Volby do Kongresu aneb prokletí korporátní Ameriky

Začněme optimistickými zprávami, neboť těch je
v souvislosti s vývojem amerického politického života jako šafránu. Poprvé
v dějinách Spojených států bude ve Sněmovně reprezentantů působit nejméně sto
žen, včetně
dvou původních Američanek a jedné muslimky
. Většina výborů
a podvýborů v dolní komoře amerického Kongresu bude v rukou progresivních
demokratů, kteří Trumpově administrativě dozajista připraví nejednu horkou chvilku
kvůli korupčním kauzám, prospěchářství a pochybným dealům. Americká veřejnost
se možná konečně seznámí s Trumpovými daňovými přiznáními.

Tito politikové snad budou předkládat odvážné legislativní
návrhy, jako je důsledný boj s klimatickými změnami, zvýšení minimální
mzdy, státem garantovaná pracovní místa či bezplatné vzdělávání, ačkoli tato
agenda zcela jistě nenajde odezvu v republikány ovládaném Senátu. To je
ale velkou neznámou, neboť i tolik vyzvedávaná Alexandria Ocasio-Cortez některá
svá stanoviska tváří v tvář zdrcující kritice revidovala.
Ať tak či onak, Trumpova spanilá jízda, již charakterizovalo schvalování
nesmyslných zákonů jak na běžícím pásu, je pomalu, ale jistě u konce

Demokratická strana včetně jejího progresivního křídla by si
dozajista vedla lépe, kdyby neexistovaly strukturální problémy, jimiž je
zatížen americký volební proces. Restriktivní zákony připravily
miliony obyčejných Američanů o možnost odevzdat hlas ve volbách
.
Nikoho asi moc nepřekvapí, že tyto restrikce postihují zejména příslušníky
menšin či znevýhodněné skupiny obyvatel. Spousta voličů teprve až ve volební
místnosti zjistila, že nemůže odevzdat svůj hlas, protože jim kvůli nějaké
banalitě byla zrušena registrace k volbám, která je pro účast ve volebním
procesu nezbytná. Velice často jde o Afroameričany. Ve většině amerických států
nemohou volit vězni či lidé, kteří byli podmínečně propuštěni. Ti, kdo byli na
Floridě, v Iowě a Kentucky usvědčeni z těžkého zločinu (felony),
nemohou volit vůbec. Jen na Floridě žije 1,4 milionu osob, jež se „svátku
demokracie“ nemohou zúčastnit.

Je proto nutné, aby progresivní demokraté iniciovali
nezbytné legislativní změny a soustavně pracovali na tom, aby byly tyto
nesmyslné zákony – nehodné „majáku demokracie“ – zrušeny. 

Když si uvědomíme, že Trumpův kabinet před volbami vsadil
zejména na šíření strachu, nenávisti a xenofobie, a přesto si udržel si Senát,
není mnoho důvodů k optimismu. Jak je možné, že předáci a manažeři
Demokratické strany, kteří se až obsesivně soustředili na Trumpovy vazby na
Kreml, nebyli schopni své politické soupeře s přehledem převálcovat? Vždyť
existuje nepřeberné množství témat, jichž se mohli chopit a s nimiž mohli
oslovit dezorientované, frustrované a opomíjené Američany – od zvýšení minimální
mzdy na 15 dolarů za hodinu přes všeobecné zdravotní pojištění až po státem
garantované zaměstnání.

Spoustu potenciálních voličů Demokratické strany, příkladně v tzv. rezavém pásu, může odrazovat třeba skutečnost, že se přední
demokratka Nancy
Pelosi hrdě hlásí ke kapitalismu
, tedy k systému, který
zpochybňuje čím dál víc Američanů, progresivní demokraty nevyjímaje.
Demokratická strana před prezidentskými volbami v roce 2016 názorně
předvedla, že jakoukoliv socialistickou odchylku utne hned v zárodku, když
házela klacky pod nohy Bernie Sandersovi, jenž měl na rozdíl od Hillary Clintonové šanci nad Trumpem zvítězit. Leč vzestupu demokratických socialistů v čele s Alexandrií
Ocasio-Cortez ve vlastních řadách zabránit nedokázala. Zůstává ale otázkou, zda
progresivní demokraté dokážou zmírnit odcizení Demokratické strany od jejího
tradičního elektorátu.   

Je třeba si uvědomit, že Donald Trump a jeho rasistické a
nenávistné excesy nejsou jakousi aberací americké politické scény, nýbrž
jejím logickým produktem
; produktem dysfunkčního systému, který trvale ignoruje
pohnutky mnoha obyčejných Američanů. Musíme také pochopit, že Donald Trump by
nemohl otřást Amerikou, kdyby neměl podporu velkých korporací, nehledě na jeho
xenofobní excesy. Protofašismus a velký byznys jsou spojité nádoby. Nenávisti, rasismu
a temným pudům se dá čelit jedině srozumitelnou a progresivní politickou
agendou akcentující přetrvávající sociální, ekonomické a kulturní rozdíly v americké
společnosti.  

Není zde článek celý?