Žalostná bilance 1173 podnětů k prověření původu majetku, Babiše se netýká

Měl to být základní úhelný kámen vlády v boji proti korupci. Řeč je o zákonu o prokazování původu majetku, zaměřenému na nelegální příjmy. Po dvou letech fungování mají pravdu jeho kritici. Je populistický, neúčinný a jen podporuje udávání.

Gigantický nárůst administrativy a státní represe v daňové oblasti, zahájený za ministra financí Andreje Babiše v minulé vládě a dnes pokračující v éře Aleny Schillerové, avizované stovky miliard korun navíc z daňových úniků nepřináší. Už vůbec neřeší nebývalý klientelismus vlivných korporací v nejvyšších patrech politiky, zasahující přímo do vlády.

Zpřísnění zákonů, bujení byrokracie a pravomocí finančních úřadů – kromě zbytečné buzerace, existenčního tlaku na malé podnikatele a vytváření atmosféry strachu – nic rozumného nepřinášejí, ani adekvátní přínos pro státní rozpočty.

Bič na tuneláře a korupčníky

Typickým příkladem je zákon o prokazování původu majetku, platný od prosince 2016. Finanční správa může na jeho základě vyzvat daňového poplatníka k prokázání původu majetku při podezření, že rozdíl mezi nárůstem jeho jmění a vykázanými příjmy přesáhne pět miliónů korun. Jestliže příjmy přesvědčivě nedoloží, bude dodatečně zdaněn a navíc uhradí penále ve výši 50 až 100 procent daně. Při uvedení nepravdivých údajů mu hrozí až tříletý trest vězení.

Na této populární normě, hlasitě podporované i naivními tzv. protikorupčními spolky typu Rekonstrukce státu, se shodly kluby ANO, ČSSD a KSČM. Dokonce se předháněly ve furiantství, kdo se nejvíce zasloužil o jeho konečné znění. Byl jimi prezentován jako klíčový nástroj v boji proti tunelářům a korupčníkům. Jaké jsou jeho konkrétní výsledky po dvou letech praxe?

Jediný případ za dva roky

Jak informoval server iDNES, Finanční správa analyzovala 1173 podnětů na prověření údajně pochybných příjmů. Tyto podněty pocházejí z vlastního zkoumání státní správy, ale také jsou v nemalé míře dílem udání „uvědomělých“ občanů. Ta jsou přitom nejméně spolehlivá a často jsou vedena jen závistí, jak varovali oponenti při schvalování zákona.

„Skutečnosti pro další postup podle institutu prokazování původu majetku se častěji nepotvrzují u oznámení od veřejnosti již při prvotním prověření,“ potvrdila Klára Křehlová z tiskového oddělení Generálního finančního ředitelství.

Jen zlomek z nahlášených podezření přitom byl opodstatněný. Finanční správa nakonec poslala výzvu k prokázání původu majetku jen 27 lidem (2 procenta oznámení). Část z nich už rozdíl mezi přiznanými příjmy a výší majetku prokázala, například listinnými důkazy o dědictví.

Z krácení daně byl v této souvislosti usvědčen zatím jediný poplatník, kterému byla daň doměřena a vyměřeno penále. Dohromady od něj finanční úřad vybral 325 tisíc korun. Vtírá se otázka, opravdu by stát na tyto ojedinělé případy nemohl přijít jiným způsobem, a musel být přijímán nový zákon?

Potvrzen chabý efekt

Až nečekaně chabý efekt bombasticky avizovaného „biče na zločince“ Finanční správa vysvětluje tím, že prověřování podnětů je složité a zdlouhavé. Dva roky ovšem k dílčí bilanci stačí, a výsledky jsou zatím skutečně žalostné.

Jako ozvěna se dnes vrací kritika odpůrců tohoto zákona, který byl v té době, jak se nyní potvrzuje, jen marketingovou hrou k získání bodů u veřejnosti. Normu kritizovaly především opoziční poslanci ODS, TOP 09 a STAN.

„Je to norma zcela neúčinná, protože všichni spekulanti a podvodníci mohou bohužel umisťovat svoje majetky a finanční hodnoty do daňových rájů, offshorů a podobně, skrývat je ve svém podnikání, a to tato norma bohužel vůbec neřeší a nenapravuje,“ uvedl tehdy poslanec Martin Plíšek (TOP 09).

Brettschneiderovská tradice

Proti zákonu v senátu překvapivě ostře vystoupila i bývalá ústavní soudkyně a senátorka Eliška Wagnerová, jinak většinou hlasující s vládou. „Známe – a je to naše bohužel tradice bretschneiderovská – někde někdo něco uslyší u piva, někdo se někde přiopije a něco řekne, někdo to uslyší a už se píše udání, které se ani nepodepíše. Bude anonymní, ale úřad se jím bude muset zabývat,“ uváděla mezi důvody, kvůli kterým navrhla zamítnutí zákona.

„Jeho aplikace bude velmi selektivní,“ pokračovala Wagnerová. „Což je ale něco, co je v právním státu naprosto nemožné, aby zákon dopadal selektivně, ještě na základě takovýchhle prapodivných mechanismů, anebo na základě libovůle státní správy, která si vytipuje lidi a řekne: ,Tak ten má nějak moc peněz, tak se tam půjdeme podívat.‘ Tak to je něco, co v právním státu skutečně fungovat nesmí a nemůže.“

Koaliční fronta, už tehdy jištěná komunisty, však byla jiného názoru. Autor zákona Andrej Babiš všechny výhrady odmítl a neopomněl zdůraznit, že je jediným ministrem financí, který něco pro občany dělá. Přiznal, že hlavním cílem návrhu je další posílení pozice Finanční správy. To se nemýlí.

Původ Babišova majetku v mlze

Na co je však Finanční správa krátká? Na prokázání příjmů samotného Andreje Babiše, který tímto zákonem vytvářel iluzi boje proti velkým podvodníkům, zatajujícím původ svého majetku, stavějícím si honosné vily, kupujícím exkluzivní auta a vysmívajícím se z pláží Indického nebo Atlantského oceánu poctivým daňovým poplatníkům.

Odváděl tím pozornost od nejasného původu startovacího kapitálu Agrofertu v netransparentní švýcarské společnosti O. F. I. Zároveň dosud přesvědčivě nedoložil příjmy při nákupu 1,5 miliardy korunových dluhopisů Agrofertu, protože jím předložené „audity“ přinesly více otazníků, než odpovědí. Není dokonce jasné ani to, zda za nezdaněné dluhopisy skutečně zaplatil, protože nepředložil příslušné bankovní výpisy, ani zanesení platby do účetnictví Agrofertu.

To se však už veřejnost patrně nedozví. Národní centrála proti organizovanému zločinu Babišův případ dluhopisů krátce po nástupu nového ředitele Jiřího Mazánka, jenž případ „shodou okolností“ do té doby vyšetřoval, odložila. Zato nesmyslný fízlovací zákon, podporující nejhorší „brettschneiderovské“ tradice, platí dál.

Není zde článek celý?