zároveň zůstává většina moci v rukou staré bělošské elity.

Případné vysoce konfliktní primárky by mohly demokraty oslabit, zatímco republikáni takoví problém mít nebudou. A vzhledem k tomu, že je nyní Sněmovna reprezentantů v rukou demokratů, republikáni se mohou vymlouvat, že za všechny jejich neúspěchy mohou od nynějška demokrati. Celkem to nebyla pro Trumpa úplně špatná noc.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Není zde článek celý?